24 C 210/2022-19 — Obvodní soud pro Prahu 4

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 30. 8. 2022 domáhala zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím, a to z titulu neuhrazené ceny za elektřinu, kterou žalovaný odebíral v odběrném místně na adrese [adresa žalovaného], na základě smlouvy o dodávce elektřiny č. [spisová značka] ze dne 5. 1. 2017. Za elektřinu odebranou v období od 2. 10. 2020 do 5. 8. 2021 žalovaný neuhradil částku 17 344 Kč dle vystavené faktury [číslo] ze dne 13. 8. 2021 znějící na částku 31 824 Kč se splatností dne 30. 8. 2021, když žalovaný uhradil toliko 14 480 Kč. Žalobkyně žalovaného k zaplacení opakovaně vyzývala. 2. Žalovaný se nevyjádřil a zůstal nečinný. 3. V této věci jde o řízení s cizím prvkem, když žalovaný je státním příslušníkem Čínské lidové republiky. Soud proto zkoumal pravomoc českých soudů věc projednat a rozhodnout. Mezi Českou republikou a Čínskou lidovou republikou není uzavřena žádná mezinárodní smlouva, která by upravovala zvláštní pravidla pro určení pravomoci soudů obou států k projednávání sporů ze smluv a která by se ve smyslu čl. 307 odst. 1 Smlouvy o založení ES použila místo nařízení Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, posuzoval soud svou pravomoc nejprve podle citovaného nařízení, které se vzhledem k zásadě přednostní aplikace komunitárního práva má aplikovat přednostně před ustanovením zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém a procesním. Podle čl. 4 a násl. citovaného nařízení je dána pravomoc českých soudů věc projednat a rozhodnout, neboť žalovaný má bydliště na území České republiky. 4. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím bez nařízení jednání v podání doručeném soudu dne 30. 8. 2022 a žalovaného soud usnesením vyzval, aby se ve lhůtě 10 dnů vyjádřil, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání a poučil ho, že pokud se v této lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Předmětné usnesení bylo žalovanému doručeno fikcí, 10. dnem uložení na poště, dne 21. 11. 2022. Žalovaný na tuto výzvu do současné doby nijak nereagoval. V souladu s § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), soud o věci rozhodl na základě předložených listinných důkazů bez nařízení jednání, neboť s takovým postupem účastníci souhlasili. 5. Na základě zjištění učiněných z listin předložených žalobkyní má soud za prokázané, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 5. 1. 2017 uzavřena smlouva o dodávce elektřiny č. [spisová značka], na jejímž základě odebíral žalovaný elektřinu v bytě na adrese [adresa žalovaného] (prokázáno žádostí o uzavření smlouvy, smlouvou o sdružených službách dodávky elektřiny). Na základě toho žalobkyně vystavila žalovanému fakturu [číslo] ze dne 13. 8. 2021 znějící na částku 31 824 Kč se splatností dne 30. 8. 2021, (prokázáno fakturou [číslo]). Žalovaný na danou fakturu uhradil toliko částku 14 480 Kč, a tedy žalobkyně se domáhá zaplacení částky 17 344 Kč. Žalobkyně žalovaného vyzvala předžalobní upomínkou (prokázáno výzvou ke splnění před podáním žaloby, výpisem z e-mailu o odeslání). 6. Po právní stránce posoudil soud věc následovně. 7. Jelikož předmětem řízení je nárok vyplývající ze závazkového vztahu, aplikoval soud pro určení rozhodného práva nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. 6. 2008, o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I), přičemž podle něj je rozhodným právem právo české. 8. Žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny ve smyslu § 50 zákona č. 458/2000 Sb., energetický zákon, v níž se žalovaný zavázal platit cenu za odebranou elektřinu. Žalovaný smluvní povinnosti nesplnil a dne 31. 8. 2021 se ocitl v prodlení ve smyslu § 1968 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Žalobkyně má proto, vedle neuhrazené ceny za odebranou elektřinu, dle § 1970 občanského zákoníku právo požadovat úhradu úroku z prodlení v zákonné výši, jež je stanovena vládním nařízením č. 351/2013 Sb. (8,5 % ročně ke dni počátku prodlení). 9. Žalobkyně svůj nárok prokázala, žaloba je důvodná a soud jí proto vyhověl. 10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 400 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 200 Kč představující 100 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 1 uvedené vyhlášky (výzva k plnění, žaloba), neboť bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč.