24 C 402/2024-31 — Obvodní soud pro Prahu 4

1. Žalobkyně se na žalovaných domáhala zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím s tím, že mezi žalobkyní a žalovanou č. , hodnota, byla dne 22. 4. 2024 uzavřena rámcová smlouva o úvěru, na základě níž žalobkyně poskytla žalované č. , hodnota, úvěr ve výši 55 000 Kč a žalovaná č. , hodnota, se zavázala tento úvěr splatit s úrokem ve výši 4 454 Kč ve 4 splátkách. Žalovaná č. , hodnota, nesplácela úvěr řádně a včas, pročež žalobkyně zaslala žalované č. , hodnota, předžalobní výzvu a předčasně zesplatnila úvěr s tím, že vůči žalované č. , hodnota, uplatnila smluvní pokutu ve výši 1 000 Kč. Žalovaná uhradila toliko částku 12 000 Kč. Žalovaný č. , hodnota, se na základě ručitelského prohlášení ze dne 23. 4. 2024 stal ručitelem za veškeré (existující i budoucí) dluhy žalované č. , hodnota, plynoucí z rámcové smlouvy o úvěru, pročež žalobkyně zaslala žalovanému č. , hodnota, předžalobní výzvu.2. Žalovaní se k žalobě nevyjádřili.3. V této věci jde o řízení s cizím prvkem, protože žalovaný č. , hodnota, je státním občanem Slovenské republiky. Soud nejprve zkoumal, zda je dána pravomoc českých soudů k projednání této věci. Soud určil pravomoc k projednání dané věci dle nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech. Podle čl. 4 a násl. tohoto nařízení je pak dána pravomoc českých soudů věc projednat a rozhodnout, neboť žalovaná č. , hodnota, i žalovaný č. , hodnota, mají bydliště na území České republiky.4. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím bez nařízení jednání v podání ze dne 10. 10. 2024 a žalované soud usnesením vyzval, aby se ve lhůtě 10 dnů vyjádřili, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání a poučil je, že pokud se v této lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Předmětné usnesení bylo žalované č. , hodnota, doručeno do datové schránky dne 19. 12. 2024 a žalovanému č. , hodnota, bylo doručeno fikcí, 10. dnem uložení na poště, dne 9. 1. 2025. Žalovaní na tuto výzvu do současné doby nijak nereagovali. V souladu s § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), soud o věci rozhodl na základě předložených listinných důkazů bez nařízení jednání, neboť s takovým postupem účastníci souhlasili.5. Na základě provedeného dokazování soud učinil následující skutková zjištění, Anonymizováno6. Žalobkyně je společností zapsanou v obchodním rejstříku (prokázáno výpisem z obchodního rejstříku). Žalovaná č. , hodnota, je společností zapsanou v obchodním rejstříku (prokázáno výpisem z obchodního rejstříku). Mezi žalobkyní a žalovanou č. , hodnota, byla dne 22. 4. 2024 uzavřena rámcová smlouva o úvěru (kreditu), v níž se žalobkyně a žalovaná č. , hodnota, dohodli na tom, že žalobkyně k žádosti žalované č. , hodnota, poskytne žalované č. , hodnota, úvěr prostřednictvím aplikace , Anonymizováno, . Byla sjednána smluvní pokuta ve výši 1 000 Kč za každý dílčí úvěr, u kterého došlo k prodlení s úhradou (prokázáno rámcovou smlouvou o úvěru). Žalovaný č. , hodnota, učinil dne 23. 4. 2024 ručitelské prohlášení, v němž se ve prospěch žalobkyně zavázal k tomu, že v případě prodlení žalované č. , hodnota, z rámcové smlouvy o úvěru do celkové výše 55 000 Kč uhradí žalobkyni veškeré vzniklé závazky za žalovanou č. , hodnota, (prokázáno ručitelským prohlášením). Žalobkyně poskytla žalované č. , hodnota, úvěr ve výši 55 000 Kč a žalovaná č. , hodnota, měla danou částku vrátit ve 4 splátkách po 14 863,50 Kč společně s poplatkem za financování ve výši 4 454 Kč (prokázáno přehledem o financování, screenshotem z e-mailu, výpisem z bankovního účtu). Žalobkyně zaslala žalované č. , hodnota, předžalobní výzvu (prokázáno předžalobní výzvou, screenshotem z e-mailu). Žalobkyně zaslala žalovanému č. , hodnota, výzvu ručiteli k zaplacení dlužné částky (prokázáno výzvou ručiteli k zaplacení dlužné částky, screenshotem z e-mailu).7. