10 C 151/2024-287 — Obvodní soud pro Prahu 4

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhá vydání zboží (v žalobě podrobně specifikované elektroniky). Toto zboží dle žalobních tvrzení poskytla na základě smlouvy o poskytování hardware kapacity za účelem poskytování , název služby, služeb č. , hodnota, (dále jen Smlouva) uzavřené mezi žalobkyní a žalovanou a objednávek žalované č. , hodnota, , , hodnota, , , hodnota, , , hodnota, a , hodnota, . Zboží bylo dodáno na základě ujednání ve Smlouvě na adresu a k rukám třetí osoby, a sice společnosti , právnická osoba, ., IČO: , IČO, , sídlem , adresa, („společnost , jméno PO, “). Po uplynutí 24 měsíců měla žalovaná vyzvat společnost , jméno PO, k vydání zboží. Společnost , jméno PO, následně podala na sebe insolvenční návrh, přičemž bylo zjištěno, že žádné zboží v držení nemá. Žalobkyně dále uvedla, že za vrácení zboží má být plně odpovědná žalovaná. Žalobkyně se proto předžalobní výzvou obrátila na žalovanou, aby vrátila zboží. Žalovaná však rozporovala rozsah zboží, kdy uváděla duplicity v dokumentech, dále uvedla, že sama společnost , jméno PO, rozporuje rozsah dodaného zboží, a dále uvedla, že nikdy fyzicky zbožím nedisponovala, neboť zboží bylo dodáno společnosti , jméno PO, , a tedy žalovaná není schopna ověřit skutečný rozsah dodaného zboží. Žalobkyně dále uvedla, že žalovaná převzala zboží tím, že bylo doručeno v souladu se Smlouvou společnosti , jméno PO, .2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila tak, že během kontroly zjistila duplicitu v seznamu zboží, a vyzvala žalobkyni k vysvětlení této duplicity. Žalobkyně zpočátku nereagovala, následně však sama duplicity přiznala, když uvedla, že se zboží dodané společnosti , jméno PO, dostalo opět na trh, a že žalobkyně tak mohla zboží opakovaně nakoupit. Žalobkyně odmítala dále předložit žalované kompletní dokumentaci. Dále žalovaná uvádí, že se ve Smlouvě nezavázala k vrácení zboží. Vrácení zboží bylo věcí žalobkyně a společnosti , jméno PO, , z čehož je patrno, že zboží nemělo být nikdy žalované předáno. V neposlední řadě žalovaná opakovaně uvádí, že se nikdy zboží nedostalo do dispozice žalované, a proto nemůže být žalována o jeho vydání. Proto je třeba žalobu zamítnout.3. Soud ve věci zjistil následující skutkový stav:4. Dne , datum, účastníci uzavřeli smlouvu o poskytování hardware kapacity za účelem poskytování , název služby, služeb č. , hodnota, . Na základě této smlouvy měla žalobkyně jako Poskytovatel poskytnout hardware kapacitu za účelem poskytování ICT služeb a služeb elektronických komunikací žalované jako Objednatele (čl. 2.1). Konkrétně měla žalobkyně na základě této smlouvy zajistit dodání služby dle uzavřené dílčí smlouvy, resp. zajistit fyzické dodání hardware, jehož prostřednictvím je služba poskytována, na adresu třetí osoby, , jméno PO, , jako Partnera (č. , hodnota, ). Po ukončení platnosti každé dílčí objednávky, která je uzavřena na 24 měsíců, není-li výslovně stanoveno jinak, končí povinnost Objednatele platit cenu za služby a sám Poskytovatel je povinen vyzvat Partnera, aby si dohodli způsob předání hardware, případně si s ním domluvili jiný způsob ukončení závazku. Objednatel se zavázal poskytnout potřebnou součinnost k tomuto navrácení (čl. 3.11). (Prokázáno smlouvou o poskytování hardware kapacity za účelu poskytování , název služby, služeb ze dne , datum, ).5. Ve dnech 23. 8. 2021, 31. 8. 2021, 13. 9. 2021, 14. 9. 2021, 28. 9. 2021, 4. 10. 