29 C 14/2022-15 — Obvodní soud pro Prahu 4

1. Žalobou ze dne 22.6.2021 se žalobkyně domáhá vůči žalovanému zaplacení částky 3 000 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovanému byla dne 29.06.2020 poskytnuta záchytná služba dle zákona č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách v Protialkoholní záchytné stanici [ulice], [obec a číslo] v Protialkoholní záchytné stanici [ulice], [obec a číslo], která je provozována žalobcem („ [anonymizováno]“). K uhrazení nákladů za ošetření a pobyt v [anonymizováno] mu byl žalobkyní vystaven daňový doklad [číslo] ze dne 29.06.2020, znějící na částku 3.000 Kč, se splatností dne 29.07.2020. Žalovaný výše uvedený dluh vůči žalobkyni písemně uznal co do důvodu a výše uznáním dluhu ze dne 29.06.2020. Žalovaný však uvedenou pohledávku v termínu její splatnosti neuhradil. Na tuto skutečnost byl žalovaný upozorněn právním zástupcem předžalobní upomínkou, žalovaný přesto svůj dluh do dnešního dne neuhradil. Dlužná částka se skládá z následujících položek s uvedením ceny: Poskytovaná zdravotní péče - 1.340 Kč, Biochemie - 250 Kč, 2 x Alkotest - 2 x po 90 Kč, celkem 180 Kč, Zdravotnický materiál - 50 Kč, Náklady na ubytování - 1.000 Kč, Pití - 30 Kč, Mycí a desinfekční prostředky - 150 Kč. Jedná se o nutné náklady, které žalobkyně vynaložila od příjmu po propuštění žalovaného na Protialkoholní záchytné stanici. Vzhledem k tomu, že souhrnná částka nákladů na poskytnutí péče a ošetření je celkem 3.000 Kč žalobce požaduje tuto částku po žalovaném. 2. Strana žalovaná je občanem Ukrajiny. S přihlédnutím k neexistenci dvoustranné smlouvy mezi Českou republikou a státem strany žalované, jež by právní vztah, který je předmětem řízení, upravovala, soud určil svoji pravomoc k projednání této věci dle čl. 4 odst. 1 a 2 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12.12.2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, dle kterých platí, že (cit.)„ Nestanoví-li toto nařízení jinak, mohou být osoby, které mají bydliště v některém členském státě, bez ohledu na svou státní příslušnost žalovány u soudů tohoto členského státu“ a„ Na osoby, které nejsou státními příslušníky členského státu, v něm mají bydliště, se použijí pravidla pro určení příslušnosti, která se použijí pro jeho vlastní státní příslušníky“ tak, že je příslušný k rozhodnutí tohoto sporu, neboť strana žalovaná měla v době poskytnutí služby žalobkyní bydliště na území České republiky. 3. Rozhodným právem je potom právo české, a to dle čl. 4 odst. 1 písm. b/ nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17.6.2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I), dle něhož platí, že„ V míře, ve které nebylo právo rozhodné pro smlouvu zvoleno podle článku 3, a aniž jsou dotřeny články 5 až 8, je právo rozhodné pro následující smlouvy určeno takto: smlouva o poskytování služeb se řídí právem země, v níž má poskytovatel služby obvyklé bydliště“, neboť účastníci řízení a současně smluvního vztahu si rozhodné právo nezvolili a žalobkyně, jako poskytovatel lékařských služeb, má obvyklé bydliště v České republice. 4. Soud dospěl k následujícím závěrům o skutkovém stavu: žalovanému byla dne 29.6.2020 poskytnuta záchytná služba za cenu 3 000 Kč, kterýžto závazek žalovaný uznal co do důvodu i výše. Svůj dluh vůči žalobkyni potom ani přes předžalobní výzvu nezaplatil (důkazy: daňový doklade [číslo] uznání dluhu ze dne 29.06.2020, předžalobní upomínka včetně podacího lístku). 5. Po právní stránce posoudil soud věc takto: práva a povinnosti žalobkyně a žalovaného u poskytování protialkoholní léčby jsou upravena v § 89a a násl. zák. č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách. Dle § 2053 obč. zák. platí, že„ Uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá 6. Na základě shora uvedených skutečností, kdy nárok žalobkyně odpovídá uvedenému zák. č. 373/2011 Sb., předloženým důkazům a žalovaný jej bezvýhradně uznal, tak soud žalobě v plném rozsahu vyhověl. 7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 14b odst. 1 bod 1 a odst. 5 písm. a/ vyhl. č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů…, z tarifní hodnoty ve výši 8 986 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 cit. vyhlášky, vč. tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč, a konečně daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z odměny a z náhrad dle § 151 odst. 2 o.s.ř. ve výši 189 Kč.