29 C 255/2024-30 — Obvodní soud pro Prahu 4

1. Žalobkyně se domáhala vůči žalované zaplacení v záhlaví uvedené částky spolu s příslušenstvím, a to s odůvodněním, že žalované byly dne , datum, vystaveny žalobkyní poukazy na léčebné a ortopedické pomůcky, které byly objednány a doručeny žalované na adresu , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , adresa, , přičemž úhradu těchto pomůcek realizovala žalobkyně, neboť tyto pomůcky měly být uhrazeny žalobkyni zdravotní pojišťovnou žalované, protože žalovaná uvedla, že je zdravotně pojištěna, avšak její pojištění bylo ke dni , datum, ukončeno. V době vystavení a uplatnění poukazů na zdravotní pomůcky nebyla žalovaná zdravotně pojištěna, proto jí žalobkyně vystavila dne , datum, fakturu č. , hodnota, na částku , částka, se splatností , datum, . Žalovaná ve stanovené lhůtě dlužnou částku žalobkyni nezaplatila. Žalobkyně zaslala žalované předžalobní výzvu.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a zůstala v řízení nečinná.3. V této věci jde o řízení s cizím prvkem, protože žalovaná je státní občankou Slovenské republiky. Soud nejprve zkoumal, zda je dána pravomoc českých soudů k projednání této věci. Podle čl. 4 odst. 1 a čl. 5 odst. 1 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne , datum, , o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, platí, že není-li stanoveno jinak, mohou být osoby, které mají bydliště v některém členském státě, bez ohledu na svou státní příslušnost žalovány u soudů tohoto členského státu. Osoby, které mají bydliště v některém členském státě, mohou být u soudů jiného členského státu žalovány pouze na základě pravidel stanovených v oddílech 2 až 7 této kapitoly. Pravomoc rozhodovat je tak dána českým soudům, neboť žalovaná má trvalý pobyt v České republice4. Ve věci je možné rozhodnout na základě předložených listinných důkazů, soud proto podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), vyzval žalovanou usnesením ke sdělení, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání, a poučil ji, že pokud se v této lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že souhlasí. Usnesení bylo žalované doručeno fikcí podle § 49 odst. 4 o. s. ř. Žalovaná projevila souhlas s rozhodnutím věci bez nařízení jednání tím, že se ve stanovené lhůtě k výzvě soudu nevyjádřila (§ 101 odst. 4 o. s. ř.).5. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný tento skutkový stav.6. Žalobkyně vystavila žalované dne , datum, poukaz na zdravotní pomůcky (zjištěno z poukazů na léčebnou a ortopedickou pomůcku ze dne , datum, – 2x), které byly žalované doručeny (zjištěno z dodacího listu ze dne , datum, ). , právnická osoba, byly hrazeny žalobkyní, přičemž měly být žalobkyni hrazeny zdravotní pojišťovnou žalované. Žalovaná však nebyla pojištěna v rámci veřejného zdravotního pojištění (zjištěno z ověření platnosti pojištění), proto žalobkyně žalované vystavila dne , datum, fakturu č. , hodnota, na částku , částka, se splatností , datum, (zjištěno z faktury č. , hodnota, ). Žalovaná výše uvedenou částku žalobkyni neuhradila, proto jí žalobkyně zaslala předžalobní upomínku (zjištěno z výzvy k uhrazení dluhu ze dne , datum, ).7. Po právní stránce soud posoudil věc následovně.8. Jelikož předmětem řízení je nárok vyplývající ze závazkového vztahu, aplikoval soud pro určení rozhodného práva nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne , datum, , o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I), přičemž rozhodným právem je právo české.9. Žalobkyně poskytla žalované zdravotní péči, která spočívala v poskytnutí zdravotních pomůcek. Poskytnuté zdravotní prostředky spadají pod zdravotní služby hrazené zdravotní pojišťovnou podle § 13 odst. 2 písm. b) zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění. Jelikož žalovaná nebyla pojištěna v rámci systému veřejného zdravotního pojištění, vznikla jí poskytnutím zdravotní služby podle § 41 odst. 1 písm. c) zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách, povinnost cenu poskytnutých zdravotních služeb zaplatit. Žalovaná netvrdila ani neprokázala, že by na dlužnou částku něčeho uhradila, čímž , Anonymizováno, své břemeno tvrzení a břemeno důkazní. Tím, že žalovaná na dlužnou částku ničeho nehradila, dostala se do prodlení a žalobkyně má nárok podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), na úrok z prodlení v zákonné výši v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb.10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce , částka, . Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce , částka, a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka , částka, představující , částka, za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 1 uvedené vyhlášky neboť bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje , částka, .