18 C 296/2024-20 — Obvodní soud pro Prahu 4

1. Žalobce se, svou žalobou, podanou ke zdejšímu soudu, dnem , datum, , domáhal určení, že žalobce již není vlastníkem onoho motorového vozidla, specifikovaného ve výroku tohoto rozhodnutí.2. Žalovaný soudu sdělil, že mu předmětné motorové vozidlo bylo odcizeno, s tím, že, po jeho zakoupení, však neměl dostatek času k zařízení jeho převodu, v registru vozidel, a to na svou osobu.3. Obranná tvrzení žalovaného se tak utápěla v poněkud, ani ne příliš mnohomluvné, bezradnosti, když soud tedy ve věci nařídil jednání a též soud provedl dokazování i řadou listinných důkazů, a to Kupní smlouvou číslo , Anonymizováno, , v níž smluvními stranami je kupující - , Jméno žalovaného, , prodávajícím je , právnická osoba, ., s tím, že předmětem prodeje zde bylo vozidlo , jméno FO, , registrační značky , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , přičemž tato smlouva byla uzavřena dnem , datum, . Dále soud doplnil dokazování i Protokolem o předání vozidla ke Kupní smlouvě číslo , hodnota, , ze dne , datum, , opatřený podpisy obou stran tohoto sporu, a konečně pak soud doplnil dokazování i předžalobní upomínkou, ze dne , datum, , spolu s Poučením o ochraně osobních údajů, a to ze strany právní zástupkyně žalobce.4. Na základě těchto listinných důkazů tedy soud zjistil níže popsaný skutkový stav.5. Soudem zjištěný skutkový stav: Na základě Kupní smlouvy č. , Anonymizováno, , uzavřené dne , datum, , jakož i na základě provedené úhrady takto sjednané kupní ceny, došlo, ke dni podpisu této smlouvy, k převodu vlastnického práva k vozidlu , jméno FO, - , jméno FO, , jméno FO, , RZ: , SPZ, , VIN: , VIN kód, , a to na žalovaného, s tím, že, dle čl. 1.4., předmětné Kupní smlouvy, byl žalovaný povinen zajistit, a to na své náklady, přepis předmětu koupě, a tedy zmíněného motorového vozidla, v registru vozidel, v zákonné lhůtě, tj., ve lhůtě deseti dnů ode dne podpisu předmětné Kupní smlouvy (zjištěno ze zmíněné Kupní smlouvy, jakož i z Protokolu o předání vozidla).6. Žalovaný však tento přepis vozidla nezajistil, přičemž žalovaný též tuto skutečnost ani nezpochybnil, když uvedl pouze to, že neměl k tomu dostatek času, přičemž ani na před žalobní výzvu nereagoval.7. Kromě shora zmiňovaných listinných důkazů se tedy soud zabýval zásadní otázkou, spočívající v tom, zda tedy žalobce má na takto požadovaném (negativním) určení vlastnictví svůj naléhavý právní zájem, a to ve smyslu ust. § 80, o. s. ř., když soud nakonec dospěl k závěru, že tomu tak je, a to především s ohledem na určitou liknavost žalovaného, jenž svou smluvní povinnost, v tomto ohledu, nedodržel, čímž tak vlastně uvedl žalobce do poněkud nezáviděníhodné pozice, když předmětné vozidlo bylo stále, i po oné koupi, registrováno právě na žalobce, ač žalobce již jeho vlastníkem ve skutečnosti nebyl.8. Podepsaný soud tedy uzavírá, že, s ohledem na nečinnost žalovaného a též i s ohledem na nesplnění podmínek, ze strany žalovaného, pro registraci předmětného motorového vozidla se tak žalobce ocitnul v dosti frapantní situaci, jelikož vlastnické právo k dotčenému vozidlu zjevně již přešlo na žalovaného, uzavřením dotčené Kupní smlouvy, aniž to však bylo zaznamenáno v registru vozidel, a v důsledku čehož tak žalobci opravdu hrozila a též i nadále hrozí reálná újma, neboť je v registru vozidel uveden stále jako vlastník a provozovatel předmětného motorového vozidla, aniž by však měl možnost jakkoliv ovlivnit chování kteréhokoliv jiného řidiče takového vozidla, a to v souvislosti s dodržováním pravidel provozu vozidla na pozemních komunikacích, a to v případě, když každý, potenciálně nový, vlastník či provozovatel předmětného motorového vozidla tyto své povinnosti nesplní, takže, vlastně, veškerá odpovědnost za případné dopravní přestupky by mohla stále dopadat na žalobce, který je v registru vozidel doposud veden jako vlastník i provozovatel předmětného motorového vozidla, jak již bylo výše uvedeno, přičemž tento údaj v registru vozidel ovšem odporuje skutečnému stavu.9. Dále je podepsaný soud i toho názoru, že, v případě určení, že vlastníkem předmětného motorového vozidla, prodaného dle shora uvedené Kupní smlouvy, žalobce není, pak tedy takové negativní určení nepochybně umožní již jakýkoliv jiný, následný, zápis změny v registru vozidel, a to i bez součinnosti žalovaného.10. A i když žalovaný tvrdil, že mu dotyčné vozidlo bylo dokonce odcizeno, tak tato skutečnost je ovšem irelevantní, když je to tedy žalobce, kdo byl až doposud v registru vozidel