CS · EN DE FR brzy

24 C 93/2022-125 — Obvodní soud pro Prahu 4

ECLI: ECLI:CZ:OSPH04:2024:24.C.93.2022.1
Datum: 2024-08-01
Předmět: O zaplacení 358 549,16 Kč s příslušenstvím
Ustanovení: ["§ 2395 z. č. 89/2012 Sb."]
["bezdůvodné obohacení""akcie""postoupení pohledávky""stanovy""smlouva o úvěru"]
O co šlo: O zaplacení 358 549,16 Kč s příslušenstvím (["§ 2395 z. č. 89/2012 Sb."])
1. Žalobkyně se žalobou, došlou soudu 16. 6. 2022, domáhala na žalovaném v záhlaví uvedené částky s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdkyně žalobkyně, , právnická osoba, ., IČO , IČO, , (dále též jako „banka“ či „právní předchůdkyně žalobkyně“), uzavřela se žalovaným dne 18. 8. 2016 smlouvu o vydání kreditní karty s názvem , Anonymizováno, , jejíž součástí jsou také úvěrové podmínky, sazebník poplatků a všeobecné obchodní podmínky banky. Na základě uzavřené smlouvy poskytla banka žalovanému úvěr čerpaný prostřednictvím kreditní karty ve výši 90 000 Kč (dále též jako „úvěr 1“). Žalovaný se poskytnutý úvěr zavázal splácet formou minimálních měsíčních splátek ve výši 3 % celkové dlužné částky, nejméně však 100 Kč, a hradit z čerpaného úvěru úrok ve výši 23,90 %, jakož i případné poplatky stanovené v sazebníku poplatků. Žalovaný se dále zavázal čerpat úvěr dle smlouvy prostřednictvím kreditní karty pouze do výše úvěrového limitu, přičemž v případě jeho překročení byl povinen částku čerpanou nad úvěrový limit neprodleně uhradit. Dále bylo sjednáno, že neuhrazená část úroků z čerpaného úvěru a poplatků (maximálně však ve výši neuhrazené povinné minimální splátky) se k příslušnému dni splatnosti (stanoveného Smlouvou) stává součástí jistiny a banka je oprávněna ji úročit. Žalovaný na základě smlouvy čerpal peněžní prostředky. Dle smluvních ujednání zakládalo podstatné porušení smlouvy ze strany žalovaného, pokud žalovaný neuhradil částku, o kterou byl překročen celkový úvěrový limit 90 000 Kč a bance vzniklo právo prohlásit celou vyčerpanou částku úvěru včetně příslušenství za okamžitě splatnou. Žalovaný porušil své povinnosti ze smlouvy, spočívající zejména v důvodu nesplácení úvěru v pravidelných minimálních měsíčních splátkách a dále v důvodu překročení sjednaného úvěrového limitu, a proto banka prohlásila úvěr za okamžitě splatný. Ke dni zesplatnění činila dlužná částka 113 054,72 Kč. Žalovaný pohledávku banky nevyrovnal, a to ani na základě předžalobní výzvy. Pohledávka za žalovaným byla ze strany banky postoupena žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2021 s účinností ke dni 9. 12. 2021. Za období od prohlášení o zesplatnění úvěru do dne sepisu této žaloby nebylo žalovaným na předmětnou pohledávku žalobce uhrazeno ničeho. Nárok žalobkyně sestává z jistiny úvěru ve výši 90 000 Kč, kapitalizovaných úroků z úvěru vyčíslených do 30. 11. 2021 ve výši 18 054,72 Kč, úroků z jistiny úvěru ve výši 23,90 % od 1. 12. 2021 do zaplacení a úroků z prodlení z jistiny úvěru ve výši 8,25 % od 1. 12. 2021 do zaplacení.2. Banka uzavřela se žalovaným dne 17. 3. 2016 smlouvu o úvěru s názvem , Anonymizováno, , jejíž součástí jsou i úvěrové podmínky, sazebník poplatků a všeobecné obchodní podmínky. Na základě uzavřené smlouvy poskytla banka žalovanému úvěr ve výši 501 000 Kč (dále též jako „úvěr 2“). Žalovaný se zavázal splácet čerpaný úvěr v pravidelných měsíčních anuitních splátkách ve výši 6 727 Kč s tím, že každá splátka zahrnovala vedle splátky úvěru též splátku úroku z úvěru ve výši 6,49 % ročně. Žalovaný byl rovněž povinen hradit bance poplatky spojené se zasíláním upomínek a výzev stanovených v sazebníku. V případě neuhrazení splatného závazku je banka oprávněna dlužnou částku úročit též úroky z prodlení. Dále bylo ujednáno, že prodlení s jakoukoli platbou na dobu přesahující čtrnáct dní představuje případ porušení (čl. VIII. odst. 1 písm. e) podmínek), na základě kterého může banka prohlásit bez ohledu na sjednanou dobu úvěru a splácení celou zbývající částku všech úvěrů včetně příslušenství, vyčíslenou ke dni uvedenému v prohlášení, za splatnou. Žalovanému byl na základě smlouvy poskytnut úvěr na běžný účet žalovaného uvedený ve smlouvě. Žalovaný však nesplácel úvěr řádně a včas, a proto banka využila svého práva, úvěr zesplatnila a vyzvala žalovaného k úhradě celého dluhu, což však žalovaný neučinil, a to ani po předžalobní výzvě. Pohledávka za žalovaným byla ze strany banky postoupena žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2021 s účinností ke dni 9. 12. 2021. Žalovaná částka sestává z jistiny úvěru ve výši 268 549,16 Kč, smluvního úroku kapitalizovaného ke dni 30. 11. 2021 ve výši 25 605,19 Kč, úroku z prodlení kapitalizovaného ke dni 30. 11. 2021 ve výši 14 773,88 Kč, úroků z jistiny úvěru ve výši 6,49 % ročně od 1. 12. 2021 do zaplacení, úroků z prodlení v zákonné výši z jistiny úvěru ve výši 8,25 % ročně od 1. 