24 C 157/2022-15 — Obvodní soud pro Prahu 4

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 20. 7. 2022 domáhala zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím s tím, že žalovaný se stal držitelem televizního přijímače, a tedy se na základě přihlášky do příslušné evidence ze dne 1. 8. 2019 stal poplatníkem televizního poplatku, přičemž však nezaplatil měsíční televizní poplatky za měsíce prosince 2020 až březen 2022 v částce 135 Kč za každý měsíc. Žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení částky za televizní poplatky a za náklady spojené s uplatněním pohledávky předžalobní upomínkou. 2. Žalovaný se nevyjádřil a zůstal nečinný. 3. V této věci jde o řízení s cizím prvkem, protože žalovaný je státním občanem Slovenské republiky. Soud nejprve zkoumal, zda je dána pravomoc českých soudů k projednání této věci. Soud určil pravomoc k projednání dané věci dle nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech. Podle čl. 4 a násl. tohoto nařízení je pak dána pravomoc českých soudů věc projednat a rozhodnout, neboť žalovaný má bydliště na území České republiky. 4. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím bez nařízení jednání v podání doručeném soudu dne 20. 7. 2022 a žalovaného soud usnesením vyzval, aby se ve lhůtě 7 dnů vyjádřil, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání a poučil ho, že pokud se v této lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Předmětné usnesení bylo žalovanému doručeno do vlastních rukou dne 6. 10. 2022. Žalovaný na tuto výzvu do současné doby nijak nereagoval. V souladu s § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), soud o věci rozhodl na základě předložených listinných důkazů bez nařízení jednání, neboť s takovým postupem účastníci souhlasili. V tomto odůvodnění se podle § 157 odst. 4 o. s. ř. uvádí pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. 5. Soud učinil tento závěr o skutkovém stavu. Žalovaný je od 1. 8. 2019 přihlášený jako poplatník televizního poplatku s ohledem na to, že se stal držitelem televizního přijímače. Za měsíce prosinec 2020 až březen 2022 nebylo na poplatek uhrazeno ničeho. Žalobkyně opakovaně vyzvala žalovaného k zaplacení dlužných televizních poplatků. 6. Po právní stránce posoudil soud věc následovně. 7. Jelikož předmětem řízení je nárok vyplývající ze závazkového vztahu, aplikoval soud pro určení rozhodného práva nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. 6. 2008, o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I), přičemž podle něj je rozhodným právem právo české. 8. Žalovaný, jež vlastní televizní přijímač, je podle § 3 odst. 2 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, poplatníkem televizního poplatku, jehož měsíční výše podle § 6 citovaného zákona činí 135 Kč a jenž je podle § 10 zákona č. 483/1991 Sb., o České televizi, finančním zdrojem žalobkyně, která je tedy k jeho výběru oprávněná. Televizní poplatek je podle § 7 odst. 2 zákona o rozhlasových a televizních poplatcích v případě fyzické osoby splatný vždy do patnáctého dne každého měsíce. Žalovaný na výzvu žalobkyně nereagoval a ocitl se podle § 10 zákona o rozhlasových a televizních poplatcích ve spojení s § 1968 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též „o. z.“), v prodlení, když televizní poplatky řádně a včas nezaplatil. Žalobkyně má proto, vedle nároku na zaplacení dlužných televizních poplatků, podle § 1970 o. z. nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení z dlužných částek, a to v kapitalizované výši 181,60 Kč vycházející z vládního nařízení č. 351/2013 Sb. a též na zaplacení nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 63 Kč dle § 513 o. z. 9. Žalobkyně svůj nárok prokázala, žaloba je důvodná a soud jí proto vyhověl. 10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 126 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 2 223 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze dvou úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby) realizovaných před podáním návrhu ve věci, dvě náhrady hotových výdajů v paušální výši 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a náhrada za jedenadvacetiprocentní daň z přidané hodnoty z částky 600 Kč ve výši 126 Kč.