43 C 30/2023-144 — Obvodní soud pro Prahu 4

1. Žalobce uplatnil vůči žalovaným 1),2), žalobu na určení spoluvlastnictví, ke shora uvedeným podílům k nemovitostem, zapsaných u , právnická osoba, pro hl. m. , Anonymizováno, , Katastrální pracoviště , adresa, na LV , Anonymizováno, . Žalobce v žalobě tvrdil, že v řízení vedeném u , právnická osoba, , Anonymizováno, , Anonymizováno, pod sp. zn. , spisová značka, , měl soud, který nahradil rozhodnutí , právnická osoba, – Krajského pozemkového úřadu pro , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, č. j. , Anonymizováno, ze dne , datum, tak, že žalované v tom řízení, , jméno FO, a , jméno FO, , jako právní nástupkyně pana , jméno FO, , původního dalšího spoluvlastníka pozemků, nejsou podílovými spoluvlastnicemi pozemků, dle PK parc. č. , hodnota, , , Anonymizováno, k. ú. , adresa, . Rozhodnutí soudu prvého stupně pak bylo potvrzeno i odvolacím soudem, tedy Městským soudem v Praze dne , datum, , rozsudkem č. j. , spisová značka, . Soud tam měl za prokázané, že s pozemky nakládal stát, potažmo žalobce, když na těchto pozemcích vybudoval komunikaci, kterou provozoval a udržoval a která je na těchto pozemcích do současné doby. Sporné pozemky vznikly z pozemků shora specifikovaných. V katastru nemovitostí však je stále evidováno vlastnické právo v rozsahu podílů ideálních , Anonymizováno, , Anonymizováno, , postihl stejný osud, tedy došlo k faktickému užívání pozemků státem a stát se k těmto choval jako vlastník. Žalobce tvrdil, že má naléhavý právní zájem na požadovaném určení svého spoluvlastnického práva, protože zápis v katastru nemovitostí neodpovídá skutečnému stavu. Žalobce tvrdil, že vlastnické právo žalovaných (právních předchůdců), jim bylo odňato v prosinci roku 1997, na základě rozhodnutí Odboru komunálního hospodářství a zemědělství NVP č.j. , Anonymizováno, , datum, . Následně byla uzavřena kupní smlouva s Československým socialistickým státem- Výstavbou hlavního města Prahy- Výstavbou inženýrských staveb. Stát předmětné pozemky zastavěl komunikací , adresa, spojka, následně s nimi hospodařil a spravoval je. Stát se pozemků chopil, aniž by k tomu měl právní titul kromě výše uvedené kupní smlouvy, mělo dojít k uzavření kupních smluv, jejichž předmětem byl převod vlastnického práva k pozemkům v rozsahu spoluvlastnických podílů. Žalobci se domáhali vydání nezastavěných pozemků žalobou ze dne , datum, , v řízení vedeném u zdejšího soudu pod sp.zn. , spisová značka, a u MS v , adresa, Co , Anonymizováno, . Žalobcům nebylo vyhověno s odůvodněním, že je-li pozemek, byť i zčásti zastavěn stavbami zřízenými po jeho převzetí státem, vydat jej nelze a nebyl proto důvod ani vyhotovovat geometrické plány k oddělení částí zastavěných od nezastavěných, protože v řízení o mimosoudních rehabilitacích, šlo o vydání věci, nikoliv jejích částí. Žalobce před podáním žaloby vyzval žalované, aby podepsali souhlasné prohlášení vlastnického práva dle zákona o katastru nemovitostí, žalovaní však na toto nepřistoupili, Anonymizováno2. Žalovaní s žalobou nesouhlasili, nárok žalobce neuznávají ani z části a jsou přesvědčeni, že jsou skutečnými vlastníky předmětných spoluvlastnických podílů. Žalovaní mají za to, že žalobce není ve věci aktivně legitimován. Žalobce svoji žalobu založil na jakési obrácené restituci dle zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o půdě"). Povinnými osobami dle § 5 odst. 1 zákona o půdě jsou stát nebo právnické osoby, které ke dni účinnosti tohoto zákona nemovitost drží, přičemž dle § 5 odst. 2 zákona o půdě osobou, která nemovitost podle odstavce 1 drží, se rozumí právnická osoba, která měla ke dni účinnosti tohoto zákona k nemovitosti ve vlastnictví České a Slovenské Federativní Republiky, České republiky nebo Slovenské republiky právo hospodaření nebo právo trvalého užívání. Z uvedeného ustanovení je zjevné, že není podstatné, kdy došlo k přechodu práva užívání, resp. vlastnického práva ke spoluvlastnickému podílu žalobce na předmětných pozemcích, neboť je zjevné, že žalobce či jeho právní předchůdce nikdy neměl právo hospodaření k předmětným pozemkům jako celku, nýbrž nabyl toliko spoluvlastnický podíl k předmětným pozemkům, a to až kde dni , datum, . Žalobce tedy nebyl osobou povinnou ve smyslu zákona o půdě a nemůže být tedy ani osobou, která je oprávněna domáhat se určení vlastnického práva ke spoluvlastnickým podílům, které neměla nikdy ani v užívání. Žalovaní tedy z výše uvedeného důvodu namítají nedostatek