19 C 434/2021-19 — Obvodní soud pro Prahu 4

Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 27. 10. 2021 domáhala zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím s tím, že žalovaná se stala držitelem televizního přijímače, a tedy se na základě přihlášky do příslušné evidence ze dne 1. 11. 2019 stala poplatníkem televizního poplatku, přičemž však nezaplatila měsíční televizní poplatky za měsíce březen 2020 až prosinec 2020 v částce 135 Kč za každý měsíc. Žalovaná se nevyjádřila a zůstala nečinná. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím bez nařízení jednání v podání doručeném soudu dne 27. 10. 2021 a žalovanou soud usnesením vyzval, aby se ve lhůtě 7 dnů vyjádřila, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání a poučil ji, že pokud se v této lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Předmětné usnesení bylo žalované doručeno do vlastních rukou dne 16. 2. 2022. Žalovaná na tuto výzvu do současné doby nijak nereagovala. V souladu s § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), soud o věci rozhodl na základě předložených listinných důkazů bez nařízení jednání, neboť s takovým postupem účastníci souhlasili. V tomto odůvodnění se podle § 157 odst. 4 o. s. ř. uvádí pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. Soud učinil tento závěr o skutkovém stavu. Žalovaná je od 1. 11. 2019 přihlášená jako poplatník televizního poplatku s ohledem na to, že se stala držitelem televizního přijímače (prokázáno potvrzením o přihlášení poplatníka televizních poplatků – výpisem z evidence žalobkyně). Za měsíce březen 2020 až prosinec 2020 nebylo na poplatek uhrazeno ničeho. Žalobkyně opakovaně vyzvala žalovanou k zaplacení dlužných televizních poplatků (prokázáno upomínkami žalobkyně). Žalovaná, jež vlastní televizní přijímač, je podle § 3 odst. 2 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, poplatníkem televizního poplatku, jehož měsíční výše podle § 6 citovaného zákona činí 135 Kč a jenž je podle § 10 zákona č. 483/1991 Sb., o České televizi, finančním zdrojem žalobkyně, která je tedy k jeho výběru oprávněná. Televizní poplatek je podle § 7 odst. 2 zákona o rozhlasových a televizních poplatcích v případě fyzické osoby splatný vždy do patnáctého dne každého měsíce. Žalovaná na výzvu žalobkyně nereagovala a ocitla se podle § 10 zákona o rozhlasových a televizních poplatcích ve spojení s § 1968 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též „o. z.“), v prodlení, když televizní poplatky řádně a včas nezaplatila. Žalobkyně má proto, vedle nároku na zaplacení dlužných televizních poplatků, podle § 1970 o. z. nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení z dlužných částek, a to v kapitalizované výši 146,81 Kč vycházející z vládního nařízení č. 351/2013 Sb. Žalobkyně svůj nárok prokázala, žaloba je důvodná a soud jí proto vyhověl. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 126 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 1 350 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze dvou úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby) realizovaných před podáním návrhu ve věci, dvě náhrady hotových výdajů v paušální výši 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a náhrada za jedenadvacetiprocentní daň z přidané hodnoty z částky 600 Kč ve výši 126 Kč.