38 C 128/2022-112 — Obvodní soud pro Prahu 4

1. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení v záhlaví uvedené částky. V žalobě uvedla, že společnost [právnická osoba] (dále jen„ právní předchůdce žalobkyně“) uzavřela s žalovaným dne 2. 2. 2017 smlouvu o poskytování zvýhodněných podmínek a služeb elektronických komunikací [číslo] (dále jen„ Smlouva“). Na základě Smlouvy se právní předchůdce žalobkyně zavázala poskytovat služby elektronických komunikací a zprostředkovávat za splnění smluvních podmínek přístup ke službám třetích stran a žalovaný se zavázal za poskytnuté služby zaplatit sjednané ceny. Právní předchůdce žalobkyně žalovanému zapůjčila zařízení za účelem využívání veřejně dostupných služeb elektronických komunikací dodávaných na základě Smlouvy. Předmětem byla zařízení: MODEM COMPAL [anonymizováno] ED3 [anonymizována dvě slova] (SN: [příjmení]: [anonymizováno]), a STB [anonymizováno] KCF – [anonymizováno] PVR [anonymizováno] USB [anonymizováno] (SN: [číslo] [příjmení]) (dále jen„ Zařízení“). Žalovaný porušil svoji povinnost ze Smlouvy, když nehradil řádně a včas ceny za poskytnuté služby elektronických komunikací. Právní předchůdce žalobkyně proto od Smlouvy odstoupil ke dni 20. 6. 2018. Jelikož žalovaný nevrátil ve lhůtě 14 dnů od ukončení Smlouvy Zařízení právnímu předchůdci žalobkyně, vznikl právnímu předchůdci žalobkyně nárok na jednorázovou smluvní pokutu v celkové výši 4 000 Kč (2 x 2000 Kč). Právní předchůdce žalobkyně za poskytnuté služby vyúčtovala žalovanému daňovým dokladem [číslo] částku 140 Kč splatnou dne 20. 4. 2018, daňovým dokladem [číslo] částku 140 Kč, splatnou dne 20. 5. 2018, daňovým dokladem [číslo] částku 140 Kč splatnou dne 20. 6. 2018, daňovým dokladem [číslo] částku 140 Kč splatnou dne 20. 7. 2018, kdy žalobkyně nárokuje částku 140 Kč, daňovým dokladem [číslo] částku 563,24 Kč, splatnou dne 5. 8. 2018, daňovým dokladem [číslo] částku 189,68 Kč, splatnou dne 5. 9. 2018. Žalovaný vyúčtované částky řádně a včas nezaplatil. Právní předchůdce žalobkyně svoji pohledávku následně postoupil na žalobkyni. Žalobkyně zaslala žalovanému dne 12. 5. 2020 předžalobní upomínku. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a zůstal v řízení nečinný. 3. Z šetření soudu vyplynulo, že žalovaný má slovenské státní občanství a má povolen trvalý pobyt na území České republiky, tedy že projednávaná věc má cizí prvek. Podle čl. 4 odst. 1 a čl. 5 odst. 1 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. prosince 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, platí, že není-li stanoveno jinak, mohou být osoby, které mají bydliště v některém členském státě, bez ohledu na svou státní příslušnost žalovány u soudů tohoto členského státu. [příjmení], které mají bydliště v některém členském státě, mohou být u soudů jiného členského státu žalovány pouze na základě pravidel stanovených v oddílech 2 až 7 této kapitoly. Pravomoc rozhodovat je tak dána českým soudům. 4. Studiem spisu soud zjistil, že ve věci je možné rozhodnout i na základě předložených listinných důkazů, proto dle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), vyzval usnesením žalobkyni a žalovaného ke sdělení, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání a poučil je, že pokud se v této lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že souhlasí. Výzva byla žalovanému doručena dne 6. 5. 2022 a to náhradním způsobem doručení dle § 49 odst. 4 o.s.ř. a žalobkyni dne 26. 4. 2021. Na tuto výzvu nebylo ze strany žalovaného ani žalobkyně do současné doby nijak reagováno. Soud tedy uzavřel, že oba účastníci souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, a tímto způsobem pak ve věci rozhodl. 5. Jelikož předmětem řízení bylo peněžité plnění nepřevyšující částku 10 000 Kč, soud postupoval podle § 157 odst. 4 ve spojení s § 202 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) a z provedených důkazů (smlouva o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací [číslo]; odstoupení od smlouvy ze dne 20. 6. 2018; zakázkový list ze dne 1. 2. 2017 a 4. 10. 2017; vyúčtování [číslo]; vyúčtování [číslo]; vyúčtování [číslo]; vyúčtování [číslo]; vyúčtování [číslo] všeobecné obchodní podmínky veřejně dostupných služeb elektronických komunikací společnosti [právnická osoba]; předžalobní upomínka ze dne 12. 