24 C 276/2022-23 — Obvodní soud pro Prahu 4

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 27. 10. 2022 domáhala zaplacení shora uvedené částky z titulu nezaplacení příspěvku placeného vlastníkem, popřípadě provozovatelem motorového vozidla, které je provozováno bez pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla, a nákladů spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek. Žalovaný, který je dle registru silničních vozidel provozovatelem vozidla [registrační značka], neměl v době od 4. 1. 2019 do 22. 9. 2019 k vozidlu sjednáno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla a je tedy povinen zaplatit příspěvek do garančního fondu ve výši 12 314 Kč (262 dnů × 47 Kč) a poplatek spojený s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek ve výši 300 Kč. Splatnost požadované částky nastala dne 7. 12. 2019. Žalovaný ani přes výzvy žalobkyně požadovanou částku neuhradil. 2. Žalovaný se nevyjádřil a zůstal nečinný. 3. V této věci jde o řízení s cizím prvkem, protože žalovaný je státním příslušníkem cizího státu, konkrétně bulharským státním příslušníkem. Soud proto zkoumal pravomoc českých soudů věc projednat a rozhodnout. Podle čl. 10 a násl. nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech je pak dána pravomoc českých soudů věc projednat a rozhodnout, neboť žalovaný má bydliště na území České republiky. 4. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím bez nařízení jednání v podání doručeném soudu dne 27. 10. 2022 a žalovaného soud usnesením vyzval, aby se ve lhůtě 7 dnů vyjádřil, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání a poučil ho, že pokud se v této lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Předmětné usnesení bylo žalovanému doručeno fikcí, 10. dnem dodání do datové schránky, dne 10. 2. 2023. Žalovaný na tuto výzvu do současné doby nijak nereagoval. V souladu s § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), soud o věci rozhodl na základě předložených listinných důkazů bez nařízení jednání, neboť s takovým postupem účastníci souhlasili. V tomto odůvodnění se podle § 157 odst. 4 o. s. ř. uvádí pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. 5. Soud učinil tento závěr o skutkovém stavu. Žalovaný byl v době od 4. 1. 2019 do 22. 9. 2019 dle registru silničních vozidel vlastníkem a provozovatelem vozidla [registrační značka], [VIN kód], se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 350 cm3 do 1 850 cm3, přičemž vozidlo nebylo během těchto 262 dnů pojištěno (prokázáno sdělením z Registru silničních vozidel). Žalobkyně včas a řádně vyzvala žalovaného k úhradě dlužného příspěvku do 30 dnů a poučila jej o jeho právech a povinnostech a následcích nevyhovění (prokázáno výzvou k úhradě příspěvku do garančního fondu ČKP za následné nepojištěné období, výpisem ze sledování zásilek). Splatnost nastala dne 7. 12. 2019. Žalobkyně žalovaného vyzývala opakovaně, avšak tento nereagoval (prokázáno upomínkami o úhradu nedoplatku příspěvku do garančního fondu ČKP, doručenkou upomínek, předžalobní upomínkou, podacím archem, výpisem ze sledování zásilek). 6. Po právní stránce posoudil soud věc následovně. 7. Jelikož předmětem řízení je nárok vyplývající ze závazkového vztahu, aplikoval soud pro určení rozhodného práva nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. 6. 2008, o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I), přičemž podle něj je rozhodným právem právo české. 8. Žalovaný coby vlastník vozidla porušil povinnost sjednat si pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla. Žalobkyně žalovaného vyzvala včas k úhradě příspěvku a poučila jej o případných následcích neuposlechnutí výzvy. Žalovaný příspěvek neuhradil. Dle § 4 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, je žalovaný povinen za každý z 262 dnů, kdy vozidlo nebylo pojištěno, zaplatit žalobkyni příspěvek v částce 47 Kč (§ 2 odst. 1 písm. g/ prováděcí vyhlášky). Žalobkyně má dále právo na náhradu nákladů spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek v částce 300 Kč (§ 2a prováděcí vyhlášky). Ode dne 8. 12. 2019 je žalovaný v prodlení ve smyslu § 1968 o. z. Žalobkyně má proto podle § 1970 o. z. právo na zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši dle § 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb. (10 % ročně ke dni počátku prodlení). 9. Žalobkyně svůj nárok prokázala, žaloba je důvodná a soud jí proto vyhověl. 10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 12 614 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, zaslání předžalobní výzvy, podání žaloby) realizovaných před podáním návrhu ve věci, tři náhrady hotových výdajů v paušální výši 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a náhrada za jedenadvacetiprocentní daň z přidané hodnoty z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.