18 C 25/2025-31 — Obvodní soud pro Prahu 4

1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v rozhodném znění (dále jen „o. s. ř.”).2. Žalobkyně se žalobou, doručenou soudu dne , datum, , domáhala proti žalovanému zaplacení shora uvedené částky spolu s příslušenstvím. Dle tvrzení strany žalující tento nárok představuje příspěvek placený vlastníkem, popř. provozovatelem motorového vozidla, které je provozováno bez pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, a to za vozidlo r. z. , Anonymizováno, : , VIN kód, se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 850 cm3 do 2 500 cm3 , a dobu od 23. 9. 2020 do 9. 12. 2020, celkem tedy 78 dní, dále za vozidlo r. z. , Anonymizováno, , VIN: , VIN kód, se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 850 cm3 do 2 500 cm3, a dobu od 25. 12. 2020 do 16. 2. 2021, tedy celkem 54 dní, dále za vozidlo r. z. , Anonymizováno, , VIN: , VIN kód, se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 350 cm3 do 1 850 cm3, a dobu od 22. 5. 2020 do 19. 2. 2021, tedy celkem 274 dní. Žalobkyně požaduje také zaplacení nákladů spojených s uplatněním pohledávky po 300 Kč ke každému příspěvku příslušného vozidla. Žalovaný svůj dluh neuhradil, ani po výzvě k uhrazení ze strany žalobkyně.3. Elektronickým platebním rozkazem vydaným zdejším soudem dne 6. 1. 2025 č.j. , Anonymizováno, žalovaného v souladu s ustanovením § 114b o. s. ř. vyzval, aby se pro případ, že podá odpor, ve lhůtě 30 dnů ode dne uplynutí lhůty k podání odporu písemně vyjádřil ve věci samé k žalobě, která mu byla doručena spolu s elektronickým platebním rozkazem a vylíčil rozhodující skutečnosti, na kterých staví svou obranu proti žalobě. Zároveň soud žalovaného uvedeným platebním rozkazem poučil o následcích nesplnění této výzvy. Elektronický platební rozkaz byl žalovanému doručen dne 14. 1. 2025 do datové schránky v souladu s § 173 odst. 1, věta druhá o. s. ř.4. Žalovaný podal dne 27. 1. 2025 včasný odpor proti platebnímu rozkazu a podáním ze dne 26. 2. 2025 pak uvedl, že s nárokem nesouhlasí, jelikož v databázi , Anonymizováno, byla opravena chyba v době pojištění vozidla, která nově byla v období od 28. 1. 2020 do 19. 2. 2021, tedy dle tvrzení žalovaného neodpovídala žalovaná částka této nepojištěné době. Dále uvedl, že žádá o přepočítání správné dlužné částky a poté uvedl, že je připraven nárok uznat.5. Podáním ze dne 21. 3. 2025 žalobkyně vzala žalobu částečně zpět, a to co do částky ve výši 10 497 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení, ve výši 8,5 % ročně z částky 12 878,00 Kč za období od 21.7.2021 do 5.1.2022, ve výši 8,5 % ročně z částky 12 728,00 Kč za období od 6.1.2022 do 8.3.2022, ve výši 8,5 % ročně z částky 12 478,00 Kč za období od 9.3.20222 do 25.5.2022, ve výši 8,5 % ročně z částky 12 328,00 Kč za období od 26.5.2022 do 13.9.2022, ve výši 8,5 % ročně z částky 12 128,00 Kč za období od 14.11.2022 do 16.11.2022, ve výši 8,5 % ročně z částky 11 928,00 Kč za období od 17.11.2022 do 8.3.2023, ve výši 8,5 % ročně z částky 11 728,00 Kč za období od 9.3.2023 do 13.7.2023, ve výši 8,5 % ročně z částky 11 728,00 Kč za období od 14.7.2023 do zaplacení. Žalobkyně uvedla, že si ověřila tvrzení žalovaného v databázi pojišťovny , Anonymizováno, , kde došlo k opravě chyby v době pojištění od 9. 4. 2020 do 27. 1. 