veden, jakožto jeho vlastník i provozovatel, což, koneckonců, žalovaný ani nikterak nezpochybnil.11. Právní posouzení dané věci: Jak již bylo naznačeno výše, tak soud je toho názoru, že je zde skutečně naléhavý právní zájem žalobce na takto požadovaném (negativním) určení dán, a to ve smyslu ust. § 80, o. s. ř., jelikož žalobci vlastně hrozí reálná újma, když je v registru vozidel uveden jako vlastník i jako provozovatel dotyčného motorového vozidla, aniž by však měl jakoukoliv možnost ovlivnit to, kdo s dotyčným vozidlem bude jezdit, jak s ním bude jezdit a co se tedy s dotyčným vozidlem do budoucna může ještě stát a též i to, jaký případný postih by tedy z toho mohl, pro žalobce, do budoucna vyplynout, když žalobce, až doposud, vlastně neměl k dispozici žádný takový nástroj, jímž by bylo lze kýžené změny údajů v registru silničních vozidel dosáhnout.12. Závěrem podepsaný soud konstatuje, že se ztotožnil s názorem, předestřeným ze strany žalobce, a to v tom smyslu, že na tuto věc dopadá Nález Ústavního soudu ČR, sp. zn. Pl. ÚS 114/20, dle něhož požadavek na doložení dokumentů v řízení o žádosti o zápis změny vlastníka silničního vozidla, neposkytl-li nový nebo dosavadní vlastník vozidla dostatečnou součinnost, není skutečnou překážkou k tomu, aby se žadatel mohl domoci změny či odstranění údaje o své osobě v registru silničních vozidel tak, aby odpovídal skutečnému stavu, za podmínky, jde-li tak učinit na základě pravomocného rozsudku civilního soudu o určení vlastnictví k danému vozidlu, nebo má-li skutečný vlastník možnost domoci se u civilního soudu vydání potřebných dokladů o vozidle k tomu, aby uvedený požadavek na doložení dokumentů, byť později, splnil. Takový požadavek proto nemá žádné negativní důsledky ve sféře práv chráněných ústavním pořádkem České republiky, zejména práva každého domáhat se stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu a ve stanovených případech u jiného orgánu podle čl. 36, odst. 1, Listiny základních práv a svobod, neboť odkázání dané osoby na postupy v občanskoprávním soudním řízení nejsou nepřiměřené jeho situaci, do které se dostal porušením své zákonné povinnosti podat společnou žádost o zápis změny vlastníka v registru vozidel ve stanovené lhůtě. Ústavní soud v závěru publikovaného rozhodnutí vyjádřil apel na orgány veřejné moci, aby v souladu s výše uvedeným příslušné právní předpisy vykládaly ústavně konformně v tom smyslu, aby vyloučily případnou odpovědnost za přestupky v situaci, kdy dosavadní vlastník podá žádost o zápis změny vlastníka silničního vozidla podle § 8a, zákona č. 56/2001 Sb., a aby tedy umožnily dosavadnímu vlastníkovi, na základě pravomocného rozsudku civilního soudu, o určení, že není vlastníkem daného vozidla, odstranit údaj o vlastnictví daného vozidla z registru vozidel, a aby umožnily novému vlastníkovi domáhat se vydání vozidla nebo potřebných dokladů tak, aby nový vlastník byl schopen povinnost stanovenou napadeným ustanovením splnit a zajistit soulad údajů evidovaných v registru vozidel se skutečným stavem. Jedině tak lze zajistit, aby údaje o vlastníkovi vozidla v registru vozidelneodporovaly skutečnému stavu nebo aby se důsledky napadeného ustanovení jinak negativně nepromítly do jeho právní sféry.13. Z výše popsaných důvodů tedy soud žalobě, jakožto důvodné, vyhověl, jelikož, jak již bylo řečeno shora, tak žalobce nepochybně má na takto požadovaném (negativním) určení vlastnictví, k dotčenému vozidlu, svůj naléhavý právní zájem, a to ve smyslu ust. § 80, o. s. ř., aby se tedy mohl domoci změny, resp., odstranění údaje o své osobě v registru silničních vozidel, a to tak, aby odpovídal skutečnému stavu.14. O nákladech tohoto řízení pak rozhodl podepsaný soud v souladu s ust. § 142, odst. 1, o. s. ř., a tedy tak, že uložil žalovanému povinnost zaplatit náklady tohoto řízení žalobci, k rukám jeho právní zástupkyně, kteréžto náklady tedy představují soudní poplatek, ve výši , částka, , a dále pak zahrnují i náklady právního zastoupení žalobce advokátkou, t.j., odměnu advokátky žalobce, dle ust. § 9, odst. 1, a dále dle ust. § 7 a § 8, vyhl. č. 177/1996 Sb. (Advokátního tarifu), za celkem čtyři úkony právní služby, po částce , částka, , dle § 7, odst. 5, a dle § 11, odst. 1, písm. a) a d) Advokátního tarifu (1x příprava a převzetí právního zastoupení, 1x zaslání před žalobní výzvy, 1x podání žalobního návrhu, jakož i 1x účast na soudním jednání, konaném dne , datum, ), a dále též i čtyři režijní paušály, z toho 3x po částce , částka, a 1x v částce , částka, (od le