ECLI: ECLI:CZ:OSPH04:2023:48.C.102.2018.1 Datum: 2023-10-17 Předmět: O zaplacení 300 000,- Kč s příslušenstvím Ustanovení: ["§ 7 vyhl. č. 177/1996 Sb.", "§ 8 vyhl. č. 177/1996 Sb.", "§ 11 vyhl. č. 177/1996 Sb.", "§ 13 vyhl. č. 177/1996 Sb.", "§ 2 vyhl. č. 254/2015 Sb.", "§ 118a z. č. 99/1963 Sb.", "§ 118 z. č. 99/1963 Sb. ["postoupení pohledávky""výživné""smlouva o výpůjčce""smlouva o půjčce""bezdůvodné obohacení""rodinná domácnost""smlouva nájemní""započtení pohledávky"]
O co šlo: O zaplacení 300 000,- Kč s příslušenstvím (["§ 7 vyhl. č. 177/1996 Sb.", "§ 8 vyhl. č. 177/1996 Sb.", "§ 11 vyhl. č. 177/1996 Sb.", "§ 13 vyhl. č. 177/1996 Sb.", "§ 2 vyhl. č. 254/2015 Sb.", "§ 118a z. č)
I. Tvrzení účastníků a průběh řízeníI. Žaloba a tvrzení žalobkyně1. Žalobkyně se žalobou podanou k soudu , datum, po žalovaném domáhala zaplacení částky , částka, se zákonným úrokem z prodlení z této částky od , datum, do zaplacení. Žalobu odůvodnila tak, že , datum, žalovanému poskytla zápůjčku ve výši , částka, , když uvedenou částku zaslala na jeho bankovní účet. Žalovaný se dle žalobkyně zavázal poskytnutou částku žalobkyni vrátit nejpozději do dvou měsíců s připočtením šesti dnů na uskutečnění bankovního převodu. Dosud však tuto částku žalobkyni nevrátil, a to ani po opakovaných urgencích. Dále žalobkyně uvedla, že s žalovaným žili od roku 2002 do září 2017 ve společné domácnosti.I.2 Vyjádření žalovaného2. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby a vznesl námitku promlčení. Dále žalovaný vylíčil vzájemné vztahy účastníků a uvedl, že žalobkyně neprokázala, že zaslaná částka , částka, představovala zápůjčku – jednalo se o peníze určené pro společnost žalovaného , právnická osoba, („Společnost , právnická osoba, “) a pouze nedopatřením došlo k jejich zaslání na účet žalovaného. Tuto částku pak dle žalovaného žalobkyně uplatňuje i vůči společnosti , právnická osoba, , a to v insolvenčním řízení, které je s ní vedeno. Nadto žalovaný poukázal na skutečnost, že k bankovnímu účtu, na nějž byla částka , částka, zaslána, měla žalobkyně dispoziční práva.3. Žalovaný pak v řízení vznesl hned několik námitek započtení: Předně vůči uplatněnému nároku žalobkyně započetl svou pohledávku na vydání bezdůvodného obohacení ve výši , částka, , které mělo žalobkyni vzniknout tím, že jí tuto částku , datum, zaslala matka žalovaného bez právního důvodu.4. Dále žalovaný vůči uplatněnému nároku započetl část tvrzené pohledávky v celkové výši , částka, , která mu byla postoupena společností , právnická osoba, , právnická osoba, („Společnost , právnická osoba, “) a měla představovat neuhrazené nájemné za užívání vozidla , jméno FO, , r. z. , Anonymizováno, , ze strany žalobkyně v době od , datum, do , datum, ve výši , částka, , náhradu na opravu vady na tomto vozidle způsobené žalobkyní ve výši , částka, a DPH ve výši , částka, . V této souvislosti žalovaný uvedl, že v dané době byl jednatelem společnosti , právnická osoba, a žalobkyně předmětné vozidlo potřebovala pro osobní potřebu i pro výkon povolání, neboť v dané době byla samostatnou advokátkou. Společnost , právnická osoba, proto s žalobkyní uzavřela nájemní smlouvu, podle níž měla žalobkyně vozidlo užívat a platit částku , částka, měsíčně. Při užívání vozidla pak žalobkyně způsobila mechanické poškození jeho řadící páky, náklady na opravu činily , částka, . Na konci roku 2017 účetní společnosti , právnická osoba, vyzvala žalobkyni k zaplacení dlužné částky zaslanou fakturou, kterou však žalobkyně odmítla uhradit. Dne , datum, byla pohledávka za žalobkyní postoupena žalovanému, což bylo žalobkyni oznámeno , datum, .5. Konečně pak žalovaný vůči uplatněnému nároku žalobkyně započetl rovněž část svého nároku, který mu měl vzniknout v průběhu patnácti let vedení společné domácnosti investicemi do této společné domácnosti ve výši celkem , částka, . V této souvislosti žalovaný vylíčil, že to byl on, kdo téměř výhradně ze svých prostředků zajišťoval chod společné domácnosti účastníků po finanční stránce. V období mezi lety 2006–2013 žili účastníci ve společné domácnosti s nezletilým synem , jméno FO, a náklady domácnosti činily cca , částka, měsíčně. V období mezi lety 2013–2017 pak účastníci žili ve společné domácnosti s nezletilým , jméno FO, a nezletilými , jméno FO, a , jméno FO, a náklady činily měsíčně cca , částka, . Podpůrně v této souvislosti žalovaný odkázal též na statistická data týkající se průměrných výdajů tříčlenných, resp. pětičlenných domácností.I.3 Replika žalobkyně k námitkám započtení6. Žalobkyně v reakci na vznesené námitky započtení uvedla, že částka , částka, jí byla zaslána z účtu matky žalovaného, a to na potřeby nezletilých dětí účastníků – tato částka tedy dle žalobkyně představovala výživné. To ostatně žalovaný uvedl i v řízeních vedených u , Anonymizováno, soudu , adresa, pod sp. zn. , spisová značka, a , spisová značka, , jejichž předmětem bylo dlužné výživné. V řízení vedeném u , Anonymizováno, soudu , adresa, pod sp. zn. , spisová značka, pak matka žalovaného po žalobkyni požaduje zaplacení částky , částka, . Pohledávku za užívání vozidel společnosti ovládané žalovaným žalobkyně považuje za účelově vykonstruovanou s tím, že automobily využívala za účelem odvozu společných dětí účastníků, se společnostmi vlastnícími tato vozidla však neměla žádný smluvní vztah. Žalobkyně rovněž poukázala na to, že vozidlo užívala již od roku 2014 či 2015, společnost , právnická osoba, jí však za jeho užívání až do roku 2017 nic neúčtovala. Při postoupení pohledávky na žalovaného nadto dle žalobkyně došlo k porušení povinnosti informovat valnou hromadu této společnosti. Konečně, u tvrzené pohledávky z hrazení nákladů společné domácnosti dle žalobkyně z žalovaným dokládaných statistických údajů o nákladech domácností nijak nevyplývá, že taková částka byla ve společné domácnosti účastníků skutečně spotřebována, ani kdo takovou částku investoval. V posledních letech soužití přitom žalovaný žalobkyni nedával peníze na domácnost, a ta tak dokonce musela prodat svůj nemovitý majetek, aby mohla zajistit péči o děti a jejich dobrou životní úroveň. Ve vztahu k této pohledávce žalobkyně též vznesla námitku promlčení.I.4 První rozsudek zdejšího soudu a kasační rozhodnutí odvolacího soudu7. Soud ve věci původně rozhodl rozsudkem z , datum, , č. j. , spisová značka, , (ve znění opravného usnesení z , datum, , č. j. , spisová značka, ) kterým žalobě z větší části vyhověl. Konkrétně soud rozhodl tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni , částka, s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky od , datum, do zaplacení (výrok I.), žaloba se zamítá ohledně úroku z prodlení z částky , částka, od , datum, do , datum, (výrok II.) a žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši , částka, (výrok III.). V uvedeném rozsudku soud shledal, že žalovanému vzniklo bezdůvodné obohacení ve výši , částka, , neboť žalobkyni se nepodařilo prokázat její tvrzení, že částka v této výši, kterou zaslala na účet žalovaného, představovala půjčku, avšak žalovaný v řízení netvrdil a neprokázal žádný právní důvod, který by jej opravňoval si částku ponechat. Žalovaným vznesené námitce promlčení soud nepřisvědčil s tím, že v době, kdy účastníci žili ve společné domácnosti (do srpna 2017) mezi nimi neběžela promlčecí doba. Soud pak shledal nedůvodnými rovněž žalovaným vznesené námitky započtení, a to z následujících důvodů: Žádná pohledávka žalovaného vůči žalobkyni nevyplývá ze skutečnosti, že matka žalovaného zaslala žalobkyni částku , částka, . Pohledávka společnosti , právnická osoba, nebyla žalovanému platně postoupena, neboť žalovaný při podpisu smlouvy o postoupení pohledávek na obou stranách vystupoval ve zjevném střetu zájmů, a smlouva je tak absolutně neplatná. Pohledávka žalovaného z hrazení nákladů společné domácnosti pak předně v době rozhodování soudu nebyla dosud splatná, a nadto z hrazení nákladů společné domácnosti žalovaným nelze dovozovat vznik bezdůvodného obohacení žalobkyně.8. Tento rozsudek napadl žalovaný v jeho výrocích I. a III. odvoláním a Městský soud v Praze jako soud odvolací následně usnesením z , datum, , č. j. , spisová značka, , uvedený rozsudek zrušil a věc vrátil zdejšímu soudu jako soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Odvolací soud přisvědčil závěru soudu prvního stupně o existenci žalobou uplatněné pohledávky na zaplacení , částka, z titulu bezdůvodného obohacení a o tom, že tato pohledávka není promlčena. Správnými odvolací soud shledal rovněž závěry soudu prvního stupně o nedůvodnosti dvou ze tří žalovaným vznesených námitek započtení: ze zaslání částky , částka, matkou žalovaného nevznikla (i podle tvrzení samotného žalovaného) pohledávka žalovanému, nýbrž jeho matce. Pohledávka na zaplacení částky , částka, z investic do společné domácnosti pak v době započtení nebyla splatná, a nebyla tak způsobilá k započtení; otázkou vzniku této pohledávky se s ohledem na uvedený závěr odvolací soud nezabýval. Nesprávnými však naproti tomu odvolací soud shledal závěry soudu prvního stupně ohledně započtení pohledávky postoupené žalovanému společností , právnická osoba, : soud prvního stupně se zjevně nadbytečně zabýval otázkou platnosti smlouvy o postoupení pohledávky, neboť takovou otázku lze řešit jedině ve sporu mezi postupitelem a postupníkem; ve vztahu mezi postupníkem a dlužníkem, kterému bylo postoupení pohledávky řádně oznámeno, tato otázka naopak nemůže být významná. Naopak soud neprovedl, popř. nehodnotil důkazy vztahující se ke vzniku postoupené a započtené pohledávky, a neopatřil tak dostatek skutkových zjištění pro posouzení otázky, zda pohledávka žalobkyně zanikla započtením proti této pohledávce. Z tohoto důvodu odvolací so