60 C 227/2021-46 — Obvodní soud pro Prahu 4

1. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení v záhlaví uvedené částky. V žalobě uvedla, že společnost [právnická osoba] (dále jen„ právní předchůdce žalobkyně“) uzavřela s žalovaným dne 10. 6. 2017 smlouvu o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací [číslo] (dále jen„ Smlouva“). Na základě Smlouvy se právní předchůdce žalobkyně zavázala poskytovat služby elektronických komunikací a zprostředkovávat za splnění smluvních podmínek přístup ke službám třetích stran a žalovaný se zavázal za poskytnuté služby zaplatit sjednané ceny. Právní předchůdce žalobkyně žalovanému zapůjčila zařízení za účelem využívání veřejně dostupných služeb elektronických komunikací dodávaných na základě Smlouvy. Předmětem bylo zařízení: MODEM COMPAL [anonymizována dvě slova] WIFI EMTA (SN: [příjmení]: [číslo] (dále jen„ Zařízení“). Žalovaný porušil svoji povinnost ze Smlouvy, když nehradil řádně a včas ceny za poskytnuté služby elektronických komunikací. Právní předchůdce žalobkyně proto od Smlouvy odstoupil ke dni 28. 12. 2018. Jelikož žalovaný nevrátil ve lhůtě 14 dnů od ukončení Smlouvy Zařízení právnímu předchůdci žalobkyně, vznikl právnímu předchůdci žalobkyně nárok na jednorázovou smluvní pokutu v celkové výši 2 000 Kč. Právní předchůdce žalobkyně postoupil pohledávku ze smlouvy na žalobkyni. Žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní upomínku. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a zůstal v řízení nečinný. 3. Z šetření vyplynulo, že žalovaný je státním příslušníkem Slovenské republiky, a v dané věci se tedy jedná o řízení s cizím prvkem. Soud se proto zabýval otázkou pravomoci českých soudů věc projednat a rozhodnout. Jelikož se bydliště žalovaného nachází na území České republiky, je dána pravomoc českých soudů na základě čl. 4 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (Brusel I bis). 4. Studiem spisu soud zjistil, že ve věci je možné rozhodnout i na základě předložených listinných důkazů, proto dle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), vyzval usnesením žalobkyni a žalovaného ke sdělení, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání a poučil je, že pokud se v této lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že souhlasí. Výzva byla žalovanému doručena dne 18. 10. 2021 a žalobkyni dne 1. 10. 2021. Na tuto výzvu nebylo ze strany žalovaného ani žalobkyně do současné doby nijak reagováno. Soud tedy uzavřel, že oba účastníci souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, a tímto způsobem pak ve věci rozhodl. 5. Jelikož předmětem řízení bylo peněžité plnění nepřevyšující částku 10 000 Kč, soud postupoval podle § 157 odst. 4 ve spojení s § 202 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) a z provedených důkazů (smlouva o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací; odstoupení od smlouvy; zakázkové listy; vyúčtování; všeobecné obchodní podmínky veřejně dostupných služeb elektronických komunikací společnosti [právnická osoba]; upomínky; předžalobní upomínka s podacím archem) učinil následující závěr o skutkovém stavu: 6. Právní předchůdce žalobkyně a žalovaný spolu dne 10. 6. 2017 uzavřeli smlouvu o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací [číslo] jejíž součástí jsou Všeobecné podmínky pro poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací a Ceník poskytovatele. Ve všeobecných podmínkách pro poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací byla v bodě 7.6 uvedena povinnost žalovaného po skončení smluvního vztahu vrátit žalobkyni pronajaté přijímací zařízení do 14 dnů od data ukončení Smlouvy, přičemž v případě nesplnění této povinnosti měl žalovaný povinnost uhradit smluvní pokutu uvedenou v ceníku poskytovatele ve výši 2 000 Kč za každé včas a v pořádku nevrácené přijímací zařízení. Dne 10. 6. 