10 C 217/2024-18 — Obvodní soud pro Prahu 4

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhá zaplacení 27 497,42 Kč s příslušenstvím s tím, že 10. 2. 2020 žalobkyně jako věřitel a žalovaný jako dlužník uzavřeli Smlouvu o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. , hodnota, , kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 45 000 Kč. Smlouva o úvěru byla sjednána elektronicky prostřednictvím klientské zóny. Před uzavřením smlouvy žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného. Úroky měl žalovaný hradit v měsíčních splátkách 1 947 Kč vždy k 15. dni každého příslušného kalendářního měsíce. Žalobkyně úvěr v souladu se smlouvou poskytla, žalovaný však nedodržel splátkový kalendář a dostal se do prodlení se splátkou splatnou dne 15. 1. 2024, kterou poté neuhradil ani po opakovaných upomínkách. Žalobkyně proto 21. 6. 2024 přistoupila k zesplatnění úvěru. Žalobkyně s ohledem na uvedené požaduje částku 27 497,42 Kč představující zesplatněnou jistinu úvěru, kapitalizovaný smluvní úrok za dobu od 16. 1. 2024 do 21. 6. 2024, náklady na upomínkování v celkové výši 800 Kč a zákonný úrok z prodlení.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Soud ve věci rozhodl v souladu s § 115a o. s. ř. bez nařízení jednání, neboť ve věci lze rozhodnout pouze na základě předložených listinných důkazů a účastníci s tímto postupem souhlasili, když nesdělili svůj nesouhlas s ním k výzvě soudu obsahující doložku podle § 101 odst. 4 o. s. ř.4. Soud ve věci zjistil následující skutkový stav: Dne 10. 2. 2020 účastníci elektronicky uzavřeli smlouvu o úvěru, kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 45 000 Kč s tím, že částka 36 000 Kč bude poskytnuta na účet žalovaného a částka 9 000 Kč bude započtena na náklady žalobkyně specifikované ve smlouvě. Ve smlouvě byla sjednána úroková sazba 23 % ročně a specifikována RPSN úvěru 38,73 %. Úvěr měl žalovaný žalobkyni hradit v měsíčních splátkách po 1 158 Kč vždy k 15. dni každého příslušného kalendářního měsíce. Před poskytnutím úvěru žalobkyně posoudila schopnost žalovaného splácet úvěr na základě jím vyplněného dotazníku (podle nějž měsíčně jeho příjem ze závislé činnosti činil 28 509 Kč, osobní náklady 6 800 Kč, náklady na bydlení 4 875 Kč), lustrace v centrální evidenci exekucí, v insolvenčním rejstříku a v nebankovním registru a na základě ověření informace o pracovním poměru a mzdě (prokázáno smlouvou o poskytnutí spotřebitelského úvěru včetně příloh a výpisem z bankovního účtu k ověřovací platbě 10 Kč). Žalobkyně na základě smlouvy poskytla žalovanému úvěr ve výši 36 000 Kč (prokázáno výpisem z účtu k platbě 36 000 Kč z 10. 2. 2020). Žalovaný se dostal do prodlení se splátkou, jež byla splatná dne 15. 1. 2024 a žalobkyně v návaznosti na to žalovaného o úhradu dlužné splátky opakovaně upomenula (prokázáno 1. upomínkou a podacím lístkem 1. upomínky z 20. 1. 2024, 2. upomínkou a podacím lístkem 2. upomínky z 5. 2. 2024). Následně žalobkyně přistoupila k zesplatnění úvěru a předžalobní výzvou z 21. 6. 2024 vyzvala žalovaného s ohledem na porušení smlouvy o úvěru k úhradě zbývající jistiny úvěru, kapitalizovaného smluvního úroku vypočteného ode dne prodlení s danou splátkou do dne zaslání zesplatnění, náklady na upomínkování a nákladů právního zastoupení (prokázáno předžalobní výzvou, zesplatnění úvěru, oznámení o převzetí pr. zastoupení a podacím lístkem předžalobní výzvy z 21. 6. 2024).5. Po právní stránce soud zjištěný skutkový stav posoudil dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.”), a došel tak k závěru, že žaloba je důvodná. Účastníci platně uzavřeli smlouvu o úvěru, která se svým obsahem nevymyká dobrým mravům. Soud ovšem poznamenává, že smlouva je konstruována tak, že simuluje poskytnutí úvěru ve výši 45 000 Kč, přestože fakticky byl úvěr poskytnut pouze ve výši 36 000 Kč, zatímco částka 9 000 Kč představovala ve skutečnosti poplatek za poskytnutí úvěru ve prospěch žalobkyně označený jako náhrada „nákladů poskytovatele vynaložených na vyřizování úvěru pro spotřebitele“. V důsledku tohoto postupu bylo reálné úvěrové zatížení spotřebitele vyšší než ve smlouvě deklarovaných 23 % a daný postup se tak soudu jeví z hlediska dobrých mravů i z hlediska ochrany spotřebitele jako skutečně hraniční. S ohledem na akceptovatelnou výši ve smlouvě vyjádřené celkové RPSN úvěru však soud neshledal, že by daná skutečnost vedla k závěru o absolutní neplatnosti smlouvy pro rozpor s dobrými mravy. Žalobkyně také splnila svou zákonnou povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného ve smyslu § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně pak žalovanému v souladu se smlouvou úvěr poskytla. Žalovaný však dosud své závazky ze smlouvy nesplnil, dostal se do prodlení se splácením a dosud žalobkyni dluží část jistiny ve výši 27 497,42 Kč a s ní související příslušenství. Povinnost žalovaného zaplatit zákonný úrok z prodlení vyplývá z § 1968 a § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůtu k plnění soud určil dle žaloby v délce 15 dnů.6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 3 413 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 235 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 30 227,63 Kč sestávající z částky 500 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 800 Kč ve výši 378 Kč. Soud aplikoval § 14b advokátního tarifu, neboť se jedná o věc skutkově a právně jednoduchou, která pro sepis žaloby nevyžaduje významnější množství odborné práce, předmětem řízení byla částka nepřevyšující 50 000 Kč a žalobci byla přiznána náhrada nákladů řízení.