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu:8. Mezi žalobkyní a žalovanou č. , hodnota, byla uzavřena rámcová smlouva o úvěru, na základě níž následně žalobkyně poskytla žalované č. , hodnota, úvěr ve výši 55 000 Kč a žalovaná č. , hodnota, se zavázala tuto vrátit s poplatkem za financování ve výši 4 454 Kč ve 4 měsíčních splátkách po 14 863,50 Kč. Žalovaný č. , hodnota, se stal ručitelem žalované č. , hodnota, z dané rámcové smlouvy o úvěru, když prohlásil, že pokud žalovaná č. , hodnota, dlužné částky vůči žalobkyni z rámcové smlouvy o úvěru neuhradí, k výzvě jej uhradí právě žalovaný č. , hodnota, . Žalobkyně ručitelské prohlášení žalovaného č. , hodnota, přijala. Žalobkyně zaslala žalovaným předžalobní výzvy.9. Po právní stránce posoudil soud věc následovně:10. Jelikož předmětem řízení je nárok vyplývající ze závazkového vztahu, aplikoval soud pro určení rozhodného práva nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. 6. 2008, o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I), přičemž podle něj je rozhodným právem právo české, a to dle čl. 4 se stejnou argumentací jako v případě určení pravomoci věc projednat a rozhodnout.11. Mezi žalobkyní a žalovanou č. , hodnota, byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), přičemž žalovaný č. , hodnota, se stal ručitelem dluhu ve smyslu § 2018 a násl. o. z. Žalovaná č. , hodnota, ve sjednané lhůtě úvěr s poplatkem nevrátila, když uhradila toliko 12 000 Kč, a tedy se žalobkyně obrátila pro splnění dluhu na žalovaného č. , hodnota, . Žalovaní se dostali do prodlení ve smyslu § 1968 o. z. a žalobkyně má dle § 1970 o. z. právo na zaplacení smluvního úroku z prodlení z dlužné částky a též na sjednanou smluvní pokutu dle § 2048 o. z.12. S ohledem na to, že se jedná o vztah ručitele a dlužníka, je nutné vymezit ručitelský závazek, v jakém rozsahu zaniká povinnost k plnění po splatnosti dluhu ručiteli při splnění (i částečném) dluhu dlužníkem a naopak. Soud proto povinnost žalovaných vyjádřil ve výroku I. tak, že plněním jednoho zaniká v rozsahu jeho plnění povinnost druhého, srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 3. 9. 2014, sp. zn. 21 Cdo 494/2014 anebo usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 13. 3. 2019, sp. zn. 20 Cdo 140/2019.13. Žalobkyně svůj nárok prokázala, žaloba je důvodná a soud jí proto vyhověl.14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jenž byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v celkové částce 8 640,80 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1, § 7 bod 5, § 9 odst. 1 a § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty 18 772 Kč ve výši 1 860 Kč za každý ze 3 úkonů právní služby (převzetí a příprava, předžalobní výzva, podání žaloby), tedy celkem 5 580 Kč, dále náhrady hotových výdajů v paušální výši 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. za každý ze 3 úkonů právní služby, celkem tedy 900 Kč, a jednadvacetiprocentní náhrady daně z přidané hodnoty z částky 6 480 Kč ve výši 1 360,80 Kč. Celkem tak náklady činí 8 640,80 Kč, avšak jsou rozděleny rovným dílem mezi žalovanou č. , hodnota, a žalovaným č. , hodnota, ve výroku II. a III., viz COUFALÍK, Petr. Několik poznámek k náhradě nákladů řízení v rozhodovací praxi Nejvyššího soudu. Bulletin advokacie, 2015, č. 3, s. 39-43: „V případě, že na jedné straně budou stát manželé v souvislosti s jejich společným jměním manželů či bude-li účastníkům uložena povinnost společně a nerozdílně, bude třeba náklady řízení rozdělit rovně mezi účastníky.“ anebo DRÁPAL, Ljubomír. § 91 [Společenství účastníků]. In: DRÁPAL, Ljubomír, BUREŠ, Jaroslav a kol. Občanský soudní řád I, II. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 593.: „Má-li samostatný společník nebo společník ve věcech, v nichž z právního předpisu vyplývá určitý způsob vypořádání vztahu mezi účastníky, právo na náhradu nákladů proti ostatním účastníkům, uloží soud „protistraně“, aby mu nahradila náklady, které platil; společné náklady mu budou nahrazeny podle poměru účastenství na věci a na řízení, popř. rovným dílem, nelze-li poměr účastenství určit. Obdobně se postupuje, má-li takový společník poskytnout náhradu nákladů řízení „protistraně“. Jde-li o nerozlučné společníky, zaplatí náhradu nákladů řízení druhé straně – mají-li v tomto směru povinnost – společně a nerozdílně. Vznikne-li jim právo na náhradu společných nákladů řízení jimi placených, soud uloží povinnému účastníků, aby jim náklady nahradil společně a nerozdílně.“, neboť žalovaní jsou v postavení samostatných společníků a jejich meritorní povinnost byla nepravě solidární, avšak co se týká nákladů řízení, poměrově nelze tuto určit, a tedy je nutné jej rozdělit rovným dílem.