39 C 558/2021-51 — Obvodní soud pro Prahu 4

1. Žalobce se žalobou domáhal zaplacení [částka] s příslušenstvím s odůvodněním, že žalobce byl při cestě do zahraničí dne [datum] zadržen na letišti ve [anonymizováno] na základě evropského zatýkacího rozkazu vydaného [název soudu] ke sp. zn. [spisová značka] a stalo se tak navzdory tomu, že žalobce neměl a nemá nic společného s osobou, proti níž je vedeno označené trestní řízení, tj. [jméno] [příjmení], za nějž byl žalobce mylně považován. Žalobce byl omezen na osobní svobodě v [země] od [datum] do [datum] a následně v ČR do [datum] ve [stát. instituce]. Dne [datum] požádal [název soudu] PČR o provedení vzorku DNA za účelem ověření totožnosti, načež bylo zjištěno, že žalobce není odsouzeným [jméno] [příjmení]. Po tomto zjištění vydal Městský soud dne [datum] příkaz k propuštění. Žalobce tak byl podroben režimu odsouzeného vraha po dobu 95 dní, neboť byl považován za jinou osobu. Žalobce se tak domáhá náhrady nemajetkové újmy, která vznikla po dobu nezákonného omezení osobní svobody od [datum] do [datum], přičemž jako přiměřenou lze dle žalobce považovat částku při horní hranici orientačního rozmezí určeného Nejvyšším soudem, tedy 1 500 Kč/den, celkově [částka]. Žalobce současně požaduje náhradu ušlého zisku ve výši [částka] za den, celkem [částka]. Žalobce zaslal výzvu k zaplacení, žalovaná tuto výzvu obdržela a potvrdila její přijetí, nezaplatila však ničeho. 2. Žalovaná nárok žalobce neuznává, a to ani částečně. Žalovaná nesouhlasí s tvrzením žalobce, že evropský zatýkací bylo nezákonné rozhodnutí. Mezinárodní zatýkací rozkaz vydaný [název soudu] dne [datum rozhodnutí] pod sp. zn. [spisová značka] na odsouzeného [jméno] [příjmení], [datum narození] v [anonymizováno], stát [země], alias [anonymizována tři slova], [datum narození], v ČR vystupující pod jménem [jméno] [příjmení], [datum narození], trvale bytem [země], [územní celek], [anonymizováno] [číslo], nebyl pro nezákonnost příslušným orgánem ani zrušen ani změněn. Výše uvedený mezinárodní zatýkací rozkaz tak není nezákonným rozhodnutím ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb. Co se týče skutečnosti, že žalobce byl zadržen a omezen na osobní svobodě v [země] žalovaná uvádí, že Česká republika nenese odpovědnost za případnou škodu způsobenou při výkonu veřejné moci v cizím státě, žalované nejsou známy okolnosti zadržení žalobce v [země]. Žalovaná uvedla, že žalobce v říjnu [rok] vycestoval do [země] na stejný cestovní doklad jako odsouzený [jméno] [příjmení], když z protokolu [stát. instituce] o převzetí osoby z [anonymizována dvě slova] do [obec] [anonymizováno] ze dne [datum] vyplývá, že žalobce vycestoval na stejný [číslo pasu] jako odsouzený [jméno] [příjmení], alias [celé jméno žalobce], který dne [datum] opustil území [země], kdy nastoupil do mezinárodního letu [anonymizováno] – [anonymizováno] a použil cestovní doklad č. FE [číslo]. Žalobce neuvádí ztrátu ani krádež svého [číslo pasu] a s ohledem na to, že jak žalobce, tak i odsouzený [jméno] [příjmení], mají adresu trvalého bydliště stejnou, [anonymizováno] [číslo], [anonymizováno], [země], lze tedy předpokládat, že se oba znali, není nepravděpodobné, že došlo k zapůjčení cestovního pasu žalobce odsouzenému [jméno] [příjmení]. Žalovaná dále uvedla, že není splněna podmínka nezákonného rozhodnutí ve věci, a rovněž sporuje i příčinnou souvislost. Žalobce dle žalované v žalobě neuvádí žádné skutkové tvrzení ohledně zásahu do osobnostní sféry. 3. Žalobce zcela odmítá úvahy žalované, že se žalobce a odsouzený [jméno] [příjmení] znali a že snad mělo dojít k zapůjčení cestovního pasu. Žalobce záměnu osob ze strany žalované nijak nezavinil a nijak se o ni nepřičinil. Pro posouzení nároku žalobce je pak irelevantní, zda byl zadržen na území [anonymizováno] republiky, neboť se tak stalo na základě mezinárodní spolupráce zahájené z podnětu orgánů ČR, a [anonymizováno] orgány se tak v zásadě staly nástroj, prostřednictvím kterého byla vykonána vůle České republiky. 4. Soud učinil tato skutková zjištění. 