55 C 346/2021 — Obvodní soud pro Prahu 4

1. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení v záhlaví uvedené částky spolu s příslušenstvím. Žalobkyně uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) uzavřela s žalovaným dne 16. 2. 2018 smlouvu o poskytování bankovních a dalších služeb, ve které se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala pro žalovaného zřídit a vést bankovní účet č. [bankovní účet] (dále jen„ smlouva o účtu“). Žalovaný se zavázal platit za poskytnuté bankovní služby poplatky podle ceníku produktů a služeb právní předchůdykně žalobkyně. Žalovaný svoji povinnost porušil, když překročil minimální částku zůstatku na účtu a následně se dostal do nepovoleného debetního zůstatku. Žalovaný však nepovolený debetní zůstatek řádně a včas nesplatil, proto právní předchůdkyně žalobkyně přistoupila dne 24. 9. 2020 k odstoupení od smlouvy o účtu. Celková výše dlužné částky sestává z částky ve výši 2 250 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 26. 10. 2020 pohledávku na žalobkyni. Žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní upomínku. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a zůstala v řízení nečinný. 3. V této věci se jedná o věc s cizím prvkem, když žalovaný je státním příslušníkem Slovenské republiky. Pravomoc českých soudů věc projednat a rozhodnout je dána podle čl. 4 i podle čl. 25 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (Brusel I bis), když žalovaná strana má bydliště, resp. poslední známé bydliště v ČR a současně byla příslušnost mezi účastníky takto ujednána. Rozhodným právem je pak právo české, neboť tak bylo v souladu s čl. 3 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 593/2008, o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I) dohodnuto. 4. V dané věci je možné rozhodnout na základě předložených listinných důkazů, proto soud podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), vyzval účastníky usnesením ke sdělení, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání, a poučil je, že pokud se v této lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že souhlasí. Žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání projevila souhlas přímo v žalobě, žalovaný projevil souhlas tím, že se ve stanovené lhůtě k výzvě soudu nevyjádřil (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). 5. Jelikož předmětem řízení je peněžité plnění nepřevyšující částku 10 000 Kč, soud uvedl v odůvodnění rozsudku podle § 157 odst. 4 o. s. ř. pouze závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. 6. Z listinných důkazů byl zjištěn následující skutkový stav: 7. Právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovaným dne 16. 2. 2018 smlouvu o poskytování bankovních a dalších služeb, na základě které právní předchůdkyně žalobkyně zřídila a vedla pro žalovaného bankovní účet č. [bankovní účet]. Žalovaný se zavázal platit za poskytnuté bankovní služby poplatky podle ceníku produktů a služeb právní předchůdkyně žalobkyně. Žalovaný se však dostal do nepovoleného debetního zůstatku. Nepovolený debetní zůstatek žalovaný do dnešního dne neuhradil. Ke dni 24. 9. 2020 právní předchůdkyně žalobkyně od smlouvy o účtu odstoupila. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila dne 26. 10. 2020 pohledávku na žalobkyni. Žalovaný do dnešního dne neuhradil ničeho. Žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní upomínku. 8. Po právní stránce soud posoudil věc následovně: 9. Jelikož předmětem řízení je nárok vyplývající ze závazkového vztahu, aplikoval soud pro určení rozhodného práva nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. 6. 2008, o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I), přičemž dle čl. 6 je rozhodným právem právo české. 10. Právní poměry účastníků se řídí § 2662 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o. z.“). Podle § 2662 o. z. se smlouvou o účtu zavazuje ten, kdo vede účet, zřídit od určité doby v určité měně účet pro jeho majitele, umožnit vložení hotovosti na účet nebo výběr hotovosti z účtu nebo provádět převody peněžních prostředků z účtu či na účet. S peněžními prostředky na účtu může majitel podle § 2664 o. z. nakládat ujednaným způsobem. 11. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 16. 2. 2018 ve smyslu § 2662 o. z. smlouvu o účtu, kterou se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala zřídit a vést pro žalovaného účet a žalovaný se zavázal čerpat z účtu peněžní prostředky do výše kryté vkladem na účtu. Žalovaný porušil smlouvu o účtu tím, že překročil minimální částku zůstatku na účtu a následně se dostal do nepovoleného záporného zůstatku. Žalovaný tento dluh do dnešního dne neuhradil. 12. Soud tak dospěl k závěru, že žaloba je důvodná a v celém rozsahu žalobě vyhověl. Lhůtu k plnění soud určil jako třídenní od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.). 13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 2 250 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. 14. Soud aplikoval § 14b a. t., neboť předmětem řízení je peněžité plnění, jehož hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč, a toto řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném, jak je soudu známo z jeho činnosti, u zdejšího soudu opakovaně touž žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech. 15. Třídenní lhůtu k náhradě nákladů řízení soud určil podle § 160 odst. 1 o. s. ř. 16. O povinnosti žalovaného zaplatit náhradu nákladů řízení na účet právního zástupce žalobkyně soud rozhodl podle § 149 odst. 1 o. s. ř.