60 C 620/2021-17 — Obvodní soud pro Prahu 4

Žalobkyně se žalobou domáhala vůči žalovanému zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozhodnutí s odůvodněním, že žalovaný neuhradil televizní poplatky za období od února roku 2020 do prosince roku 2020. Žalovanému tato povinnost vznikla zařazením do evidence poplatníků od září roku 2019. Žalovaný dlužnou částku neuhradil ani po výzvě. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. V této věci jde o řízení s cizím prvkem, když žalovaný je občanem Nigérie. Soud proto zkoumal pravomoc českých soudů věc projednat a rozhodnout. Vzhledem ke skutečnosti, že mezi ČR a Nigérií neexistuje žádná dvoustranná smlouva, soud určil pravomoc k projednání dané věci dle nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech. Podle čl. 4 odst. 1 tohoto nařízení je pak dána pravomoc českých soudů věc projednat a rozhodnout, neboť žalovaný má bydliště na území České republiky. Studiem spisu soud zjistil, že ve věci je možné rozhodnout i na základě předložených listinných důkazů, proto dle § 115a o. s. ř. vyzval usnesením žalovanou ke sdělení, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání, a poučil ji, že pokud se v této lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že souhlasí. Na tuto výzvu nebylo do současné doby nijak reagováno, žalobkyně souhlasila již v žalobním návrhu. Soud tedy uzavřel, že oba účastníci souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, a tímto způsobem pak ve věci rozhodl. Jelikož předmětem řízení bylo peněžité plnění nepřevyšující částku 10 000 Kč a jedná se tak o bagatelní spor, soud se dle § 157 odst. 4 o. s. ř. v návaznosti na § 202 odst. 2 o. s. ř. omezil při svém zdůvodnění rozhodnutí pouze na závěr o skutkovém stavu a právní posouzení věci. Na základě zjištění učiněných z přiložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Žalovaný byl žalobkyní výzvou k přihlášení poplatníka [anonymizováno] ze dne 23. 4. 2019 vyzván k přihlášení se do evidence poplatníků či k zaslání písemného čestného prohlášení o tom, že není vlastníkem ani uživatelem televizního přijímače nebo že televizní poplatky hradí na jiné adrese. Jelikož tak žalovaný neučinil, byl marným uplynutím 30 denní lhůty od doručení výzvy žalobkyní do evidence zařazen, a to od září roku 2019. V období od února 2020 do prosince 2020 žalovaný televizní poplatky neplatil. Součet nezaplacených poplatků činí 1 485 Kč. Žalovaný dlužnou částku neuhradil ani po výzvě. Žalovaný se stal poplatníkem ve smyslu § 3 odst. 4 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích. Marným uplynutím lhůty k zaslání písemného vyjádření mu tak v souladu s § 7 tohoto zákona vznikla povinnost platit televizní poplatek. Vzhledem k tomu, že žalovaný tento poplatek v žalovaném období neplatil a neuhradil jej ani po výzvě žalobkyně, posoudil soud žalobu žalobkyně jako důvodnou. Podle § 10 předmětného zákona totiž nezaplatí-li poplatník včas rozhlasový nebo televizní poplatek nebo přirážku k poplatkům ani na základě výzvy provozovatele ze zákona, ve které bude stanovena přiměřená lhůta k úhradě, je provozovatel vysílání, tedy žalobkyně, oprávněn domáhat se svého práva u soudu včetně zaplacení úroku z prodlení určeného předpisy práva občanského. Výše zákonného úroku z prodlení byla stanovena dle ust. § 1970 o. z. a nařízení vlády č. 351/2013 Sb., přičemž žalobkyně úrok kapitalizovala, a to od prvního dne prodlení do dne podání žaloby. Na základě výše uvedeného soud žalobě vyhověl. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 126 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 675 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze dvou úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně dvou paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 600 Kč ve výši 126 Kč.