5. 2020 s podacím archem) učinil následující závěr o skutkovém stavu: 6. Právní předchůdce žalobkyně a žalovaný spolu dne 2. 2. 2017 uzavřeli smlouvu o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací [číslo] jejíž součástí jsou Všeobecné podmínky pro poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací a Ceník poskytovatele. Ve všeobecných podmínkách pro poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací byla v bodě 7.4 uvedena povinnost žalovaného po skončení smluvního vztahu vrátit žalobkyni pronajaté přijímací zařízení do 14 dnů od data ukončení Smlouvy, přičemž v případě nesplnění této povinnosti měl žalovaný povinnost uhradit smluvní pokutu uvedenou v ceníku poskytovatele ve výši 2 000 Kč za každé včas a v pořádku nevrácené přijímací zařízení. Žalovaný přijímací zařízení ve stanovené lhůtě nevrátil. Právní předchůdce žalobkyně za poskytnuté služby vyúčtovala žalovanému daňovým dokladem [číslo] částku 140 Kč splatnou dne 20. 4. 2018, daňovým dokladem [číslo] částku 140 Kč, splatnou dne 20. 5. 2018, daňovým dokladem [číslo] částku 140 Kč splatnou dne 20. 6. 2018, daňovým dokladem [číslo] částku 140 Kč splatnou dne 20. 7. 2018, kdy žalobkyně nárokuje částku 140 Kč, daňovým dokladem [číslo] částku 563,24 Kč, splatnou dne 5. 8. 2018, a daňovým dokladem [číslo] částku 189,68 Kč, splatnou dne 5. 9. 2018. Žalovaný vyúčtované částky řádně a včas nezaplatil. Právní předchůdce žalobkyně pro porušení smluvních podmínek na straně žalovaného odstoupila od Smlouvy ke dni 20. 6. 2018 a současně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky a k vrácení vypůjčeného přijímacího zařízení. Právní předchůdce žalobkyně svoji pohledávku následně postoupil na žalobkyni. Žalobkyně zaslala žalovanému dne 12. 5. 2020 předžalobní upomínku. 7. Zjištěný skutkový stav soud posoudil po právní stránce následujícím způsobem: 8. Jelikož předmětem řízení je nárok vyplývající ze závazkového vztahu, aplikoval soud pro určení rozhodného práva nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. 6. 2008, o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I), přičemž dle čl. 6 je rozhodným právem právo české. 9. Aktivní legitimace žalobkyně ve věci je dána dle § 1879 an. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.“), když předmětná pohledávka na ni byla právním předchůdcem žalobkyně postoupena. 10. Mezi právním předchůdce žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o poskytování veřejně dostupné služby elektronických komunikací přístupu k síti internet dle § 63 zákona č. 127/2005 Sb. o elektronických komunikacích, ve znění pozdějších předpisů. Vztah mezi účastníky se řídil Smlouvou a Všeobecnými podmínkami. Smluvní pokuta byla sjednána písemně v souladu s úpravou obsaženou v § 2048 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. V řízení bylo prokázáno, že žalovanému byly právním předchůdcem žalobkyně poskytovány elektro komunikační služby a za tímto účelem mu bylo zapůjčeno přijímací zařízení, které mělo být dle bodu 7.4 všeobecných smluvních podmínek vráceno žalobci ve lhůtě 14 dnů po skončení smlouvy. Dále bylo prokázáno, že žalovaný měl povinnost uhradit poplatky za pronájem zařízení, jejichž výše byla stanovena ceníkem. V případě včasného nevrácení zařízení byla žalobkyně oprávněna v souladu s bodem 7.6 všeobecných podmínek žalovanému účtovat pokutu ve výši stanovené ceníkem. Také bylo prokázáno, že Smlouva byla právním předchůdcem žalobkyně jednostranně ukončena odstoupením od smlouvy ke dni 20. 6. 2018. Vzhledem k výše uvedenému soud proto žalobě v celém rozsahu vyhověl, neboť nárok žalobkyně na zaplacení smluvní pokuty v celkové výši 4 000 Kč a neuhrazených poplatků v celkové výši 933,56 Kč je dostatečně prokázán, přičemž žalovaný v řízení netvrdil ani neprokázal, že by zapůjčené zařízení právnímu předchůdci žalobkyně, resp. žalobkyni k dnešnímu dni vrátil a že by neuhrazené poplatky uhradil, čímž neunesl své důkazní břemeno. 11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 089 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 4 933,56 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní upomínka, sepis a podání žaloby) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle