60 C 216/2023-86 — Obvodní soud pro Prahu 4

1. Žalobce se žalobou podanou dne , datum, domáhal určení, že pozůstalý vnuk , Jméno žalované A, a pozůstalá vnučka , Jméno žalované B, nejsou zůstavitelčinými dědici a pozůstalý syn , Jméno žalobce, a pozůstalý syn , Jméno žalované A, jsou zůstavitelčinými dědici. Žalobu podal v souladu s usnesením zdejšího soudu vydaným dne , datum, , č. j. , spisová značka, , a odůvodnil ji tím, že je nejstarším synem zůstavitelky, která dne , datum, pořídila formou soukromé listiny závět, v níž povolala ze své dědice vnuka , jméno FO, a vnučku , jméno FO, . Současně v této listině vydědila syna , jméno FO, a syna , jméno FO, . Důvodem vydědění syna , jméno FO, byla skutečnost, že o ni neprojevuje opravdový zájem. , jméno FO, byl vyděděn z důvodu spáchání trestného činu. Žalobce poté, co byl uvědomen o tom, že byl zůstavitelkou vyděděn, popřel podáním ze dne , datum, důvody svého vydědění a také platnost závěti. Žalobce má za to, že zůstavitelka byla při sepisu závěti ovlivněna chováním bratra žalobce, tj. žalovaným č. , hodnota, , jelikož nabyla dojmu, že je její povinností postarat se o jeho nezaopatřené děti. Současně poukazoval na to, že od doby sepsání závěti do úmrtí zůstavitelky došlo k zásadní změně poměrů, neboť závětní dědici se vůči zůstavitelce chovali neslušně, v rozporu s dobrými mravy, zneužívali jejího majetku ve svůj prospěch. Žalobce se navíc domnívá, že zůstavitelka na sepsanou závěť zapomněla, proto ji vědomě nezrušila. Se zůstavitelkou byl v úzkém kontaktu a je mu známo, že vztah mezi ní a závětními dědici nebyl dobrý. Žalobce zpochybňoval důvody svého vydědění. Zdůrazňoval, že udržoval se zůstavitelkou pravidelný kontakt, projevoval zájem o ni, její život i její potřeby. Vyloučil, že by zůstavitelka trpěla zdravotními obtížemi, které by vyžadovaly specifický přístup, omezení nebo mimořádné náklady. V době sepisu závěti byla v relativně mladém, produktivním věku a nevyžadovala od žalobce žádnou aktivní přítomnost či konkrétní pomoc. Vzájemné vztahy byly založeny na lásce a respektu a spočívaly převážně ve vzájemné komunikaci. Žalobce uvedl, že i přesto, že žije v Kanadě, s matkou udržoval intenzivní, převážně telefonický kontakt. Vzhledem k uvedenému žalobce dovozoval, že zůstavitelka sepsala závěť pod tlakem konkrétní situace a okolností v době sepisu, bez úmyslu zkrátit jeho nebo jeho dceru na dědických právech. Žalobce jednoznačně uvedl, že žaloba směřuje do popření důvodů vydědění. Závěť jako takovou, její platnost, nejprve vůbec nezpochybňoval. Posléze však doplnil, že neplatnost závěti spatřuje v tom, že zůstavitelka sloučila vůli o majetku a vydědění do jedné listiny. Toto pokládal za rozpor s dobrými mravy, neboť zůstavitelka pořídila závěť, která obsahuje jak vydědění žalobce a žalovaného č. , hodnota, , tak rozhodnutí ohledně majetku zůstavitelky.2. Žalovaný č. , hodnota, (vnuk zůstavitelky) nárok uplatněný žalobou neuznal, a to ani zčásti. Pokládal žalobu za zcela nedůvodnou. Zdůraznil, že podaná žaloba je svým charakterem žalobu určovací ve smyslu ustanovení § 80 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o. s. ř.), a je tedy na žalobci, aby řádně prokázal, že má na požadovaném určení naléhavý právní zájem. Žalovaný č. , hodnota, mimo to namítal, že pokud byla tvrzena neplatnost závěti, není zcela zřejmé, z jakého důvodu by měla být závěť neplatná. Napadená závěť totiž zjevně disponuje základními náležitostmi právního jednání, nebyla zpochybněna svéprávnost zůstavitelky, nebyla tvrzena ani existence duševní poruchy, závěť byla vyhotovena v souladu se zákonem a má veškeré zákonem předpokládané náležitosti. Žalovaný č. , hodnota, v této souvislosti odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, a rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20. ledna. 2021, sp. zn. , spisová značka, . Žalovaný č. , hodnota, dále argumentoval tím, že žalobce napadá toliko své vydědění. Pokud by soud dospěl k závěru, že žalobce nebyl vyděděn oprávněně, měl by nárok na povinný díl z titulu svého postavení jako neopomenutelného dědice. Vzhledem k uvedenému tak navrhoval zamítnutí žaloby.3. Žalovaní č. , hodnota, a 3 (vnučka a syn zůstavitelky) se k argumentaci žalovaného č. , hodnota, připojili.4. Po provedeném dokazování vzal soud za zjištěný a prokázaný následující skutkový stav věci:5. Zůstavitelka , jméno FO, zemřela dne , datum, . (viz úmrtní list)6. Zůstavitelka pořídila dne , datum, vlastnoručně sepsanou závěť, v níž povolala k dědění svoji vnučku , jméno FO, a vnuka , jméno FO, a současně vydědila syna , Jméno žalobce, a syna , Jméno žalované A, . Svým vnukům odkázala veškerý svůj majetek, jehož bude majitelkou v den své smrti. Vnuci se měli v den její smrti stát spoluvlastníky veškerého jejího majetku, a to každý jednou polovinou. Jako důvod vydědění syna , jméno FO, zůstavitelka v závěti uvedla následující: „Můj syn , adresa, . , Anonymizováno, . , Anonymizováno, emigroval do Kanady. Během doby, kterou strávil v emigraci, posléze získal občanství, o mne trvale neprojevuje opravdový zájem, který by jako potomek projevovat měl. Stanovuji, aby se důsledky vydědění vztahovaly i na všechny potomky syna , jméno FO, .