55 C 326/2023 — Obvodní soud pro Prahu 4

1. Žalobce se domáhal na žalovaném určení, že žalobce není vlastníkem vozidla [značka automobilu], [registrační značka], [VIN kód] (dále též jen„ vozidlo“), neboť jej na základě kupní smlouvy ze dne [datum] prodal žalovanému. Žalobce se s žalovaným ústně dohodl, že žalovaný po podpisu výše uvedené kupní smlouvy zajistí změnu zápisu v registru silničních motorových vozidel a k tomuto předal žalovanému potřebné dokumenty. Žalovaný však tuto svoji povinnost nesplnil, a to ani přes výzvy žalobce. Žalobce se taktéž obrátil na [stát. instituce], aby došlo ke změně vlastníka vozidla, avšak tato žádost byla neúspěšná. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a zůstal v řízení nečinný. 3. V této věci jde o řízení s cizím prvkem, neboť žalobce je státním občanem Ukrajiny a žalovaný je státním občanem České republiky. Pro posouzení mezinárodní příslušnosti a právního řádu, jímž se věc řídí, je proto nutno vycházet ze smlouvy o právní pomoci uzavřené mezi Českou republikou a Ukrajinou, vyhlášené pod č. 123/2002 Sb. m. s. (dále též jen„ smlouva“). Podle čl. 50 odst. 3 smlouvy pro řízení o věcech týkajících se uznání vlastnického práva k majetku uvedenému v odstavci 1 tohoto článku je dána pravomoc soudu té smluvní strany, jejíž právní předpisy se použijí. Podle čl. 50 odst. 1 smlouvy se právní vztahy k nemovitému a movitému majetku se řídí právním řádem smluvní strany, na jejímž území se tento majetek nachází. Vlastnické právo k vozidlům podléhajícím státní registraci podle právních předpisů smluvních stran se řídí právním řádem té smluvní strany, jejíž státní orgán provedl registraci vozidla. V této věci je tak dána pravomoc českých soudů věc projednat a rozhodnout a rozhodným právem je právo české. 4. Ve věci je možné rozhodnout na základě předložených listinných důkazů, soud proto podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), vyzval účastníky usnesením ke sdělení, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání, a poučil je, že pokud se v této lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že souhlasí. Usnesení bylo žalovanému doručeno dne 5. 10. 2023 a žalobci 2. 11. 2023. Žalovaný a žalobce projevili souhlas tím, že se ve stanovené lhůtě k výzvě soudu nevyjádřili (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). 5. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný tento skutkový stav. 6. Z kupní smlouvy ze dne [datum] bylo zjištěno, že vozidlo bylo prodáno žalovanému, který jej od žalobce převzal, a to včetně technického průkazu. Žalovaný při převzetí vozidla uhradil žalobci kupní cenu ve výši 5 000 Kč. V registru silničních vozidel je jako provozovatel a vlastník i nadále evidován žalobce, přičemž žalovaný přes opakované výzvy neprovedl přeregistraci vozidla na svoji osobu. Z usnesení Magistrátu města Kladna bylo zjištěno, že žádost o zápis změny vlastníka předmětného vozidla byla zastavena. Podle sdělení [obec] kanceláře pojistitelů předmětné vozidlo nebylo od 20. 4. 2023 do 19. 6. 2023 pojištěno, přičemž jako vlastník a provozovatel vozidla je evidován žalobce. 7. Po právní stránce soud posoudil věc následovně. 8. Podle § 80 o. s. ř. určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem. 9. Dříve než soud hodnotil důkazy pro účely konkrétního rozhodnutí o věci samé, zabýval se ve smyslu výše citovaného ustanovení tím, zda na tomto rozhodnutí v jeho znění navrženém žalobcem je dán naléhavý právní zájem, tedy zda by bez tohoto určení byly ohroženy práva žalobce nebo by se jeho právní postavení stalo nejistým. Soud shledal, že podmínka naléhavého právního zájmu je ve věci splněna, neboť žalovaný neposkytl žalobci po prodeji vozidla součinnost s přepisem vozidla, v registru vozidel nebyla zaznamenána změna v převodu vlastnického práva a soudní rozhodnutí je tak jediným způsobilým podkladem k tomu, aby mohlo dojít příslušným správním orgánem ke změně zápisu vlastníka vozidla. 10. Z provedených důkazů má soud za prokázané, že žalovaný předmětné vozidlo zakoupil od žalobce, který tudíž již není jeho vlastníkem. I přes výzvu však žalovaný nepožádal o provedení změny zápisu vlastníka v registru silničních vozidel. V souladu s § 2085 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, a § 4 zákona č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikací shledal soud uplatněný nárok důvodným, proto žalobě v celém rozsahu vyhověl. 11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 6 356 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 000 Kč z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1, § 7 bodu 4 a § 9 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále též „a. t.”), z tarifní hodnoty 10 000 Kč v částce 1 500 Kč za každý ze 2 úkonů právní služby ve smyslu § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava věci, podání žaloby), celkem tedy 3 000 Kč, a dále náhrada hotových výdajů v paušální výši 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. za každý ze 2 úkonů právní služby, celkem tedy 600 Kč a náhrada za jednadvacetiprocentní daň z přidané hodnoty z částky 3 600 Kč ve výši 756 Kč. Soud přiznal žalobci náklady za 2 úkony právní služby, a to i přesto, že ze soudního spisu nevyplývá, že by žalobce zaslal žalovanému předžalobní výzvu dle § 142a o. s. ř. Soud podotýká, že o nákladech řízení rozhodoval v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu ČR reprezentovanou např. rozhodnutím ze dne 19. 2. 2015, sp. zn. 29 Cdo 4388/2013, dle něhož:„ nebude absence výzvy podle ustanovení § 142a o. s. ř. zásadně důvodem pro nepřiznání náhrady nákladů řízení v případech, kdy žalovaný (dlužník) ani po doručení žaloby dluh nezaplatí, popřípadě jinak nepřivodí jeho zánik (viz např. započtením). Není-li totiž dlužník ochoten (nebo schopen) existující dluh ve lhůtě odpovídající ustanovení § 142a o. s. ř. zaplatit (respektive jinak„ zajistit“, aby věřitel dosáhl účelu, pro který podal žalobu o zaplacení, jinak - srov. např. ustanovení § 71a zákona č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti /notářský řád), není dán sebemenší důvod sankcionovat„ pochybení“ věřitele, jde-li o absenci předžalobní výzvy k plnění.“ Povinnost k náhradě nákladů řízení je stanovena ve výroku II. tohoto rozsudku.