15 C 46/2025-17 — Obvodní soud pro Prahu 4

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni 17 772 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že se jedná o neuhrazenou kupní cenu za dodanou elektřinu, kdy na základě smlouvy, uzavřené mezi účastníky dne 18. 8. 2023, se žalobkyně zavázala za podmínek sjednaných ve smlouvě dodávat do zvoleného odběrného místa a žalovaný se zavázal zejména elektřinu odebírat a platit za ni cenu ve výši stanovené na základě smlouvy. Žalovaný však své povinnosti neplnil a nehradil za odebranou elektřinu řádně a včas, a to ani k výzvám žalobkyně, proto se nároku domáhá soudní cestou včetně příslušenství v podobě úroků z prodlení.2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, nic nesporoval.3. Soud ve věci rozhodl dle § 115a o. s. ř. bez nařízení jednání, když žalobkyně vyjádřila s tímto postupem souhlas již v žalobě a žalovaný souhlasil fikcí, když se k výzvě soudu (usnesení na č.l. 11 spisu), zda souhlasí s rozhodnutím věci bez jednání, ve stanovené lhůtě nevyjádřil a soud v souladu s poučením ve výzvě měl za to, že s tímto postupem souhlasí (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Rovněž k žalobě samotné se žalovaný nikterak nevyjádřil, nic nesporoval.4. Na základě zjištění učiněných z předložených listin, které soud posoudil jednotlivě i ve vzájemných souvislostech, byl soudem zjištěn následující skutkový stav, a to v rozsahu potřebném pro rozhodnutí ve věci samé:5. Žalobkyně a žalovaný dne 18. 8. 2023 uzavřeli Smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny č. , Anonymizováno, na jejímž základě žalobkyně dodávala žalovanému elektřinu do zvoleného odběrného místa na adrese , Adresa žalovaného, (zjištěno ze Smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny , Anonymizováno, ). Za období od 24. 8. 2023 do 15. 2. 2024 byl odběr elektřiny vyúčtován fakturou č. , hodnota, ze dne 20. 10. 2023 na částku 2 725 Kč splatnou dne 6. 11. 2023 a dále fakturou č. , hodnota, ze dne 20. 2. 2024 znějící na částku 15 047 Kč, splatnou 8. 3. 2024. Žalovaný do splatnosti vyúčtování za odběr elektřiny neuhradil, ač upomínán (zjištěno z faktury č. , hodnota, ze dne 20. 10. 2023, faktury č. , hodnota, ze dne 20. 2. 2024, upomínka před žalobou ze dne 14.11.2024 vč. vrácené obálky).6. Po právní stránce posoudil soud věc následovně:7. Mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o sdružených službách dodávky elektřiny dle § 50 odst. 2 zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon), ve znění účinném k datu uzavření smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny. V období od 24. 8. 2023 do 15. 2. 2024 smluvní vztah mezi účastníky trval. Žalovaný nesplnil svou povinnost z této smlouvy, když žalobkyni neuhradil cenu za dodávku elektřiny a související služby za žalované období v celkové výši 17 772 Kč. Žalobkyně jako dodavatel elektřiny a obchodník má proto právo dle § 50 odst. 2 energetického zákona na zaplacení částky ve výši 17 772 Kč za dosud neuhrazenou cenu za tuto dodávku.8. Podle ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále „o. z.“), po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Žalobkyni tak vzniklo právo požadovat po žalovaném zákonný úrok z prodlení ve výši vyplývající z § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to ode dne následujícího po splatnosti jako prvého dne prodlení žalovaného, přičemž zatímco u druhé dlužné částky 15 047 Kč splatné 8. 3. 2024 činí roční výše 14,75 % , tak u prvé částky 2 725 Kč by žalobkyně mohla žádat více, a to zákonné úroky ve výši 15 % ročně od 7. 11. 2023, ale žalobkyně požaduje úroky až 1. dnem po splatnosti poslední platby, tj. od 9. 3. 2025, přičemž požaduje shodnou úrokovou sazbu, tj. jednotně 14,75 % z celé dlužné částky. Zdejší soud nevidí žádnou překážku v tom, proč by žalobkyně nemohla žádat méně, než na co má zákonný nárok, když uvedený výpočet a požadavek, od kdy žádá úroky z prodlení, je zjevně činěn za účelem snazšího výpočtu sazby a jednotného vymáhání částky, proto jej přiznal v rozsahu požadovaném žalobkyní, jelikož byl nižší než nárok žalobkyně.9. Žalovaný na svou obranu ničeho netvrdil, nic nesporoval, tím spíše ani neprokázal, že by dlužnou částku uhradil, tedy nevyvrátil žalobní tvrzení o neuhrazené dlužné částce, kde se důkazní břemeno ohledně úhrady přenáší na žalovaného. Zároveň je třeba podotknout, že právě díky rozhodnutí věci bez jednání (které soud ve skutkově jednoduchých věcech preferuje s ohledem na ekonomii řízení), s nímž žalovaný souhlasil fikcí (viz odst. 3 odůvodnění tohoto rozsudku), alespoň nedošlo k navýšení nákladů žalovaného, spočívající v úhradě vyšších nákladů řízení za účast protistrany u jednání.10. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat její tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Lhůtu k plnění soud určil ve standardní třídenní délce, jdoucí od právní moci rozsudku (§ 160 o. s. ř.).11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 400 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč a paušální náhrady v celkové výši 600 Kč podle § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s vyhláškou č. 254/2015 Sb. za 2 úkony podle § 1 odst. 3 písm. a) této vyhlášky (výzva k plnění, podání žaloby) po 300 Kč za úkon dle § 2 odst. 3 této vyhlášky. Pokud jde o lhůtu k plnění, soud i u nákladů řízení stanovil standardní třídenní lhůtu (§ 160 o. s. ř.).