12. 2021 do zaplacení.3. K výzvě soudu žalobkyně doplnila, že banka s odbornou péčí posoudil schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, vycházela při posouzení úvěruschopnosti žalovaného zejména z údajů poskytnutých žalovaným v žádosti o kreditní kartu ze dne 9. 8. 2016. Žádost o úvěr banka hodnotila v souladu s platnými schvalovacími strategiemi banky a s principy obezřetného úvěrování. Vyhodnocení úvěruschopnosti vycházelo z relevantních externích i interních registrů (BRKI, insolvenční rejstřík, evidence exekucí, neplatné doklady atd.) a rovněž z údajů tvrzených žalovaným, tj. zejména z vyplněné žádosti o úvěrový produkt. Nadto banka porovnávala zjištěné informace o příjmech a výdajích klienta s veřejně dostupnými a statistickými informacemi o životním a existenčním minimu. Z žádosti zjistila, že žalovaný byl v době podání žádosti o úvěrový produkt (úvěr 1) od 1. 10. 2009 na dobu neurčitou zaměstnán u zaměstnavatele , Anonymizováno, , , Anonymizováno, že jeho čistý měsíční příjem činil 31 658,00 Kč měsíčně, že žalovaný je svobodný a že žije v pronájmu. S ohledem na informace, které žalovaný uvedl v žádosti, a které si banka ověřila, dospěla k názoru, že schopnost žalovaného splácet revolvingový úvěr ve výši 90 000 Kč je dostatečná. Shodně banka postupovala i u úvěru 2, kdy z žádosti zjistila, že žalovaný byl v době podání žádosti o úvěrový produkt od 12. 12. 2008 na dobu neurčitou zaměstnán u zaměstnavatele , Anonymizováno, , že jeho čistý měsíční příjem činil 45 000 Kč měsíčně. Dále bylo z žádosti ověřeno, že žalovaný je svobodný, a že žije v pronájmu. S ohledem na informace, které žalovaný uvedl v žádosti, a které si banka ověřila, dospěla banka k názoru, že schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr ve výši 501 000 Kč, je dostatečná. Žalovaný na úvěr 2 uhradil celkem 356 965,20 Kč.4. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil a k nařízenému jednání dne 1. 8. 2024 se bez omluvy nedostavil. Soud tedy jednal dle § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti žalovaného.5. V této věci jde o řízení s cizím prvkem, protože žalovaný je státním příslušníkem Moldavské republiky a má povolen trvalý pobyt na území České republiky. Vzhledem k tomu, že smlouva mezi Československou socialistickou republikou a Svazem sovětských socialistických republik o právní pomoci a právních vztazích ve věcech občanských, rodinných a trestních (Moskva, 12. 8. 1982; č. 95/1983 Sb.), neupravuje zvláštní pravidla pro určení pravomoci soudů obou států k projednávání sporů plynoucích ze shora uvedené smlouvy, aplikoval soud úpravu obsaženou v nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. prosince 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (Brusel I bis), přičemž příslušnost českých soudů věc projednat je dána na základě čl. 17 a 18 citovaného nařízení, když žalovaný má na adrese uvedené v záhlaví rozsudku, v České republice od roku 2016 (tj. v době uzavření smlouvy až doposud) evidován trvalý pobyt a lze tak vycházet z toho, že měl a má na území České republiky bydliště. Rozhodným právem je dle čl. 6 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. 6. 2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I), právo české, které si strany smlouvy výslovně ujednaly v čl. Vznik smlouvy, součásti smlouvy a rozhodné právo, odst. 5 smlouvy o úvěru 1 a v čl. Vznik smlouvy, součásti smlouvy a rozhodné právo odst. 6 smlouvy o úvěru 2.6. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázaný tento skutkový stav:7. Žalobkyně je akciovou společností, jejímž předmětem podnikání je výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona a poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru (zjištěno z výpisu z obchodního rejstříku žalobkyně).8. úvěr 19. Žalovaný požádal banku o kreditní kartu. Uvedl, že má vysokoškolské vzdělání, je svobodný, bydlí v pronájmu, pracuje v zaměstnaneckém poměru ve vrcholovém managementu u , Anonymizováno, , IČO , IČO, od 1. 10. 2009, jeho průměrný příjem činí 31 658 Kč. Výdaje žalovaného tvoří splátky v částce 6 727 Kč (zjištěno ze žádosti o kreditní kartu č. , Anonymizováno, ze dne 9. 8. 2016).10. Ze standardních informací kreditní karta podepsáno žalovaným 9. 8. 2016 soud zjistil, že banka před poskytnutím úvěru žalovanému sdělila podstatné informace, zejména výši splátek a jejich počet, výši úroku, výši RPSN, celkovou částku, kterou bude žalovaný povinen splatit, výši úhrady za pojištění, jakož i výši smluvních pokut a účelně vynaložených nákladů vzniklých v so
DomůPrávní oblastiJudikaturaAnalýza dopisuVzory smluvCeníkMCP / APIO násKontaktVOPGDPRReklamace

Zdroj: e-Sbírka / justice.cz (oficiální data). Výklady generovány AI z textu zákona, orientační — nenahrazují radu advokáta.