2021 vystavila žalobkyně celkem , hodnota, dodacích listů, které odkazovaly na objednávky č. , hodnota, -2021, , hodnota, -2021, , hodnota, -2021, , hodnota, -2021 a , hodnota, -2021. Podle těchto dodacích listů měla žalobkyně společnosti , jméno PO, označené zda jako odběratel dodat v souhrnu 500 kusů Apple AirPods, 4 500 kusů Apple AirPods 2, 4 000 kusů Apple AirPods Pro, to vše o výrobních číslech specifikovaných v dodacích listech. Dodací listy byly vždy podepsány zástupcem žalobkyně a zástupcem společnosti , jméno PO, (prokázáno dodacími listy č. , hodnota, , , hodnota, , , hodnota, , , hodnota, , , hodnota, , , hodnota, , , hodnota, , , hodnota, , , hodnota, , , hodnota, ).6. Po právní stránce soud zjištěný skutkový stav posoudil dle § 1040 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.”), a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná, neboť žalobkyně v řízení neunesla břemeno tvrzení o tom, že by zboží, jehož vydání je požadováno, kdykoliv v minulosti přešlo do držby či detence (tj. do faktické dispozice) žalované.7. Podle ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu „právní úprava obsažená v § 1040 odst. 1 o. z. požaduje v případě žaloby o vydání věci, aby žalující prokázal, že věc přešla do držby či detence žalovaného, který má, chce-li se žalobě o vydání věci úspěšně bránit, důkazní břemeno o pozbytí držby. (…) Předpokladem úspěšného uplatnění žaloby na vydání věci je, aby žalobkyně prokázala, že věc přešla do držby či detence žalované. Pokud se chce žalovaná s úspěchem vydání věci bránit, leží důkazní břemeno o pozbytí držby na ní.“ (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 4. 2022, sp. zn. 22 Cdo 795/2022, či usnesení ze dne 12. 2. 2018, sp. zn. 22 Cdo 2081/2017).8. Žalobkyně sama však od počátku, i následně po písemném poučení i poučení před soudem, tvrdí, že zboží předala společnosti , jméno PO, , nikoliv žalované. Žalovaná taktéž tvrdí, že nikdy žádné zboží fakticky nepřebrala ani nedržela. Ačkoliv žalobkyně poukazuje na skutečnost, že žalovaná má povinnost vydat dané zboží na základě Smlouvy, nelze tomuto názoru přisvědčit. Jak vysvětlil Nejvyšší soud např. v rozsudku ze dne 6. 3. 2013, sp. zn. 32 Cdo 1470/2011, není „právně významné posouzení osoby, která je nositelem povinnosti k vydání movitých věcí, nýbrž kdo (slovy zákona) tyto věci zadržuje, tj. kdo je fakticky drží, tedy kdo je fakticky ovládá (má je své moci)“. Z citované judikatury vyplývá, že nutným předpokladem úspěchu žaloby na vydání věci (reivindikační žaloby) je faktický stav spočívající ve fyzickém držení, ovládání věci, která má být vydána. Je tomu tak, jednoduše řečeno, proto, že právo (ani rozsudek soudu, má-li být materiálně vykonatelným), nemůže nikomu ukládat nemožné. Nelze tedy uložit povinnost vydat věc někomu, kdo tuto věc fakticky nedrží.9. Vzhledem k tomu, že žalobkyně v řízení netvrdila a tím spíše ani neprokázala, že by žalovaná měla fakticky zboží v držení, a naopak tvrdí, že zboží bylo předáno společnosti , jméno PO, , nezbylo soudu nic jiného než žalobu zamítnout. S ohledem na uvedené se soud věcně nezabýval otázkou, zda zboží vůbec bylo společnosti , jméno PO, skutečně předáno, ani zda žalovaná porušila smlouvu uzavřenou mezi účastníky.10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalované, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 6 534 Kč. Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 7 a § 9 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 10 000 Kč sestávající z částky 1 500 Kč za každý ze tří úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a.t., vyjádření k žalobě dle § 11 odst. 1 písm. d) a.t., účast na jednání před soudem dle § 11 odst. 1 písm. g) a.t.) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % ve výši 1 134 Kč. Lhůtu k plnění soud určil jako třídenní od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).