40 C 299/2021-43 — Obvodní soud pro Prahu 4

Zástavní věřitel se návrhem domáhal nařízení soudního prodeje zástavy s odůvodněním, že mezi ním, paní [jméno] [příjmení], narozenou [datum], bytem [adresa zástavního dlužníka] (dále jen„ obligační dlužník“) a paní [jméno] [příjmení], narozenou [datum], bytem [adresa], (obě dohromady dále jako„ spoludlužníci“) byla dne 8. 6. 2012 uzavřena smlouva o úvěru [číslo] na jejímž základě zástavní věřitel poskytl spoludlužníkům částku 550 000 Kč a spoludlužníci se ve 120 měsíčních splátkách zavázali vrátit částku 1 397 000 Kč. Mezi zástavním věřitelem a obligačním dlužníkem byla téhož dne uzavřena smlouva o zřízení zástavního práva k nemovitostem uvedeným ve výroku tohoto rozhodnutí, ve které byla mimo jiné sjednána smluvní pokuta 20 000 Kč za převod nemovitostí bez souhlasu zástavního věřitele. Spoludlužníci se dostali do prodlení s hrazením jednotlivých splátek a zástavní věřitel dluh ke dni 21. 1. 2014 zesplatnil. Obligační dlužník převedl vlastnické právo k uvedeným nemovitostem bez souhlasu zástavního věřitele darovací smlouvou ze dne 20. 3. 2017 na zástavního dlužníka, a to s účinností ke dni 5. 4. 2017. Na zástavního věřitele tak přešla povinnost uhradit nesplacenou pohledávku obligačního dlužníka do výše hodnoty předmětných nemovitostí a k tomu byl vyzván předžalobní upomínkou ze dne 31. 3. 2021. Zástavní dlužník proti návrhu na nařízení prodeje zástavy namítal, že dluh společně s obligačním dlužníkem dle svých možností pravidelně splácejí a zbývající dlužná částka je v nepoměru k hodnotě předmětných nemovitostí, které slouží k bydlení zástavního a obligačního dlužníka. Zástavní dlužník dále zpochybnil nárok na zaplacení smluvní pokuty ve výši 20 000 Kč, která dle jeho tvrzení nevyplývá z původní smlouvy o úvěru. Ve věci bylo na 3. 2. 2022 nařízeno jednání, ke kterému se dostavil zástupce zástavního věřitele i zástavní dlužník. Při jednání bylo vyhlášeno usnesení, kterým byla připuštěna změna žaloby spočívající v jejím částečném zpětvzetí co do částky 79 947,72 Kč a úroků z prodlení do 30. 6. 2021 (kapitalizované v částce 363 118,28 Kč), jelikož obligační dlužník uhradil dne 30. 6. 2021, tedy po podání žaloby, částku 474 212 Kč (z toho částka 31 146 Kč byla započtena na pohledávku, která nebyla předmětem tohoto řízení). Předmětem řízení tedy zůstalo nařízení soudního prodeje zástavy k uspokojení pohledávky ve výši 363 118,24 Kč, s úrokem z prodlení od 1. 7. 2021 do zaplacení ve výši 8,05 % ročně z částky 363 118,24 Kč a se smluvní pokutou ve výši 20 000 Kč. Podle § 358 odst. 1 z. ř. s. soud nařídí prodej zástavy, doloží-li zástavní věřitel zajištěnou pohledávku, zástavní právo k zástavě a kdo je zástavním dlužníkem. S ohledem na shora uvedené proto soud ve věci provedl k důkazu toliko listiny předložené zástavním věřitelem a dospěl k následujícím závěrům o skutkovém stavu věci: Smlouvou o úvěru č. 8120000378 ze dne 8. 6. 2012 má soud za prokázané, že tuto smlouvu uzavřel zástavní věřitel se spoludlužníky, zástavní věřitel na základě této smlouvy poskytl spoludlužníkům částku ve výši 550 000 Kč a spoludlužníci se ve 120 měsíčních splátkách zavázali vrátit částku 1 397 000 Kč. Spoludlužníci částku řádně nespláceli a rozsudkem zdejšího soudu ze dne 6. 11. 2020, č. j. 51 C 244/2016-358, které nabylo právní moci dne 16. 6. 2021, byla obligačnímu dlužníku uložena povinnost uhradit částku 463 804,66 Kč s příslušenstvím. Smlouvou o zřízení zástavního práva k nemovitostem ze dne 8. 6. 2012 má soud za prokázané, že tuto smlouvu uzavřel zástavní věřitel s obligačním dlužníkem, přičemž touto smlouvou zřídili zástavní právo k předmětným nemovitostem, a to k zajištění pohledávky zástavního věřitele za obligačním dlužníkem, vyplývající ze smlouvy v předchozím odstavci uvedené. Výpisem z katastru nemovitostí ke dni 1. 8. 2012 má soud za prokázané, že k tomuto datu byl obligační dlužník vlastníkem zástavy a v katastru nemovitostí bylo k tomuto datu zapsáno zástavní právo smluvní ve prospěch zástavního věřitele na základě shora citované smlouvy zapsané do katastru nemovitostí s účinky ke dni 11. 6. 2012. Výpisem z katastru nemovitostí ke dni 1. 2. 2021 má soud za prokázané, že k tomuto datu byl zástavní dlužník vlastníkem zástavy, v katastru nemovitostí bylo k tomuto datu zapsáno zástavní právo smluvní ve prospěch zástavního věřitele na základě shora citované smlouvy. Zástavní věřitel se stal vlastníkem zástavy na základě smlouvy darovací, o zřízení věcného břemene - bezúplatná ze dne 20. 