aktivní věcné legitimace žalobce a trvají na tom, aby byla žaloba v plném rozsahu zamítnuta. Dále žalovaní zdůrazňovali, že pokud nebude aplikován zákon o půdě a žalovaní jsou přesvědčeni, že zákon o půdě aplikován být nemůže, tak žalobci nesvědčí vůbec žádný právní titul, na základě kterého by mohl podat tuto žalobu na určení vlastnického práva k předmětným spoluvlastnickým podílům. Jako vlastník jiného spoluvlastnického podílu není žalobce nijak aktivně legitimován k tomu, aby podal žalobu na určení vlastnictví k jinému spoluvlastnickému podílu, zvlášť pokud v žalobě ani neuvede, na základě jakého právního titulu měl žalobce spoluvlastnický podíl nabýt. Žalovaní dále zdůrazňují, že zásadně nesouhlasí ani s žalobcovou aplikací zákona o půdě, ani s jeho výkladem, když se žalobce ze sebe snaží vytvořit jakousi osobu oprávněnou, když by nanejvýš mohl být osobou povinnou (přičemž žalovaní mají za to, že by nebyl ani osobou povinnou, viz výše). Pokud by soud dospěl k závěru, že žalobce je ve věci aktivně legitimován, jsou žalovaní přesvědčeni, že žaloba přesto není důvodná. Dle názoru žalovaných, žalobce v žalobě uvedl několik nepravdivých či zavádějících tvrzení, která jsou v přímém rozporu s žalobcem navrženými důkazy, a dále k mnoha svým tvrzením nenavrhl žalobce žádné důkazy. Žalobce, dle názoru žalovaných, v žalobě zcela zaměňuje vlastnické právo k předmětným pozemkům jako celku a vlastnické právo k předmětným spoluvlastnickým podílům, když žalovaní tvrdí, že co platí pro pozemek jako celek, nemusí platit pro spoluvlastnický podíl. Je na žalobci, aby případně tvrdil a prokázal užívání předmětných spoluvlastnických podílů žalobcem. V žalobě však tato tvrzení a označení důkazů zcela absentují. Žalobce v žalobě uvádí, že „Vlastnické právo žalovaných bylo odňato v prosinci 1977, a to na základě rozhodnutí Odboru komunálního hospodářství a zemědělství NVP č.j. , Anonymizováno, ze dne , datum, ." Toto tvrzení je však v příkrém rozporu se samotným rozhodnutím Odboru komunálního hospodářství a zemědělství NVP č.j. , Anonymizováno, dne , datum, . Tímto rozhodnutím byl totiž pozemek č.kat. , Anonymizováno, , a to navíc pouze některé blíže neurčené části tohoto pozemku, odňat, částečně trvale a částečně dočasně, zemědělskému půdnímu fondu. V poslední větě výrokové části rozhodnutí je výslovně uvedeno, že toto rozhodnutí neřeší majetkoprávní ani jiné vztahy. Tímto rozhodnutím tedy nedošlo a ani nemohlo dojít k jakémukoli odnětí vlastnického práva žalovaných, nebo právních předchůdců, ke spoluvlastnickému podílu k tehdejšímu pozemku č.kat. , Anonymizováno, . Žalobce nepředložil kupní smlouvu uzavřenou mezi státem – Výstavbou h. m. Prahy- Výstavbou inženýrských staveb. V tuto dobu nebyl vypracován geometrický plán, proto není zřejmé, jaká konkrétní část pozemku měla být převáděna. Pokud žalobce předložil kupní smlouvu, uzavřenou s jiným spoluvlastníkem, tato byla soudy posouzena jako neplatná. Žalovaní tvrdili, že stát nepředložil důkazy k tomu, že s předmětnými pozemky skutečně fakticky nakládal, jakým způsobem, kdy byly zastavěny. Sporný pozemek byl odňat zemědělskému půdnímu fondu, proto na něj nebylo možno aplikovat zákon o půdě. Žalobou, kterou podali žalovaní, jako žalobci, v roce 1992 se domáhali vydání nezastavěných částí pozemků, č. , hodnota, a , Anonymizováno, , nikoli sporných částí pozemků, navíc žalovaní poukazovali na to, jakými vadami tato jejich žaloba trpěla, s ohledem na problémy s identifikací pozemků, navíc tvrdili, že restituční žalobu podali z opatrnosti, následně však byli katastrálním úřadem ujištěni, že jsou nadále spoluvlastníky sporných pozemků. Žalovaní dále namítali, že jejich spoluvlastnické právo k uvedeným podílům nebylo v minulosti nijak zpochybňováno. Žalovaní se dále domnívali, že stát měl uplatnit své nároky v prekluzivní lhůtě, dle ust.§ 13 zákona o půdě, nejpozději do pěti let od , datum, . Žalovaní dále tvrdili, že jako menšinoví spoluvlastníci, aktivně vykonávali svá spoluvlastnická práva, což dokládali prodeji spoluvlastnických podílů, žalobce neuplatňoval tehdy svá předkupní práva. Žalovaní dále tvrdili, že svá spoluvlastnická práva vykonávají i tím, že podali k Obvodnímu soudu pro , adresa, , žalobou, vedenou pod sp. zn. , spisová značka, , na vydání bezdůvodného obohacení, za neoprávněné užívání pozemků žalobcem, řízení je přerušeno, do skončení tohoto řízení. Pokud by soud dospěl k závěru, že žalobce je aktivně legitimován v tomto řízení, namítali žalovaní, ž