ECLI: ECLI:CZ:OSPH04:2024:51.C.283.2024.1 Datum: 2024-12-30 Předmět: zaplacení částky 10 500 Kč s příslušenstvím Ustanovení: ["§ 2395 z. č. 89/2012 Sb."] ["smlouva o úvěru"]
O co šlo: zaplacení částky 10 500 Kč s příslušenstvím (["§ 2395 z. č. 89/2012 Sb."])
1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení částky 10 500 Kč spolu s příslušenstvím s odůvodněním, že dne 16. 12. 2021 uzavřela s žalovanou Smlouvu o úvěru (dále jen „Smlouva“), na jejímž základě poskytla žalobkyně žalované částku 36 360 Kč, přičemž tato částka se skládala z půjčené částky 20 000 Kč a souhrnného poplatku ve výši 16 360 Kč. Žalovaná se zavázala splatit celkovou částku ve výši 36 360 Kč v pravidelných týdenních splátkách po 606 Kč. Žalovaná však úvěr řádně a včas nesplácela a dlužnou částku zaplatila pouze ve výši 25 860 Kč. Žalobkyně zaslala žalované předžalobní výzvu, na tuto žalovaná nereagovala. Žalobkyně tak požaduje zbývající část neuhrazené jistiny ve výši 10 500 Kč, neboť žalovaná splatila celkově pouze částku 25 860 Kč.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. Soud proto při rozhodování vycházel z tvrzení žalobkyně a z důkazů, které označila k prokázání svých tvrzení. Soud ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), když žádný z účastníků se k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, nevyjádřil (§ 101 odst. 4 o. s. ř.) a ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů.4. Z předložených listinných důkazů dospěl soud k závěru o skutkovém stavu.5. Žalobkyně uzavřela dne 16. 12. 2021 s žalovanou Smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě poskytla žalované úvěr ve výši 20 000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit poskytnuté finanční prostředky spolu s poplatkem ve výši 16 360 Kč, jenž představuje součet kapitalizovaných úroků za zapůjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy ve výši 3 960 Kč, poplatek za zpracování a doručení úvěru ve výši 6 000 Kč a náklady za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 400 Kč, a to v 60 pravidelných týdenních splátkách po 606 Kč. Nedílnou součástí Smlouvy byly smluvní podmínky. (zjištěno ze smlouvy o spotřebitelském úvěru včetně smluvních podmínek a formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru). Před poskytnutím úvěru žalobkyně zkoumala schopnost žalované splácet úvěr. Vycházela při tom jednak z údajů sdělených samotnou žalovanou (vdova, vzdělání učňovské, bez nezaopatřených dětí, invalidní důchod ve výši 8 607 Kč), jednak z dokumentů předložených žalovanou, a sice pracovní smlouvy (částečný úvazek u společnosti , Anonymizováno, . se mzdou 4 395 Kč měsíčně a u společnosti , právnická osoba, . s příjmem 9 315 Kč měsíčně), 2 výplatních pásek, což žalovaná stvrdila svým podpisem. Běžné výdaje byly vyčísleny částkou 11 202 Kč, použitelný příjem činil 22 317 Kč (zjištěno z evidenční karty klienta). Žalovaná úvěr řádně a včas nesplácela, když na dlužnou částku platila v nepravidelných splátkách různé výše. Celkově na dlužnou částku uhradila 25 860 Kč (zjištěno z přehledu plateb). Žalobkyně zaslala žalované předžalobní upomínku (zjištěno z předžalobní výzvy ze dne 9. 8. 2023 včetně dokladu o odeslání).6. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:7. Mezi žalobkyní jako věřitelem a žalovanou jako dlužníkem byla uzavřena smlouva o úvěru dle § 2395 a násl. o. z., přičemž žalovaná vystupovala v pozici spotřebitele, neboť sjednávala úvěr mimo rámec svého samostatného výkonu povolání či podnikání, což vyplývá z obsahu Smlouvy, a tedy se jedná o smlouvu spotřebitelskou. S ohledem na spotřebitelský charakter dané smlouvy o zápůjčce se tedy na ni dle § 164 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, aplikuje rovněž zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Soud má za prokázané, že žalované byl poskytnut úvěr, který se žalovaná zavázala splácet formou týdenních splátek. Jak vyplynulo z dokazování, žalovaná neunesla břemeno tvrzení ani břemeno důkazní, když netvrdila ani neprokázala, že by na svůj dluh (jehož existenci má soud za prokázanou) platila něčeho více, než tvrdila žalobkyně. Soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl včetně zákonného úroku z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši stanovené prováděcím nařízením vlády č. 351/2013 Sb.8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 800 Kč za zaplacený soudní poplatek.9. O třídenní lhůtě ke splnění obou povinností bylo rozhodnuto dle § 160 odst. 1 o. s. ř.