60 C 263/2021-43 — Obvodní soud pro Prahu 4

Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o.s.ř.”) Žalobkyně se žalobou ze dne 8. 4. 2021 domáhala na žalovaném zaplacení shora uvedené částky. Svůj nárok odůvodnila tím, že dne 18. 6. 2019 uzavřela se žalovaným smlouvu o poskytování zvýhodněných podmínek a služeb elektronických komunikací [číslo] (dále jen„ Smlouva“). Na základě Smlouvy se žalobkyně zavázala poskytovat služby elektronických komunikací a související služby a žalovaný se zavázal za poskytnuté služby zaplatit sjednané ceny. Součástí účastnické smlouvy [číslo] bylo i ujednání o kupní smlouvě na koncové zařízení typu Honor 10 Lite 64 GB-černý, za zvýhodněných podmínek, které se žalovaný zavázal zaplatit ve splátkách ([číslo]). Bylo ujednáno, že splatnost měsíčních splátek se řídí datem splatnosti jednotlivých vyúčtování. Pro případ neuhrazení příslušné splátky ve splatnosti nebo ukončení účastnické smlouvy před uplynutím doby trvání, na kterou byla uzavřena výpovědí ze strany žalovaného, byla sjednána okamžitá splatnost všech dosud neuhrazených, resp. nesplatných splátek. Žalovaný své povinnosti plynoucí mu z výše uvedených smluv řádně neplnil, proto došlo k výpovědi smluv. Žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní výzvu. S ohledem na skutečnost, že soudu nebyl znám pobyt žalovaného, ustanovil mu soud opatrovnici. Opatrovnice žalovaného žalobní návrh neuznala a rozhodnutí ponechala na uvážení soudu. Z šetření soudu vyplynulo, že žalovaný má německou státní občanství, tedy že projednávaná věc má cizí prvek. Soud proto aplikoval úpravu obsaženou v nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (Brusel I bis), přičemž příslušnost českých soudů věc projednat je dána na základě čl. 4 a násl. cit. nařízení, když poslední známé bydliště žalovaného bylo na území ČR. Studiem spisu soud zjistil, že ve věci je možné rozhodnout i na základě předložených listinných důkazů, proto dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), vyzval usnesením žalobkyni i opatrovnici žalovaného ke sdělení, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání, a poučil je, že pokud se v této lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že souhlasí. Výzva byla opatrovnici doručena dne 17. 1. 2022. Opatrovnice s rozhodnutím bez nařízení ÚJsouhlasila. Žalobkyně se k zaslané výzvě nevyjádřila. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: Žalobkyně s žalovaným uzavřela dne 18. 6. 2019 Smlouvu, na základě které se žalobkyně zavázala poskytovat služby elektronických komunikací a při splnění smluvních podmínek zprostředkovávat přístup ke službám třetích stran a žalovaný se zavázal uhradit za poskytnuté služby sjednané ceny. Žalobkyně s žalovaným dále uzavřela kupní smlouvu, jejímž předmětem bylo následující zařízení: Honor 10 Lite 64 GB – černý, IMEI [číslo], jehož kupní cena činila 5 289 Kč. Žalobkyně se s žalovaným dohodla, že cena bude uhrazena ve 23 splátkách po 130 Kč, když při převzetí zařízení bylo žalovaným uhrazeno celkem 2 299 Kč. Žalovaný své povinnosti plynoucí mu z výše uvedených smluv řádně neplnil. Žalovaný nehradil sjednané splátky kupní ceny výše uvedeného zařízení řádně a včas a dostal se s úhradou vyúčtované částky do prodlení, a to konkrétně částkou ve výši 1 950 Kč (15 x 130Kč), splatnou dne [datum] na základě vyúčtování [číslo] se splátkou ve výši 1 876,50 Kč, splatnou dne 20. 1. 2020 na základě vyúčtování [číslo] z níž je v tomto soudním řízení nárokováno 1 277 Kč, se splátkou ve výši 130 Kč, splatnou dne 20. 2. 2020 na základě vyúčtování [číslo] splátkou ve výši 130 Kč, splatnou dne 20. 3. 2020 na základě vyúčtování [číslo]. Žalovaný ničeho na dlužnou částku neuhradil. Žalobkyně žalovanému zaslala dne 11. 3. 2021 výzvu k úhradě dluhu. 1. Po právní stránce soud posoudil věc následovně: 2. Jelikož předmětem řízení je nárok vyplývající ze závazkového vztahu, aplikoval soud pro určení rozhodného práva nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. 6. 2008, o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I), přičemž dle čl. 6 je rozhodným právem právo české. 3. Mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o poskytování zvýhodněných podmínek a služeb elektronických komunikací dle ust. § 63 zák. č. 127/2005 Sb. o elektronických komunikacích. Žalobkyně na základě smlouvy poskytovala služby elektronických komunikací a zprostředkovávala přístup ke službám třetích stran a žalovaný se zavázal za poskytnuté služby hradit sjednané ceny. Mezi účastníky byla dále uzavřena kupní smlouva ve smyslu § 2079 an. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“). V řízení bylo prokázáno, že žalovanému byly žalobkyní poskytovány komunikační služby a za tímto účelem mu bylo prodáno mobilní zařízení, přičemž žalovaný při převzetí uhradil jeho částečnou cenu ve výši 2 299 Kč. Ohledně zbytku ceny účastníci sjednali splátky ve výši 130 Kč po dobu 23 měsíců. Žalovaný však řádně a včas nehradil vystavená vyúčtování z výše uvedených smluv, o čemž byl žalobkyní upozorněn prostřednictvím vystavených vyúčtování. Žalovaný netvrdil, ani neprokázal, že by za poskytnuté zboží a služby vyúčtované žalobkyni něčeho uhradil, čímž neunesl své důkazní břemeno. Soud proto žalobě v celém rozsahu vyhověl a rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 4. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 14b odst. 1 písm. c) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) za tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, sepis žaloby) podle § 11 odst. 1 a. t. (3 x 200 Kč) včetně tří paušálních náhrad výdajů dle § 14b odst. 5 a. t. (3 x 100 Kč). Ze shora uvedeného je s ohledem na skutečnost, že právní zástupce žalobkyně je plátcem DPH, nutno přiznat daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč, tj. ve výši 189 Kč. Soud aplikoval § 14b a. t., neboť předmětem řízení je peněžité plnění, jehož hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč, a toto řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném, jak je soudu známo z jeho činnosti, u zdejšího soudu opakovaně touž žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech. O povinnosti žalovaného zaplatit tuto náhradu k rukám zástupce žalobkyně bylo rozhodnuto dle § 149 odst. 1 o. s. ř. O třídenní lhůtě ke splnění obou povinností bylo rozhodnuto dle § 160 odst. 1 o. s. ř.