28 C 331/2024-26 — Obvodní soud pro Prahu 4

1. Předmětem řízení byl nárok žalobkyně na zaplacení částky 10 158 Kč s příslušenstvím jako příspěvku žalovaného za nepojištěné vozidlo registrační značky , SPZ, za období od 9. 1. 2023 do 24. 4. 2023, tj. po dobu 106 dní (ohledně uvedeného vozidla nebyla ve sledovaném období uzavřena pojistná smlouva týkající se pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem tohoto vozidla), a nákladů na uplatnění pohledávky ve výši 300 Kč.2. Žalovaný se k podané žalobě přes výzvu soudu nevyjádřil.3. Ve věci bylo rozhodnuto dle ust. § 115a občanského soudního řádu.4. Soud dospěl na základě předložených listinných důkazů k následujícímu skutkovému stavu:5. Žalovaný byl vlastníkem vozidla r.z. , Anonymizováno, (osobní automobil se zdvihovým objemem válců nad 2 500 cm3) mj. v době od 9. 1. 2023 do 24. 4. 2023. Ve sledovaném období žalovaný ohledně předmětného vozidla neuzavřel smlouvu o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou jeho provozem. Žalobkyně výzvou ze dne 15. 6. 2023 vyzvala žalovaného k úhradě příspěvku do garančního fondu za období nepojištění od 9. 1. 2023 do 24. 4. 2023, a to ve lhůtě 60 dnů od doručení této výzvy. Žalobkyně žalovaného k úhradě vyzvala i upomínkou ze dne 20. 9. 2023. Žalovaný přesto neuhradil ničeho, a to ani přes předžalobní výzvu ze dne 19. 10. 2023 (prokázáno výzvou k úhradě příspěvku do garančního fondu ČKP ze dne 15. 6. 2023 včetně její přílohy a podacím archem z téhož dne, informací ČP o zásilce č. RR6761440185F upomínkou ze dne 19. 10. 2023 a předžalobní výzvou ze dne 19. 10. 2023 včetně doručenky do datové schránky žalovaného ze dne 19. 10. 2023).6. Sdělením odboru dopravy a silničního provozu Městského úřadu , adresa, ze dne 28. 8. 2024 bylo zjištěno, že žalovaný byl vlastníkem a provozovatelem vozidla r. z. , Anonymizováno, mj. i v době od 9. 1. 2023 do 24. 4. 2023.7. Soud dospěl k následujícím právním závěrům:8. Žalovaný je občanem Vietnamské socialistické republiky s trvalým pobytem na území České republiky, jedná se tak o řízení s cizím prvkem. Soud proto nejprve zkoumal pravomoc českých soudů věc projednat a rozhodnout. Smlouva mezi Československou socialistickou republikou a Vietnamskou socialistickou republikou o právní pomoci ve věcech občanských a trestních sjednaná dne 12. 10. 1982 v Praze, vyhlášená ve Sbírce zákonů pod č. 98/1984 Sb., otázku pravomoci projednat a rozhodnout danou věc neupravuje. Dále zde neexistuje ani žádná jiná mezinárodní smlouva, kterou by mezi sebou Česká republika a Vietnamská socialistická republika sjednaly zvláštní pravidla pro určení pravomoci soudů obou států k projednávání tohoto typu sporů, a která by se ve smyslu Článku 307 odst. 1 Smlouvy o založení ES použila místo nařízení Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (nařízení Brusel I bis). Zdejší soud tak dovodil, že v daném případě je třeba aplikovat nařízení Brusel I bis, přičemž příslušnost zdejšího soudu je dána čl. 4 a násl. citovaného nařízení. Rozhodným právem je v tomto řízení právo české, a to ve smyslu čl. 4 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 864/2007 o právu rozhodném pro mimosmluvní závazkové vztahy (Řím II).9. Podle § 4 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pojištění odpovědnosti“), je žalovaný povinen zaplatit příspěvek za dobu, po kterou bylo vozidlo v jeho vlastnictví provozováno bez pojištění odpovědnosti. Výše příspěvku je stanovena prováděcím předpisem (93 Kč /den; období nepojištění vozidla v tomto případě trvalo celkem 106 dní). Součástí příspěvku jsou dle § 4 odst. 4 zákona o pojištění odpovědnosti společně s § 2a vyhlášky č. 205/1999 Sb. též náklady na uplatnění pohledávky ve výši 300 Kč. Splatnost příspěvku a nákladů na uplatnění pohledávky v tomto případě nastala dne 29. 8. 2023 (uplynutím 60 dnů od doručení výzvy k zaplacení příspěvku). Soud přiznal žalobkyni také nárok na úrok z prodlení z částky vlastního příspěvku dle ust. § 1968 a dle § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. v závislosti na shora uvedeném datu splatnosti.10. Žalovaný netvrdil ani neprokázal, že by na dluh něčeho uhradil, nebo že by bylo vozidlo v předmětné době pojištěno, nebo že by vozidlo v předmětné době nebylo vlastnictvím žalovaného. Žalovaný byl ve výpisu z registru silničních vozidel, který žalobkyně soudu předložila (a který si soud také sám opatřil), ve smyslu zákonných domněnek obsažených v § 4 odst. 2 zákona o pojištění odpovědnosti ve sledovaném období veden jako vlastník a provozovatel inkriminovaného vozidla. Na podporu výše uvedeného soud odkazuje i na usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 19. 6. 2014, sp. zn. III. ÚS 1561/14, podle kterého: „V situaci, kdy žalobkyně předložila dostatečná tvrzení a důkazy, že stěžovatelka byla v daném období vlastnicí (provozovatelkou) předmětného motorového vozidla (viz výpis z databáze pojistných smluv), bylo na ní (žalované), aby na tato tvrzení a důkazy procesně reagovala (přinejmenším zpochybnila důkazní sílu předloženého výpisu).“11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 10 158 Kč sestávající z částky 300 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 300 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t., z částky 300 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daně z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1200 Kč ve výši 252 Kč. Soud žalobkyni nepřiznal náhradu nákladů za její doplnění žaloby ze dne 28. 8. 2024, neboť toto podání obsahovalo skutečnosti, které měly (a mohly) být uvedeny již v samotné žalobě.12. Lhůtu k plnění soud žalovanému stanovil nikoli ve standardním třídenním trvání, ale v délce jednoho měsíce od právní moci rozsudku, neboť s ohledem na mimořádné okolnosti spojené s nynější ekonomickou situací v České republice (spočívající ve výrazném zdražování, vysoké inflaci a energetické krizi), kdy došlo k neúměrnému navýšení téměř veškerých výdajů jak osob právnických, tak zejména fyzických, což má výrazný ekonomický dopad do majetkové sféry všech subjektů, má soud za to, že standardní třídenní pariční lhůta by byla pro žalovaného velmi krátká. Na druhé straně soud zvažoval i potencionální ekonomický zásah do majetkové sféry žalobkyně, aby stanovená pariční lhůta nebyla pro žalobkyni lhůtou neúměrně dlouhou a tedy nepřiměřenou. Po tomto zhodnocení soud dospěl k závěru, že adekvátním je v této věci stanovení jednoměsíční pariční lhůty ke splnění tímto rozsudkem uložených povinností (§ 160 o. s. ř.).