2021, po kterou bylo vozidlo žalovaného řádně pojištěno. Žalovaný tak nebyl vlastníkem vozidla , Anonymizováno, , VIN: , VIN kód, po celé nepojištěné období, tedy od 22. 5. 2020 do 19. 2. 2021, ale byl vlastníkem pouze od 28. 1. 2021 do 19. 2. 2021, tedy nikoli 274, ale pouze 23 dní. Žalovaný před podáním žaloby uhradil dne 5. 1. 2022 částku ve výši 150 Kč, 8. 3. 2022 částku ve výši 250 Kč, 25. 5. 2022 částku ve výši 150 Kč, 13. 9. 2022 částku ve výši 200 Kč, 16. 11. 2022 částku ve výši 200 Kč, 8. 3. 2023 částku ve výši 200 Kč, 13. 7. 2023 částku ve výši 150 Kč, celkem tedy bylo uhrazeno 1 300 Kč, tyto platby byly použity na částečnou úhradu jistiny ve výši 1 300 Kč, a to k výše uvedenému vozidlu. Žalobkyně tak nadále požadovala uhrazení částky 5 370 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 5 070 Kč od 20. 3. 2024 do zaplacení a dále částky 3 810 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 3 510 Kč od 20. 3. 2024 do zaplacení a částky 81 Kč jakožto část náhrady nákladů spojených s mimosoudním uplatněním práva.6. Na základě uvedených skutečností soud částečně zastavil řízení v souladu s § 96 odst. 1, 2, 4 o.s.ř., dle kterého může žalobce (navrhovatel) vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela. Vezme-li návrh zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví. Soud tedy postupoval podle cit. ustanovení a v rozsahu zpětvzetí řízení zastavil (výrok I.), když souhlas žalovaného (§ 96 odst. 3 o.s.ř.) nebylo třeba zjišťovat, neboť ke zpětvzetí došlo před zahájením jednání (§ 96 odst. 4 o.s.ř.).7. O zbývající části předmětu řízení soud rozhodl v souladu s § 153a odst. 3 o. s. ř., neboť má za to, že žalovaný uznal nárok co do zbývající části dlužné žalované částky, zároveň se nejedná o věc, ve které by nebylo možné uzavřít a schválit smír ve smyslu ustanovení § 99 odst. 1 o. s. ř. a nárok uplatněný žalobou není v rozporu s žádnou kogentní občanskoprávní normou (výrok II.).8. Výrok III. o nákladech řízení mezi účastníky je odůvodněn § 142 odst. 2 o.s.ř., dle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo, v kombinaci s § 146 odst. 2 větou prvou o.s.ř., dle které, jestliže některý z účastníků zavinil, že řízení muselo být zastaveno, je povinen hradit jeho náklady. V předmětné věci vzala žalobkyně svou žalobu částečně zpět, a z procesního hlediska tak zavinila, že řízení muselo být částečně zastaveno co do částky, která odpovídala době, po kterou bylo prokázáno, že žalovaný nebyl vlastníkem předmětného vozidla, a tudíž se nejednalo o dobu, po kterou by měl povinnost mít předmětné vozidlo pojištěné. Řízení tak bylo částečně, co do jistiny a příslušenství zastaveno, a v této části je tak nutno považovat ve vztahu k celkovému výsledku řízení za částečný neúspěch žalobkyně ve věci. Žalobkyně byla v části řízení úspěšná (42,6%) a v části neúspěšná (57,4%), přičemž v souladu s ustálenou soudní praxí je procentní neúspěch nutno odečíst od úspěchu, proto celkový úspěch žalobkyně činí 14,8% (57,4% minus 42,6% = 14,8%). Vzhledem k poměru neúspěchu žalobkyně, vznikl nárok na náhradu nákladů řízení procesně úspěšnějšímu žalovanému, tomu však žádné náklady nevznikly, proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení. Pro tyto účely soud hodnotil míru úspěchu v celém sporu, tj. nejen ohledně pohledávky, ale též stran jejího příslušenství (viz nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010 ve věci sp. zn. I. ÚS 2717/08).