2017 převzal žalovaný od právního předchůdce žalobkyně přijímací zařízení MODEM COMPAL [anonymizována čtyři slova] (SN: [příjmení]: [číslo]). Právní předchůdce žalobkyně za poskytnuté služby vyúčtovala žalovanému daňovým dokladem [číslo] částku 70 Kč splatnou dne 5. 1. 2019; daňovým dokladem [číslo] částku 70 Kč splatnou dne 5. 2. 2019, daňovým dokladem [číslo] částku - 40,64 Kč. Žalovaný vyúčtované částky řádně a včas nezaplatil. Právní předchůdce žalobkyně pro porušení smluvních podmínek na straně žalovaného podáním ze dne 28. 12. 2018 odstoupila od Smlouvy ke dni 31. 1. 2019 a současně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky a k vrácení vypůjčeného přijímacího zařízení. Žalobkyně zaslala žalovanému dne 29. 6. 2020 předžalobní upomínku. 7. Zjištěný skutkový stav soud posoudil po právní stránce následujícím způsobem: 8. Jelikož předmětem řízení je nárok vyplývající ze závazkového vztahu, aplikoval soud pro určení rozhodného práva nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. 6. 2008, o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I), přičemž dle čl. 6 je rozhodným právem právo české. 9. Mezi právním předchůdce žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o poskytování veřejně dostupné služby elektronických komunikací přístupu k síti internet dle § 63 zákona č. 127/2005 Sb. o elektronických komunikacích, ve znění pozdějších předpisů. Vztah mezi účastníky se řídil Smlouvou a Všeobecnými podmínkami. Smluvní pokuta byla sjednána písemně v souladu s úpravou obsaženou v § 2048 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. V řízení bylo prokázáno, že žalovanému byly právním předchůdcem žalobkyně poskytovány elektro komunikační služby a za tímto účelem mu bylo zapůjčeno přijímací zařízení, které mělo být dle bodu 7.4 všeobecných smluvních podmínek vráceno žalobci ve lhůtě 14 dnů po skončení smlouvy. Dále bylo prokázáno, že žalovaný měl povinnost uhradit poplatky za pronájem zařízení, jejichž výše byla stanovena ceníkem. V případě včasného nevrácení zařízení byla žalobkyně oprávněna v souladu s bodem 7.6 všeobecných podmínek žalovanému účtovat pokutu ve výši stanovené ceníkem. Také bylo prokázáno, že Smlouva byla právním předchůdcem žalobkyně jednostranně ukončena odstoupením od smlouvy. Vzhledem k výše uvedenému soud proto žalobě v celém rozsahu vyhověl, neboť nárok žalobkyně na zaplacení smluvní pokuty v celkové výši 2 000 Kč a neuhrazených poplatků v celkové výši 99,36 Kč je dostatečně prokázán, přičemž žalovaný v řízení netvrdil ani neprokázal, že by zapůjčené zařízení žalobkyni k dnešnímu dni vrátil a že by neuhrazené poplatky uhradil. 10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 14b odst. 1 písm. c) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) za tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní upomínka, sepis a podání žaloby) podle § 11 odst. 1 a. t. (3 x 200 Kč) včetně tří paušálních náhrad výdajů dle § 14b odst. 5 a. t. (3 x 100 Kč). Ze shora uvedeného je s ohledem na skutečnost, že právní zástupce žalobkyně je plátcem DPH, nutno přiznat daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč, tj. ve výši 189 Kč. Soud aplikoval § 14b a. t., neboť předmětem řízení je peněžité plnění, jehož hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč, a toto řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném, jak je soudu známo z jeho činnosti, u zdejšího soudu opakovaně touž žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech. O povinnosti žalovaných zaplatit tuto náhradu k rukám zástupce žalobkyně bylo rozhodnuto dle § 149 odst. 1 o. s. ř. O třídenní lhůtě ke splnění obou povinností bylo rozhodnuto dle § 160 odst. 1 o. s. ř. 11. O povinnosti žalovaných zaplatit tuto náhradu k rukám zástupce žalobkyně bylo rozhodnuto dle § 149 odst. 1 o. s. ř. O třídenní lhůtě ke splnění obou povinností bylo rozhodnuto dle § 160 odst. 1 o. s. ř.