3. 2017, která byla do katastru nemovitostí zapsána s účinky ke dni 5. 4. 2017. Dopisem ze dne 24. 2. 2021 včetně podacího lístku má soud za prokázané, že tímto dopisem zástavní věřitel vyzval obligačního dlužníka k uhrazení smluvní pokuty ve výši 20 000 Kč za porušení článku III. smlouvy o zřízení zástavního práva k nemovitostem ze dne 8. 6. 2012, spočívajícího v převodu předmětných nemovitostí na zástavního dlužníka bez souhlasu zástavního věřitele. Výzvou zástavci k úhradě ze dne 31. 3. 2021 včetně podacího lístku má soud za prokázané, že zástavní dlužník byl před podáním žaloby vyzván k úhradě dlužné částky. Po právní stránce soud posoudil věc následovně: Podle § 358 odst. 1 z. ř. s. soud nařídí prodej zástavy, doloží-li zástavní věřitel zajištěnou pohledávku, zástavní právo k zástavě a kdo je zástavním dlužníkem. Rozhodnutí o nařízení prodeje zástavy je vykonatelné dnem, kterým nabylo právní moci. Při aplikaci ustanovení § 358 odst. 1 z. ř. s. soud respektoval právní závěry, ke kterým dospěl Nejvyšší soud České republiky v rozhodnutí pod sp. zn. 21 Cdo 2786/2011 a v němž uzavřel, že„ soud v řízení o soudním prodeji zástavy při zkoumání, zda byla ve smyslu ustanovení § 200z odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) (tehdy účinného o. s. ř., dnes § 358 odst. 1 z. ř. s.) doložena zástavním právem zajištěná pohledávka, přihlíží též k důvodu její neplatnosti, avšak jen vyšel-li zcela zřejmě (evidentně) z obsahu smlouvy nebo jinak za řízení najevo“. V rozhodnutí pod sp. zn. 21 Cdo 4377/2009 pak tentýž soud uzavřel, že„ v řízení o soudním prodeji zástavy mohou být jiné (další) skutečnosti, než které jsou uvedeny v ustanovení § 200z odst. 1 o. s. ř. (tehdy účinného o. s. ř., dnes § 358 odst. 1 z. ř. s.), důvodně uplatněny nebo jejich osvědčení může být zpochybněno až ve druhé fázi tohoto řízení, tj. v rámci řízení o výkon rozhodnutí prodejem zástavy (bude-li takový návrh podán), a to zejména prostřednictvím návrhu na zastavení výkonu rozhodnutí nebo vylučovací (excindační) žaloby podané po nařízení výkonu rozhodnutí podle ustanovení § 267 odst.1 o. s. ř.“. V daném případě zástavní věřitel doložil shora uvedenými důkazy existenci zajištěné pohledávky založené smlouvou o úvěru č. 8120000378 ze dne 8. 6. 2012 za obligačním dlužníkem. Dále zástavní věřitel doložil smlouvou o zřízení zástavního práva k nemovitostem ze dne 8. 6. 2012, jakož i výpisy z katastru nemovitostí, že pohledávka za obligačním dlužníkem je zajištěna zástavním právem na nemovitostech, které jsou uvedeny ve výroku tohoto usnesení, a které jsou ve vlastnictví zástavního věřitele. Přitom v daném řízení nevyšel najevo žádný evidentní důvod, pro který by bylo možné uvažovat o neplatnosti smlouvy zakládající zajištěnou pohledávku, když naopak tato otázka již byla obšírně zkoumána v řízení pravomocně skončeném u zdejšího soudu pod sp. zn. 51 C 244/2016, ve kterém neplatnost smlouvy shledána nebyla. S ohledem na shora uvedené soud neprováděl žádné další dokazování a námitkami zástavního dlužníka se nezabýval, protože tyto může uplatnit až v další fázi vykonávacího řízení, jak je uvedeno shora. Ohledně námitky týkající se smluvní pokuty ve výši 20 000 Kč soud po provedeném dokazování uzavřel, že ta sice (jak správně uvedl zástavní dlužník) nevyplývá ze smlouvy o úvěru, vyplývá však z čl. III. smlouvy o zřízení zástavního práva k nemovitostem ze dne 8. 6. 2012. Soud proto s poukazem na všechny shora uvedené skutečnosti návrhu jako důvodnému vyhověl. O náhradě nákladů řízení soud v tomto usnesení nerozhodoval v souladu s nálezem Ústavního soudu ze dne 19. 4. 2007, sp. zn. II. ÚS 114/06-2, ve kterém Ústavní soudu uvedl:„ Je porušením práva na spravedlivý proces (čl. 36 Listiny základních práv a svobod) a principu rovnosti účastníků řízení (čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod), pokud je v řízení o soudním prodeji zástavy (§ 200y až 200za občanského soudního řádu) současně s vyhovujícím výrokem o nařízení prodeje zástavy rozhodnuto i o nákladech řízení. V souladu s požadavkem spravedlnosti naopak je, aby o nákladech řízení bylo v takovém případě rozhodnuto až v rámci vykonávacího řízení, tedy poté, co bude postaveno najisto, zda bylo v řízení o soudním prodeji zástavy rozhodnuto po právu.“