“ K vydědění syna , jméno FO, zůstavitelka uvedla: „Můj syn , jméno FO, byl v roce , Anonymizováno, pravomocně odsouzen pro úmyslný trestný čin k trestu odnětí svobody v trvání tři roky.“ Zůstavitelka v závěti prohlásila, že listinu sepsala na základě své pravé, svobodné vůle, prosté omylu a že si byla plně vědoma následků, které na základě takto projevené vůle mají po její smrti nastoupit. Závěť byla sepsána v Praze a podepsána zůstavitelkou. (viz závěť ze dne , datum, )7. Řízení o pozůstalosti je vedeno před zdejším soudem pověřeným soudním komisařem notářem , tituly před jménem, , jméno FO, pod sp. zn. , spisová značka, . Jako s účastníky tohoto řízení o pozůstalosti je jednáno jednak se žalobcem, který je jedním ze synů zůstavitelky, a jednak se žalovanými, kteří jsou vnuky zůstavitelky a synem zůstavitelky. Usnesením ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , uložil soud žalobci, aby do dvou měsíců od právní moci usnesení podal u Obvodního soudu pro , adresa, žalobu na určení, že vnuk , jméno FO, a vnučka , jméno FO, nejsou zůstavitelčinými dědici a pozůstalý syn , Jméno žalobce, a pozůstalý syn , Jméno žalované A, jsou zůstavitelčinými dědici, jelikož žalobce zpochybňuje důvody svého vydědění. (viz usnesení ze dne , datum, , č.j. , spisová značka, )8. Soud zamítl provedení následujících důkazů: výpovědí žalobce, výpovědí partnera zůstavitelky a opisem rejstříku trestů žalovaného č. , hodnota, . Všechny tyto důkazy byly zamítnuty z důvodu nadbytečnosti.9. Při hodnocení důkazů postupoval soud tak, že hodnotil každý důkaz zvlášť a zároveň všechny důkazy ve vzájemné souvislosti dle § 132 o. s. ř. tak, aby mohl zjistit skutečný skutkový stav. Provedené důkazy soud zhodnotil z hlediska jejich pravosti a vypovídací hodnoty.10. Co se týče hodnocení provedených listinných důkazů, ty soud hodnotí jako pravé a věrohodné, neboť v řízení nevyplynula žádná skutečnost, která by zavdávala příčinu o jejich pravosti pochybovat, a ani sami účastníci proti pravosti těchto důkazů ničeho nenamítali.11. Po právní stránce soud zjištěný skutkový stav posoudil následovně:12. Podle § 3069 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „OZ“) se při dědění použije právo platné v den smrti zůstavitele.13. Podle § 3070 OZ zemřel-li zůstavitel po dni nabytí účinnosti tohoto zákona a odporuje-li jeho pořízení pro případ smrti právním předpisům účinným v době, kdy bylo učiněno, považuje se za platné, vyhovuje-li tomuto zákonu. Totéž platí o dovětku i o vedlejších doložkách v pořízení pro případ smrti, pokud jim právní předpisy účinné v době, kdy byly dovětek nebo pořízení pro případ smrti učiněny, odnímají právní následky, anebo je prohlašují za neplatné.14. Podle § 476 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen „obč. zák.) zůstavitel může závěť buď napsat vlastní rukou, nebo ji zřídit v jiné písemné formě za účasti svědků nebo ve formě notářského zápisu. V každé závěti musí být uveden den, měsíc a rok, kdy byla podepsána, jinak je neplatná. Společná závěť více zůstavitelů je neplatná.15. Podle § 1642 OZ nepominutelnému dědici náleží z pozůstalosti povinný díl.16. Podle § 1643 odst. 1) OZ nepominutelnými dědici jsou děti zůstavitele a nedědí-li, pak jsou jimi jejich potomci. Podle odst. 2) věty druhé tohoto ustanovení Je-li nepominutelný dědic zletilý, musí se mu dostat alespoň tolik, kolik činí čtvrtina jeho zákonného dědického podílu.17. Podle § 1646 odst. 1), písm. b) OZ ze zákonných důvodů lze nepominutelného dědice vyděděním z jeho práva na povinný díl vyloučit, anebo jej v jeho právu zkrátit. Zůstavitel může vydědit nepominutelného dědice, který o zůstavitele neprojevuje opravdový zájem, jaký by projevovat měl.18. Podle § 1650 OZ nepominutelný dědic vyděděný neplatně má právo na povinný díl; byl-li zkrácen na čisté hodnotě povinného dílu, má právo na jeho do