51 C 246/2024-25 — Obvodní soud pro Prahu 4

1. Žalobkyně se žalobou, doručenou soudu dne 25. 6. 2024, domáhala po žalovaném zaplacení částky 13 887,78 Kč spolu s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru č. , hodnota, uzavřené dne 10. 7. 2023 distančním způsobem přes webové stránky www., Anonymizováno, .cz, na základě které žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr jiný než na bydlení až do výše 10 000 Kč. Nedílnou součástí smlouvy jsou všeobecné obchodní podmínky a sazebník. Před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru žalobkyně prověřovala schopnost žalované úvěr splácet. Žalobkyně vyplatila žalovanému 10 000 Kč na jeho bankovní účet. Úvěr byl splatný den 9. 8. 2023. Žalovaný však úvěr nesplatil a žalobkyni tak vznikl nárok na vrácení nesplacené části jistiny ve výši 10 000 Kč, sjednaný poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 2 900 Kč, a sjednané poplatky za službu „Presto“ ve výši 165 Kč, celkem 13 065 Kč. Žalobkyně dále nárokuje sjednanou smluvní pokutu za prodlení ve výši 0,1 % denně z jistiny, kterou však žalobkyně počítá pouze za prvních 90 dnů prodlení, tedy v celkové výši 822,78 Kč. Žalovaný pohledávku žalobkyně ani k předžalobní výzvě nezaplatil.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Studiem spisu soud zjistil, že ve věci je možné rozhodnout i na základě předložených listinných důkazů, proto dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), vyzval usnesením žalobkyni a žalovanou ke sdělení, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání a poučil je, že pokud se v této lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že souhlasí. Na tuto výzvu nebylo ze strany žalovaného ani žalobkyně do současné doby nijak reagováno. Soud tedy uzavřel, že oba účastníci souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, a tímto způsobem pak ve věci rozhodl.4. Z předložených listinných důkazů soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním.5. Mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 10. 7. 2023 prostřednictvím internetových stránek žalobkyně www., Anonymizováno, .cz uzavřena smlouva o úvěru, jejímž předmětem bylo poskytnutí bezúčelového úvěru do výše 10 000 Kč. Úvěruschopnost žalobkyně posoudila na základě údajů poskytnutých žalovaným, z předložených bankovních výpisů spotřebitelského účtu žalovaného, a dále nahlédnutím do centrálních registrů a rejstříků, a zhodnotila je podle interní metodiky schválené ČNB. Při posuzování úvěruschopnosti žalovaného nevznikly důvodné pochyby ohledně jeho platební schopnosti. Úvěr byl poté poskytnut žalovanému bankovním převodem na ověřený účet č. , č. účtu, , uvedený ve smlouvě, v celkové výši 10 000 Kč. Žalovaný se současně zavázal uhradit poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 2 900 Kč. Současně byly dle čl. II odst. 2 smlouvy a čl. 2. sazebníku sjednány poplatky za službu „Presto“ ve výši 165 Kč. Splatnost úvěru nastala dne 9. 8. 2023. Žalovaný na úvěrovou smlouvu žalobkyni ničeho neuhradil. Žalobkyně proto vyčíslila žalovanému celkovou dlužnou částku, sestávající z jistiny úvěru, poplatku za jeho poskytnutí, sjednaných poplatku za volitelné služby, a dále včetně smluvní pokuty dle čl. 6. 4. všeobecných obchodních podmínek a čl. 3 sazebníku ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, kterou uplatňuje pouze za prvních 90 dnů prodlení. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu předžalobní upomínkou odeslanou dne 30. 5. 2024.6. Po právní stránce posoudil soud věc následovně.7. Podle § 2395 zák. č. 89/2012, občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.8. Podle § 2 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.9. Podle § 2399 odst. 1 o. z., úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.10. V řízení bylo prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovaným byla adhezním způsobem dle § 1798 a násl. občanského zákoníku (o. z.) uzavřena smlouva o úvěru dle § 2395 a násl. občanského zákoníku (o. z.). Žalovaný uzavřel úvěrovou smlouvu v postavení spotřebitele a žalobkyně na straně úvěrujícího v postavení podnikatele, tato smlouva podléhá též režimu zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů.11. Před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru byla dostatečným způsobem a s odbornou péčí posouzena úvěruschopnost žalovaného ve smyslu § 86 zák. č. 257/2016 Sb., když žalobkyní provedené vyhodnocení schopnosti žalovaného úvěr splácet – s ohledem na obsah uzavřené smlouvy, nenavýšení jistiny o nepřiměřené poplatky a vysoké úroky, jakož i s ohledem na výši částku úvěru a prověření žalovaného ve veřejně přístupných rejstřících – shledal soud v tomto případě zcela dostačujícím k poskytnutí úvěru. Soud přihlédl ke skutečnosti, že se v daném případě jedná o spotřebitelskou smlouvu ve smyslu § 1810 a násl. o. z., přičemž neshledal, že by smluvní ujednání zakládala v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. Na základě uzavřené smlouvy byly žalovanému poskytnuty prostřednictvím jeho ověřeného bankovního účtu peněžní prostředky a žalovaný se zavázal vrátit poskytnuté peněžní prostředky společně s úrokem ve sjednané výši a způsobem dle ujednání smlouvy. Žalovaný poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době řádně a včas nevrátil, ač byla o jejich vrácení upomenut. Žalobkyni tak vznikl v souladu s § 2395 o. z. a se smluvními ujednáními nárok na zaplacení dlužné jistiny poskytnutého úvěru ve výši 10 000 Kč, sjednaného poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 2 900 Kč, a poplatků za sjednané služby ve výši 165 Kč. Žalovaný svou procesní neaktivitou způsobil, že v řízení nevyšly najevo okolnosti nasvědčující, že by na svůj dluh (jehož existenci má soud za prokázanou) něčeho uhradil, a tedy neunesla v tomto smyslu své břemeno tvrzení a důkazní.12. S ohledem na výše uvedené skutečnosti soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl a rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.13. O zákonném úroku z prodlení bylo rozhodnuto dle § 1970 o. z., jeho výši určuje nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalovaný nevrátil poskytnuté peněžní prostředky řádně a včas, proto má žalobkyně ode dne následujícího po dni splatnosti úvěru, tedy od 20. 5. 2023, nárok na zákonný úrok z prodlení z dlužné částky až do jejího úplného zaplacení.14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 13 887,78 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (příprava a převzetí zastoupení, předžalobní upomínka, písemné podání žaloby) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč dle ust. § 137 odst. 3 o. s. ř.