47 C 68/2024-35 — Obvodní soud pro Prahu 4

1 Žalobkyně se žalobou ze dne , datum, domáhala zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím s odůvodněním, že s žalovanou distančním způsobem uzavřeli dne , datum, smlouvu o úvěru, jejíž součástí byly Všeobecné obchodní podmínky (dále též „VOP“), na základě níž byl žalované poskytnut spotřebitelský úvěr ve výši , částka, s možností postupného čerpání, který měl být uhrazen do , datum, jedinou splátkou. Účastníci si dohodli poplatek za poskytnutí úvěru ve výši , částka, , poplatek za službu „presto“ (expresní vyplacení úvěru) ve výši , částka, a poplatek za službu „informační SMS servis“ ve výši , částka, . Žalovaná ve lhůtě splatnosti poskytnutý úvěr s výše uvedenými poplatky, tj. částku , částka, , neuhradila. Žalobkyně se dále domáhala zaplacení částky , částka, jako smluvní pokuty, kterou si účastníci dohodli v čl. 6.4 VOP, a to ve výši 0,1 % denně z jistiny, a kterou žalobkyně požadovala za prvních 90 dnů prodlení (od , datum, do , datum, ).2 Žalovaná se k žalobě, která jí byla doručena fikcí dne , datum, , nevyjádřila. V souladu s § 115 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), bylo na ten , datum, nařízeno jednání, přičemž zástupce žalobkyně svou neúčast omluvil a žalovaná se k ústnímu jednání nedostavila bez omluvy. Proto soud ve věci postupoval dle § 101 odst. 3 zákona a věc rozhodl v nepřítomnosti účastníků, na základě předložených listinných důkazů.3 Na základě zjištění učiněných z předložených listin učinil soud tento skutkový závěr s následujícím právním hodnocením:4 Dne , datum, byla žalobkyní na bankovní účet č. , č. účtu, (zjištěno z přehledu bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli) zaslána částka ve výši , částka, , přičemž tento bankovní účet měl patřit žalované (zjištěno z autorizace ověření totožnosti ze dne , datum, ). Žalobkyně v žalobě uvedla, že smlouva byla s žalovanou uzavřena takovým způsobem, že žalovaná vyplnila žádost o poskytnutí úvěru a zároveň poskytla údaje, na základě kterých žalobkyně posoudila její úvěruschopnost. Následně správnost údajů žalovaná stvrdila ve smlouvě a sekundárně se identifikovala tím, že zpřístupnila svůj bankovní účet prostřednictvím společnosti Kontomatik UAB za účelem získání informací o bankovním účtu.5 Z předložených listinných důkazů však nikterak nevyplývá jediný projev vůle žalované smlouvu uzavřít. Žalobkyně předložila smlouvu o spotřebitelském úvěru, která je však elektronicky podepsaná pouze zástupcem žalobkyně, projev vůle žalované smlouvu uzavřít je nahrazen pouze automaticky vygenerovaným konstatování v textu smlouvy, že si žalovaná smlouvu přečetla a s jejím podpisem souhlasí. Žalobkyně tvrdí, že žalovaná správnost údajů stvrdila ve smlouvě a sekundárně se identifikovala tím, že zpřístupnila svůj bankovní účet za účelem získání informací o bankovním účtu, což dokládá autorizací ověření totožnosti ze dne , datum, . Z této listiny však není nikterak zřejmá vůle žalované zpřístupnit bankovní účet či uzavřít smlouvu o spotřebitelském úvěru. Takovým úkonem žalované, z něhož by soud mohl dovodit vůli žalované smlouvu uzavřít, by bylo např. zaslání , částka, z účtu žalované apod., k čemuž však nedošlo.6 Provedenými důkazy tak nebylo prokázáno, že by k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru mezi žalobkyní a žalovanou skutečně došlo, když z důkazů předložených žalobkyní není zřejmý jediný projev vůle žalované smlouvu uzavřít ve smyslu § 551 a § 1721 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Stejně tak nebylo žádným důkazem prokázáno, že by žalobkyně žalované uvedený finanční obnos skutečně poskytla.7 Vzhledem k tomu, že se žalobkyně nedostavila k nařízenému jednání, nebylo možno ji podle § 118a odst. 3 o. s. ř. vyzvat k označení, popř. předložení, důkazu k prokázání svých tvrzení, a tedy ani poučit o následcích nesplnění této výzvy. Žalobkyně tak neunesla břemeno důkazní, když pouze tvrdila, že částku , částka, žalované poskytla na základě smlouvy o poskytnutí úvěru, avšak nepředložila ani neoznačila důkaz, jímž by byla prokázána skutečnost, že k uzavření smlouvy s žalovanou skutečně došlo a že žalovaná tvrzenou částku skutečně převzala.8 Z výše uvedeného tedy vyplývá, že ačkoli byla žalovaná v řízení nečinná, žalobkyně neprokázala uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru s žalovanou a ani převzetí finančních prostředků žalovanou, a proto byla žaloba zamítnuta a nelze po žalované požadovat ani související platby a poplatky či smluvní pokutu.9 O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, když procesně úspěšné žalované náklady řízení nevznikly.