12 C 435/2021-21 — Obvodní soud pro Prahu 4

Vzhledem k tomu, že dle ust. § 202 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s ust. § 157 odst. 4 o. s. ř. není přípustné podat proti tomuto rozsudku odvolání, neboť jím bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 10 000 Kč, obsahuje rozsudek zkrácené odůvodnění. Žalobkyně se podanou žalobou domáhá zaplacení 6 929,53 Kč s příslušenstvím s tím, že její právní předchůdkyně, společnost [právnická osoba], uzavřela s žalovaným 18. 9. 2019 smlouvu o sdružených službách dodávky plynu a na jejím základě dodávala žalovanému plyn a zajišťovala jeho distribuci do odběrného místa na adrese [ulice a číslo]. Za období od 4. 10. 2019 do 27. 1. 2020 [právnická osoba] [anonymizováno] fakturovala žalovanému při spotřebě 0,544 MWh částku 7 684,48 Kč fakturou [číslo] splatnou 24. 2. 2020. Z toho však žalovaný uhradil pouze 754,95 Kč. Dne 13. 10. 2017 [právnická osoba] [anonymizováno] uzavřela s žalobkyní smlouvu o postoupení pohledávek, na jejímž základě pohledávka za žalovaným přešla na žalobkyni je dni 23. 11. 2020. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud ve věci rozhodoval v souladu s § 115a o. s. ř. bez nařízení jednání, neboť ve věci lze rozhodnout pouze na základě předložených listinných důkazů a účastníci s tímto postupem souhlasili, když nesdělili svůj nesouhlas s ním k výzvě soudu obsahující doložku podle § 101 odst. 4 o. s. ř. Soud ve věci zjistil následující skutkový stav: Žalovaný a [právnická osoba] [anonymizováno] uzavřeli 18. 9. 2019 smlouvu o sdružených službách dodávky plynu oprávněnému zákazníkovi [číslo] Touto smlouvou se [právnická osoba] [anonymizováno] zavázala poskytnout žalovanému sdružené dodávky plynu do odběrného místa na adrese [adresa]. Žalovaný se zavázal odebrat dodaný plyn a hradit řádně a včas dohodnuté platby. Ohledně ceny dodaného plynu smlouva odkázala na ceník žalované (prokázáno smlouvou o sdružených službách dodávky plynu z 18. 9. 2019 včetně všeobecných obchodních podmínek dodávky plynu a plné moci). V období od 4. 10. 2019 do 27. 1. 2020 [právnická osoba] [anonymizováno] poskytovala žalovanému sdružené služby dodávky plynu a dodala mu 544 m3 plynu, za což mu daňovým dokladem [číslo] splatným 24. 2. 2020 účtovala celkem částku 7 684,48Kč dle ceníku (prokázáno vyúčtováním za plyn [číslo] ceníkem [právnická osoba] [anonymizováno]). Pohledávku za žalovaným [právnická osoba] [anonymizováno] postoupila žalobkyni (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek z 13. 10. 2017 včetně dodatku [číslo] z 29. 3. 2019 a dodatku [číslo] z 27. 3. 2020, dílčím předávacím protokolem o postoupení pohledávek [číslo] potvrzením o zaplacení kupní ceny z 1. 12. 2020). Společnost [anonymizována dvě slova] žalovanému postoupení pohledávky oznámila dopisem z 2. 12. 2020 (prokázáno oznámením o postoupení pohledávky z 2. 12. 2020 včetně poštovního podacího archu). Žalobkyně žalovaného dopisem z 2. 12. 2020 před podáním žaloby vyzvala k zaplacení žalované částky (prokázáno předžalobní upomínkou z 2. 12. 2020). Po právní stránce soud zjištěný skutkový stav posoudil dle § 72 odst. 2 zákona č. 458/2000 Sb., energetický zákon, a došel tak k závěru, že žaloba je důvodná, neboť žalovaný neuhradil právní předchůdkyni žalobkyně sjednanou cenu za poskytnuté sdružené služby dodávky plynu. Pohledávka za žalovaným pak byla postoupena na žalobkyni. Povinnost žalovaného zaplatit zákonný úrok z prodlení vyplývá z § 1968 a § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůtu k plnění soud určil podle § 160 odst. 1 o. s. ř. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 6 929,53 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. Soud nepřisvědčil žalobkyni v jejím názoru, že na věc nelze aplikovat § 14b advokátního tarifu. Z podané žaloby a jejího srovnání s žalobami podávanými žalobkyní v obdobných věcech je zřejmé, že k podání žaloby byl použit ustálený vzor, v jehož rámci postačuje obměňovat několik málo údajů o výši dlužné částky, odběrném místě, fakturovaném období apod. Jedná se přitom o věc skutkově a právně jednoduchou, která pro sepis žaloby nevyžaduje významnější množství odborné práce.