5. V říjnu 2020 vycestoval žalobce do [země] na stejný cestovní doklad jako odsouzený [jméno] [příjmení], když z protokolu Policie ČR o převzetí osoby z [anonymizováno] republiky do [obec] Republiky ze dne [datum] vyplývá, že žalobce vycestoval na stejný [číslo pasu] jako odsouzený [jméno] [příjmení], alias [celé jméno žalobce], který dne [datum] opustil území [země], kdy nastoupil do mezinárodního letu [anonymizováno] – Instanbul a použil cestovní doklad č. FE [číslo] (zjištěno z: přípis Policie ČR z [datum] a [datum], protokol Policie ČR o převzetí osoby z [anonymizováno] republiky do [obec] Republiky ze dne [datum]). 6. Městský soud v Praze dal [datum] pokyn PČR k provedení odběru vzorku DNA žalobce a dále o zjištění následné analýzy za účelem ověření totožnosti žalobce. Následně bylo srovnáním DNA žalobce s DNA příbuzných [jméno] [příjmení], že žalobce není odsouzeným [jméno] [příjmení] [jméno] [příjmení] následně ihned vydal příkaz k propuštění žalobce na svobodu (zjištěno z: žádost Městského soudu ze dne [datum], nesporná tvrzení účastníků, odborné vyjádření ze dne [datum], příkaz k propuštění z výkonu trestu odnětí svobody ze dne [datum]). 7. Žalobce následně zaslal žalované žádost o zaplacení nemajetkové újmy a ušlého zisku (zjištěno z: žádost ze dne [datum], dopis žalované ze dne [datum], potvrzení přijetí žádosti). 8. Po právní stránce posoudil soud věc takto. 9. Strany učinily nesporným, že žalobce u žalované dne [datum] uplatnil nárok na náhradu nemajetkové újmy a náhradu škody v celkové výši [částka], která mu měla vzniknout v souvislosti s [příjmení] vydaným českým soudem, a na jehož základě byl žalobce omezen na osobní svobodě po dobu 95 dní. 10. Pro přehlednost odůvodnění rozhodnutí se soud bude zabývat nejprve nárok na zaplacení nemajetkové újmy, když v řízení je nárokováno [částka]. 11. Podle § 2894 odst. 2 o. z., nebyla-li povinnost odčinit jinému nemajetkovou újmu výslovně ujednána, postihuje škůdce, jen stanoví-li to zvlášť zákon. V takových případech se povinnost nahradit nemajetkovou újmu poskytnutím zadostiučinění posoudí obdobně podle ustanovení o povinnosti nahradit škodu. 12. Zvláštním zákonem je v tomto případě [číslo] Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád). 13. Podle § 5 zákona o odpovědnosti za škodu, stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem. 14. Soud se plně ztotožňuje s názorem žalované, že se v případě evropského zatýkacího rozkazu nejednalo o nezákonné rozhodnutí. Evropský zatýkací rozkaz nebyl zrušen ani změněn, je tedy stále platným rozhodnutím. To, že byl žalobce na základě tohoto zatýkacího rozkazu nesprávně ztotožněn (ať už z jakýchkoli důvodů), resp. byl považován za osobu, na kterou byl evropský zatýkací rozkaz vydán, nedělá z tohoto zatýkacího rozkazu nezákonné rozhodnutí. 15. Co se týče nesprávného úředního postupu, podle § 3 odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) (dále jen„ zákon o odpovědnosti za škodu“), se pro účely tohoto zákona za úřední osobu považuje též úřední osoba jiného členského státu Evropské unie, která splňuje podmínky uvedené v § 127 trestního zákoníku, po dobu, po kterou tato osoba působí ve společném vyšetřovacím týmu na území České republiky nebo provádí úkon právní pomoci na území České republiky na základě evropského vyšetřovacího příkazu anebo je přítomna při jeho provádění. 16. Podle § 13 zákona o odpovědnosti za škodu, stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. 17. Žalobce byl zadržen v [země], kde byl držen od [datum] do [datum], dne [datum] byl předán do České republiky. Nadepsaný soud tak nemůže v souladu s § 3 zákona odpovědnosti za škodu hodnotit případný nesprávný úřední postup [anonymizováno] orgánů. 18. Zároveň pokud jde o období, kdy se žalobce nacházel již v České republice, v řízení bylo prokázáno, že dne [datum] (tedy 7 dní poté, co byl žalobce převezen do České republiky) byly podniknuty kroky vedoucí ke ztotožnění žalobce pomocí testů DNA, přičemž žalobce byl po obdržení výsledků ([datum]) dne [datum] propuštěn. Soud tedy uzavřel, že k nesprávnému na území České republiky nedošlo, když k rozhodnutí o propuštění žalobce z vězení došlo v přiměřené lhůtě. 19. Ohledně