24 C 125/2022-38 — Obvodní soud pro Prahu 4

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 26. 2. 2022 domáhala zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím z titulu nezaplacení příspěvku placeného vlastníkem, popřípadě provozovatelem motorového vozidla, které je provozováno bez pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla, a nákladů spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek. Žalovaná, která je dle registru silničních vozidel provozovatelem vozidla [registrační značka], neměla v době od 25. 7. 2019 do 4. 12. 2019 k tomuto vozidlu sjednáno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla a je tedy povinna zaplatit příspěvek do garančního fondu ve výši 11 438 Kč (133 dnů × 86 Kč) a poplatek spojený s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek ve výši 300 Kč, a dále neměla ke stejnému vozidlu sjednáno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla v době od 5. 12. 2019 do 31. 3. 2020 a je povinna zaplatit příspěvek do garančního fondu ve výši 10 148 Kč (118 dnů × 86 Kč) a taktéž poplatek spojený s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek ve výši 300 Kč, a dále neměla ke stejnému vozidlu sjednáno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla v době od 1. 4. 2020 do 31. 7. 2020 a je povinna zaplatit příspěvek do garančního fondu ve výši 10 492 Kč (122 dnů × 86 Kč) a taktéž poplatek spojený s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek ve výši 300 Kč. Splatnost požadované částky ve výši 11 738 Kč nastala dne 28. 3. 2020, splatnost požadované částky ve výši 10 448 Kč nastala dne 30. 11. 2020 a splatnost požadované částky ve výši 10 792 Kč nastala dne 15. 2. 2021. Žalovaná ani přes výzvy žalobkyně požadované částky neuhradila. 2. Žalovaná se nevyjádřila a zůstala nečinná. 3. V této věci jde o řízení s cizím prvkem, protože žalovaná je státním občanem Slovenské republiky. Soud nejprve zkoumal, zda je dána pravomoc českých soudů k projednání této věci. Soud určil pravomoc k projednání dané věci dle nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech. Podle čl. 10 a násl. tohoto nařízení je pak dána pravomoc českých soudů věc projednat a rozhodnout, neboť žalovaná má bydliště na území České republiky. 4. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím bez nařízení jednání v podání doručeném soudu dne 26. 2. 2022 a žalovanou soud usnesením vyzval, aby se ve lhůtě 7 dnů vyjádřila, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání a poučil ji, že pokud se v této lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Předmětné usnesení bylo žalované doručeno do vlastních rukou dne 17. 10. 2022. Žalovaná na tuto výzvu do současné doby nijak nereagovala. V souladu s § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), soud o věci rozhodl na základě předložených listinných důkazů bez nařízení jednání, neboť s takovým postupem účastníci souhlasili. 5. Soud učinil tento závěr o skutkovém stavu. Žalovaná byla v době od 25. 7. 2019 do 4. 12. 2019, v době od 5. 12. 2019 do 31. 3. 2020 a v době od 1. 4. 2020 do 31. 7. 2020 dle registru silničních vozidel vlastníkem a provozovatelem vozidla [registrační značka], [VIN kód], s nejvyšší povolenou hmotností do 3 500 kg, přičemž vozidlo nebylo během těchto 133 dnů, 118 dnů a 122 dnů pojištěno (prokázáno sdělením z Registru silničních vozidel). Žalobkyně včas a řádně vyzvala žalovaného k úhradě dlužného příspěvku do 30 a 60 dnů a poučila jej o jeho právech a povinnostech a následcích nevyhovění (prokázáno výzvami k úhradě příspěvku do garančního fondu ČKP za následné nepojištěné období, výpisy ze sledování zásilek). Splatnost částky ve výši 11 738 Kč nastala dne 28. 3. 2020, splatnost částky ve výši 10 448 Kč nastala dne 30. 11. 2020 a splatnost částky ve výši 10 792 Kč nastala dne 15. 2. 2021. Žalobkyně žalovanou vyzývala opakovaně, avšak tento nereagoval (prokázáno upomínkami o úhradu nedoplatku příspěvku do garančního fondu ČKP, předžalobními upomínkami, podacími archy, výpisy ze sledování zásilek). 6. Po právní stránce posoudil soud věc následovně. 7. Jelikož předmětem řízení je nárok vyplývající ze závazkového vztahu, aplikoval soud pro určení rozhodného práva nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. 6. 2008, o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I), přičemž podle něj je rozhodným právem právo české. 8. Žalovaná coby vlastník vozidla porušila povinnost sjednat si pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla. Žalobkyně žalovanou vyzvala včas k úhradě příspěvku a poučila jí o případných následcích neuposlechnutí výzvy. Žalovaná příspěvek neuhradila. Dle § 4 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, je žalovaná povinna za každý z 133 dnů, 118 dnů a 122 dnů, kdy vozidlo nebylo pojištěno, zaplatit žalobkyni příspěvek v částce 86 Kč (§ 2 odst. 1 písm. o/ prováděcí vyhlášky). Žalobkyně má dále právo na náhradu nákladů spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek v částce 300 Kč (§ 2a prováděcí vyhlášky), tedy celkem 900 Kč. Ode dne 29. 3. 2020, 1. 12. 2020 a 16. 2. 2021 je žalovaná v prodlení ve smyslu § 1968 o. z. Žalobkyně má proto podle § 1970 o. z. právo na zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši dle § 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb. (10 % ročně ke dni počátku prodlení a 8,25 % ročně ke dni počátku prodlení). 9. Žalobkyně svůj nárok prokázala, žaloba je důvodná a soud jí proto vyhověl. 10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 3 462 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 284 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 32 078 Kč sestávající z částky 500 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí a příprava věci, předžalobní výzva, podání žaloby), tři náhrady hotových výdajů v paušální výši 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a náhrada za jednadvacetiprocentní daň z přidané hodnoty z částky 1 800 Kč ve výši 378 Kč.