29 C 441/2022-18 — Obvodní soud pro Prahu 4

1. Žalobkyně se žalobou, doručenou soudu dne 25. 5. 2022, domáhala proti žalované zaplacení shora uvedené částky spolu s příslušenstvím z titulu nezaplacení poskytnutých dodávek plynu do odběrného místa na adrese [adresa žalované]. Odběr byl vyúčtován fakturou [číslo] ze dne 5. 5. 2021, na částku 40 053 Kč splatnou dne 24. 5. 2021 a fakturou [číslo] ze dne 13. 9. 2021, na částku – 4 867,01 Kč. Žalovaná uhradila pouze 13 410 Kč a k úhradě jí zbylo 21 776 Kč. Dne 11. 5. 2021 žalovaná uzavřela s žalobkyní dohodu o splátkách a uznání dluhu k výše uvedené dlužné částce, ale ani přesto žalovaná dlužnou částku žalobkyni neuhradila. Do dnešního dne žalovaná dlužnou částku žalobkyni neuhradila, ačkoliv k tomu byla žalobkyní vyzvána. 2. V této věci jde o řízení s cizím prvkem, protože žalovaná je státním příslušníkem cizího státu. Soud proto zkoumal pravomoc českých soudů věc projednat a rozhodnout. Smlouva mezi Československou socialistickou republikou a Svazem sovětských socialistických republik o právní pomoci a právních vztazích ve věcech občanských, rodinných a trestních (vyhláška č. 95/1983 Sb.) otázku pravomoci projednat a rozhodnout danou věc neupravuje, a vzhledem k tomu, že neexistuje ani žádná jiná mezinárodní smlouva, kterou by mezi sebou Česká republika a Ruská federace sjednali zvláštní pravidla pro určení pravomoci soudů obou států k projednávání sporů ze shora uvedeného druhu smluv a která by se ve smyslu čl. 307 odst. 1 Smlouvy o založení ES použila místo nařízení Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, posuzoval soud svou pravomoc nejprve podle citovaného nařízení, které se vzhledem k zásadě přednostní aplikace komunitárního práva má aplikovat přednostně před ustanovením zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém a procesním. Podle citovaného nařízení je dána pravomoc českých soudů věc projednat a rozhodnout, neboť žalovaná má povolen trvalý pobyt na území České republiky. 3. Ve věci je možné rozhodnout i na základě předložených listinných důkazů, soud proto podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), vyzval účastníky usnesením ke sdělení, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání, a poučil je, že pokud se v této lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že souhlasí. Usnesení bylo žalované doručeno fikcí podle § 49 odst. 4 o. s. ř. Žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání projevila souhlas přímo v žalobě, žalovaná projevila souhlas tím, že se ve stanovené lhůtě k výzvě soudu nevyjádřil (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). 4. Z listinných důkazů byl zjištěn následující skutkový stav. 5. Mezi žalobkyní a žalovanou byla dne 13. 9. 2019 uzavřena smlouva o dodávce plynu s odběrným místem na adrese [adresa žalované]. Žalobkyně se zavázala dodávat plyn do odběrného místa žalované a žalovaná se zavázala hradit za tuto dodávku sjednanou cenu. Žalovaná odebírala plyn v období od 14. 11. 2020 do 20. 4. 2021, přičemž za toto období jí byla vyúčtována za odběr elektřiny celková cena 40 053 Kč ponížená o částku 4 867,01 Kč a o zaplacenou částku ve výši 13 410 Kč. Ke dni podání žaloby činí dlužná částka výši 21 776 Kč (Zjištěno ze smlouvy o sdružených službách dodávky plynu č. [spisová značka], z faktur zákazníka [číslo] z výzvy k plnění ze dne 29. 4. 2022). 6. Provedené důkazy soud hodnotil jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti podle § 132 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního rádu (dále jen „o. s. ř.“), přičemž provedl všechny důkazy žalobkyní označené, žalovaný nenavrhl ani nepředložil důkazy žádné. Veškeré důkazy vzájemně korespondovaly z hlediska časového i obsahového. V řízení dále nevyplynula žádná skutečnost, která by zavdávala příčinu pochybovat o pravosti a věrohodnosti listinných důkazů. Nic takového v řízení netvrdila ani žalovaná. Proto soud veškeré provedené důkazy hodnotil jako věrohodné a pravé 7. Po právní stránce posoudil soud věc následovně. 8. Soud aplikoval české hmotněprávní předpisy v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. 6. 2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I). 9. Účastníci uzavřeli smlouvu o dodávce plynu dle § 72 odst. 1 zákona č. 458/2000 Sb. Žalobkyně za spotřebu plynu za období od 14. 11. 2020 do 20. 4. 2021 vyúčtovala částku 40 053 Kč, kterou ponížila o 4 867,01 Kč a náslědně o uhrazenou částku ve výši 13 410 Kč. Žalovaná zbývající částku 21 776 Kč již řádně a včas neuhradila. 10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 172 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 872 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 300 Kč za 1 úkon dle § 2 odst. 1 uvedené vyhlášky – podání ve věci samé.