38 C 212/2022-19 — Obvodní soud pro Prahu 4

1. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení v záhlaví uvedené částky spolu s příslušenstvím s odůvodněním, že [právnická osoba] a.s., [IČO] (dále jen„ právní předchůdce žalobkyně“) uzavřela s žalovaným dne 10. 6. 2018 Smlouvu na základě, které žalovanému poskytla zakoupení zboží, a to Bluetooth reproduktor Gogen BPS 733 za celkovou kupní cenu ve výši 9 990 Kč a Smlouvu ze dne 23. 6. 2018 na základě, které žalovanému poskytla zakoupení zboží: televizor 55´´Thomson [číslo] za celkovou kupní cenu 13 990 Kč. Obě uzavřené smlouvy byly zařazeny do programu třetinka s odloženou splatností. Žalovaný při převzetí zboží uhradil částku odpovídající jedné třetiny kupní ceny za zboží a zbývající část ceny se zavázal uhradit do tří měsíců od převzetí zboží. Před uzavřením smlouvy si právní předchůdce žalobkyně prověřil bonitu žalovaného dle interního systému Alza. Žalovaný porušil své povinnosti plynoucí mu ze Smluv, když uhradil pouze část dluhu, tj. jedné třetiny kupní ceny při převzetí zboží a následnou částku žalobci již neuhradil, a to na základě vyúčtování [číslo] ve výši 6 660 Kč a vyúčtování [číslo] ve výši 9 327 Kč. Žalobkyně dále požaduje úhradu ve výši 300 Kč představující náklady na vymáhání pohledávky. Právní předchůdce žalobkyně dne 30. 7. 2020 předmětné pohledávky postoupil na žalobkyni. Žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní výzvu. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a zůstal v řízení nečinný. 3. Soud zjistil, že žalovaný je státním občanem Bulharska, jedná se proto o věc s cizím prvkem. Soud nejprve zkoumal, zda je dána pravomoc českých soudů k projednání této věci. Podle čl. 4 odst. 1 a čl. 5 odst. 1 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, platí, že není-li stanoveno jinak, mohou být osoby, které mají bydliště v některém členském státě, bez ohledu na svou státní příslušnost žalovány u soudů tohoto členského státu. [příjmení], které mají bydliště v některém členském státě, mohou být u soudů jiného členského státu žalovány pouze na základě pravidel stanovených v oddílech 2 až 7 této kapitoly. Pravomoc rozhodovat je tak dána českým soudům. 4. Studiem spisu soud zjistil, že ve věci je možné rozhodnout i na základě předložených listinných důkazů, proto dle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), vyzval usnesením žalovaného ke sdělení, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání a poučil je, že pokud se v této lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že souhlasí. Výzva byla žalovanému doručena dne 3. 10. 2022, a to náhradním způsobem doručení podle § 49 odst. 4 o.s.ř., přičemž žalobkyně již v žalobě uvedla, že souhlasí s tím, aby ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání. Na tuto výzvu nebylo ze strany žalovaného do současné doby nijak reagováno. Soud tedy uzavřel, že oba účastníci souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, a tímto způsobem pak ve věci rozhodl. 5. Soud z provedených důkazů učinil následující závěr o skutkovém stavu: 6. Žalovaný uzavřel se [právnická osoba] a.s. dne 10. 6. 2018 smlouvu, na základě které poskytla žalovanému zboží, a to Bluetooth reproduktor Gogen BPS 733 za celkovou kupní cenu ve výši 9 990 Kč. Právní předchůdce žalobkyně s žalovaným dne 23. 6. 2018 uzavřel smlouvu, na základě které žalovanému poskytla zakoupení zboží televizor 55´´Thomson [číslo] za celkovou kupní cenu 13 990 Kč (viz předávací protokol ze dne 23. 6. 2018, obchodní podmínky Programu třetinka, potvrzení o platbě). Dle obchodních podmínek Programu třetinka, žalovaný při převzetí zboží uhradil částku odpovídající jedné třetiny kupní ceny za předmětná zboží a zbývající část ceny se zavázal uhradit do tří měsíců od převzetí zboží. Právní předchůdce žalobkyně následně žalovanému vyfakturovala vyúčtováním [číslo] částku 6 660 Kč zbývající k doplacení a vyúčtováním [číslo] částku 9 327 Kč (viz vyúčtování [číslo] vyúčtování [číslo]). Žalovaný částku ve stanovené lhůtě tří měsíců neuhradil. Právní předchůdce žalobkyně následně pohledávku postoupil na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 22. 7. 2020 s účinností ke dni 30. 7. 2020, o čemž byl žalovaný vyrozuměn (viz smlouva o postoupení pohledávek ze dne 22. 7. 2020, potvrzení o zaplacení úplaty, oznámení o postoupení pohledávky ze dne 18. 8. 2020). Žalobkyně žalovanému dne 18. 8. 2020 zaslala předžalobní výzvu (viz předžalobní výzva k plnění s poštovním podacím archem ze dne 18. 8. 2020). 7. Zjištěný skutkový stav soud posoudil následujícím způsobem po stránce právní: 8. Jelikož předmětem řízení je nárok vyplývající ze závazkového vztahu, aplikoval soud pro určení rozhodného práva nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. 6. 2008, o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I), přičemž dle čl. 6 je rozhodným právem právo české. 9. Aktivní legitimace žalobkyně ve věci je dána dle § 1879 an. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.“), když předmětná pohledávka na ni byla právním předchůdcem žalobkyně postoupena. 10. Na základě shora uvedeného dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná v plném rozsahu, neboť bylo prokázáno, že žalovaný nezaplatil vyúčtování v žalované výši a je v prodlení s jejím zaplacením. Mezi účastníky byla uzavřena kupní smlouva dle § 2079 a násl. zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku, z čehož žalovanému vyplývala povinnost uhradit zbývající dvě třetiny sjednané ceny na základě předložených vyúčtování, která žalovaný ve stanovené lhůtě neuhradil. Žalovaný netvrdil, ani neprokázal, že by za poskytnuté služby vyúčtované žalobkyni něčeho uhradil, čímž neunesl své důkazní břemeno. Žaloba je důvodná, i pokud jde o příslušenství ve formě úroků z prodlení, které soud přiznal podle ust. § 1968 a § 1970 o. z., ve spojení s vládním nařízením č. 351/2013 Sb. 11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 16 287 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, sepis a podání žaloby) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. Soud aplikoval § 14b a. t., neboť předmětem řízení je peněžité plnění, jehož hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč, a toto řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném, jak je soudu známo z jeho činnosti, u zdejšího soudu opakovaně touž žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech. 12. O povinnosti žalovaného zaplatit tuto náhradu k rukám zástupce žalobkyně bylo rozhodnuto dle § 149 odst. 1 o. s. ř. O třídenní lhůtě ke splnění obou povinností bylo rozhodnuto dle § 160 odst. 1 o. s. ř.