18 C 33/2023-11 — Obvodní soud pro Prahu 4

1. Manželé se domáhali, a to svým společným návrhem, doručeným ke zdejšímu soudu, dnem 1. 2. 2023, rozvodu tohoto svého manželství, a to s odůvodněním, že toto jejich manželství je již zcela nenapravitelně rozvráceno, a proto obnovení manželského soužití není možné. 2. Soud provedl dokazování Oddacím listem, který byl vydán Obvodním úřadem městské části [obec a číslo], a z nějž soud zjistil, že k uzavření manželství obou účastníků došlo dnem [datum], a to před zmiňovaným úřadem. 3. Mezi oběma účastníky pak bylo nesporným to, že, z jejich manželství, se narodila dcera, [jméno] [celé jméno manželky], datum narození: [datum], která je však dosud nezletilá. 4. Podle § 755, odst. 1, zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále též „obč. zák.“), manželství může být rozvedeno, je-li soužití manželů hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze-li již očekávat jeho obnovení. 5. Soud, v daném případě, musel zkoumat příčiny rozvratu tohoto manželství, jelikož soud, v této souvislosti, konstatuje, že manželé zdejšímu soudu sice předložili listinu, nazvanou jako Dohoda o vypořádání majetkových vztahů, pro dobu po rozvodu, se svými ověřenými podpisy, ze dne 24. 1. 2023, nicméně, tato dohoda však, bohužel, nesplňuje atributy takové dohody, jež by měla být uzavřena ve smyslu ust. § 757, obč. zák., neboť v ní chybí ustanovení o tom, kdo z manželů si ponechá nemovitý majetek, v [část obce], po rozvodu tohoto manželství, takže soud má i vážné pochybnosti o možnosti vložení takové dohody do katastru nemovitostí, přičemž dále, v dotyčné dohodě, absentují i ustanovení o úpravě bydlení, každého z obou manželů, pro dobu po rozvodu, a též i ustanovení o případné úpravě výživného, pro dobu po rozvodu. 6. Ve shora popsaných souvislostech tedy soud konstatuje, že soud sice nezkoumá platnost a účinnost dohody o úpravě majetkových poměrů manželů, jejich bydlení a popřípadě i výživného, pro dobu po rozvodu (k tomu analogicky srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR - sp. zn. R 53/2010 - k původnímu § 24a, někdejšího zákona o rodině), ale, jen její obsah a formu, tzn., označení účastníků, písemnost, ověřené podpisy, apod., přičemž se ovšem zaměřuje především na to, zda tyto písemné smlouvy, s úředně ověřenými podpisy účastníků, opravdu upravují, pro dobu po rozvodu, vypořádání, mj., vzájemných majetkových vztahů, práv a povinností společného bydlení, jakož i otázky případného výživného, které by některý z manželů mohl požadovat, pro dobu po rozvodu, což, ale, v tomto konkrétním případě, jak již bylo naznačeno shora, zcela chybí. 7. Jak již tedy bylo řečeno výše, tak soud tedy musel zkoumat příčiny rozvratu tohoto manželství, takže soud tedy tyto příčiny zkoumal, když oba manželé, nakonec, učinili nesporným to, že zásadní příčinou rozvratu tohoto jejich manželství je rozdílnost jejich povah i zájmů, jež postupně vedla k jejich citovému odcizení, a což tak postupně vedlo i ke ztrátě jejich vzájemné komunikace a rovněž tak i k ochlazení jejich vzájemné náklonnosti, takže případné obnovení manželského soužití již nyní nikdo z obou manželů ani neočekává. 8. Pokud se ještě jedná o nezbytnost zkoumání toho, zda rozvod tohoto manželství není v rozporu se zájmem nezletilého dítěte, ve smyslu § 755, odst. 2, písm. a) obč. zák., tak, v tomto ohledu, soud konstatuje, že zde žádný takový rozpor shledán nebyl, když rozsudkem, vydaným v opatrovnické věci, zdejším soudem, a to dne 6. 3. 2023, pod č. j.: 14 Nc 1035/2023-54, jenž nabyl právní moci dnem 6. 4. 2023, byla nezletilá dcera obou účastníků svěřena, na základě takto schválené dohody rodičů, do společné péče rodičů, s tím, že výživné se rodičům nestanovuje. 9. Dle ust. § 384, odst. 2, zák. č. 292/2013 Sb. (z. ř. s.), platí, že podá-li návrh, na zahájení řízení, jeden z manželů a druhý z manželů se k návrhu připojí, postupuje soud stejně, jako by řízení bylo zahájeno návrhem společným, což je právě tento případ. 10. Jak již bylo shora naznačeno, tak oba manželé s rozvodem souhlasili, a proto tedy soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozhodnutí, předmětnému návrhu zcela vyhověl a manželství obou účastníků rozvedl. 11. Dle ust. § 395, zák. č. 292/2013 Sb. (z. ř. s.), platí, že bylo-li takovému společnému návrhu na rozvod (k němuž se i druhý manžel připojil) vyhověno, pak tedy, proti takovému rozhodnutí soudu, již není odvolání přípustné. 12. O náhradě nákladů řízení pak bylo rozhodnuto v souladu s ust. § 23, z. ř. s., podle něhož účastníci řízení, o rozvod manželství, nemají právo na náhradu nákladů tohoto řízení.