55 C 115/2022 — Obvodní soud pro Prahu 4

1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu domáhala po žalovaném zaplacení shora uvedené částky. Svůj nárok odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel dne 21. 2. 2020 se společností [právnická osoba] (dále jako„ právní předchůdkyně žalobkyně) smlouvu o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací [číslo] (dále jen„ smlouva“). Na základě smlouvy se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala žalovanému poskytovat služby elektronických komunikací a zprostředkovávat za splnění smluvních podmínek přístup ke službám třetích stran a žalovaný se zavázal hradit sjednané ceny. Právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému zapůjčila zařízení za účelem využívání veřejně dostupných služeb elektronických komunikací dodávaných na základě smlouvy. Předmětem bylo zařízení: Modem, [anonymizováno 8 slov] a zařízení [právnická osoba] [anonymizována čtyři slova] ([číslo]) - (dále jen„ zařízení“). Žalovaný porušil svoji povinnost ze smlouvy, protože nehradil řádně a včas ceny za poskytnuté služby elektronických komunikací, proto právní předchůdkyně žalobkyně odstoupila dne 8. 9. 2020 od výše uvedené smlouvy. Jelikož žalovaný nevrátil ve stanovené lhůtě od ukončení smlouvy zařízení právní předchůdkyni žalobkyně, vznikl právní předchůdkyni žalobkyně nárok na jednorázovou smluvní pokutu v celkové výši 2 000 Kč za každé zařízení, tedy celkem 4 000 Kč za dvě zařízení. Právní předchůdkyně žalobkyně v důsledku fúze sloučením zanikla. Nástupnickou společností se stala žalobkyně, na kterou ke dni 1. 4. 2020 přešlo veškeré jmění právní předchůdkyně žalobkyně. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky předžalobní upomínkou. Přes upomínku žalovaný nic nezaplatil a zařízení žalobkyni nevrátil. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a zůstal v řízení nečinný. 3. V této věci jde o řízení s cizím prvkem, protože žalovaný je státním příslušníkem Slovenské republiky. Soud nejprve zkoumal, zda je dána pravomoc českých soudů k projednání této věci. Podle čl. 4 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. prosince 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, platí, že není-li stanoveno jinak, mohou být osoby, které mají bydliště v některém členském státě, bez ohledu na svou státní příslušnost žalovány u soudů tohoto členského státu. 4. Ve věci je možné rozhodnout i na základě předložených listinných důkazů, soud proto podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), vyzval účastníky usnesením ke sdělení, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání, a poučil je, že pokud se v této lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že souhlasí. Žalobkyně i žalovaný projevili souhlas tím, že se ve stanovené lhůtě k výzvě soudu nevyjádřili (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). 5. Jelikož předmětem řízení je peněžité plnění nepřevyšující částku 10 000 Kč, soud uvedl v odůvodnění rozsudku podle § 157 odst. 4 o. s. ř. pouze závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. 6. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný tento skutkový stav. 7. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný spolu dne 21. 2. 2020 uzavřeli smlouvu o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací [číslo] jejíž součástí jsou všeobecné podmínky pro poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací a ceník poskytovatele. Ve všeobecných podmínkách pro poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací byla uvedena povinnost žalovaného po skončení smluvního vztahu vrátit žalobkyni pronajaté přijímací zařízení ve stanovené lhůtě od data ukončení smlouvy, přičemž v případě nesplnění této povinnosti měl žalovaný povinnost uhradit smluvní pokutu uvedenou v ceníku poskytovatele ve výši 2 000 Kč za každé nevrácené přijímací zařízení. Žalovaný převzal od právní předchůdkyně žalobkyně dvě přijímací zařízení MODEM [anonymizováno 7 slov] a [právnická osoba] [anonymizována čtyři slova] ([číslo]). Žalovaný nehradil sjednané ceny řádně a včas. Právní předchůdkyně žalobkyně pro porušení smluvních podmínek na straně žalovaného podáním ze dne 8. 9. 2020 odstoupila od smlouvy a současně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky a k vrácení vypůjčených přijímacích zařízení. V důsledku fúze sloučením přešlo veškeré jmění právní předchůdkyně na žalobkyni, a to dne [datum]. Žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní upomínku. 8. Po právní stránce posoudil soud věc následovně. 9. Jelikož předmětem řízení je nárok vyplývající ze závazkového vztahu, aplikoval soud pro určení rozhodného práva nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. 6. 2008, o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I), přičemž podle čl. 6 je rozhodným právem právo české. 10. Aktivní legitimace žalobkyně ve věci je dána podle § 1879 an. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.“), když předmětná pohledávka na ni byla právní předchůdkyní žalobkyně postoupena. 11. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o poskytování veřejně dostupné služby elektronických komunikací přístupu k síti internet podle § 63 zákona č. 127/2005 Sb. o elektronických komunikacích, ve znění pozdějších předpisů. Vztah mezi účastníky se řídil smlouvou a všeobecnými podmínkami. Smluvní pokuta byla sjednána písemně v souladu s úpravou obsaženou v § 2048 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. V řízení bylo prokázáno, že žalovanému byly právní předchůdkyní žalobkyně poskytovány elektro komunikační služby a za tímto účelem mu bylo zapůjčeno přijímací zařízení, které mělo být podle všeobecných smluvních podmínek vráceno žalobkyni ve stanovené lhůtě po skončení smlouvy. Dále bylo prokázáno, že žalovaný měl povinnost uhradit poplatky za pronájem zařízení, jejichž výše byla stanovena ceníkem. V případě včasného nevrácení zařízení byla žalobkyně oprávněna v souladu s všeobecnými podmínkami žalovanému účtovat pokutu ve výši stanovené ceníkem. Také bylo prokázáno, že smlouva byla právní předchůdkyní žalobkyně jednostranně ukončena odstoupením od smlouvy ke dni 8. 9. 2020. Vzhledem k výše uvedenému soud proto žalobě v celém rozsahu vyhověl, neboť nárok žalobkyně na zaplacení smluvní pokuty v celkové výši 4 000 Kč a neuhrazených poplatků v celkové výši 1 345,92 Kč je dostatečně prokázán, přičemž žalovaný v řízení netvrdil ani neprokázal, že by zapůjčené zařízení právní předchůdkyni žalobkyně, resp. žalobkyni k dnešnímu dni vrátil a že by neuhrazené poplatky uhradil. 12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 5 345,92 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. 13. Soud aplikoval § 14b a. t., neboť předmětem řízení je peněžité plnění, jehož hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč, a toto řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném, jak je soudu známo z jeho činnosti, u zdejšího soudu opakovaně touž žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech. 14. Třídenní lhůtu k náhradě nákladů řízení soud určil podle § 160 odst. 1 o. s. ř. 15. O povinnosti žalovaného zaplatit náhradu nákladů řízení na účet právního zástupce žalobkyně soud rozhodl podle § 149 odst. 1 o. s. ř.