29 C 34/2025-15 — Obvodní soud pro Prahu 4

1. Žalobkyně se domáhá na straně žalované zaplacení shora uvedené částky spolu s příslušenstvím z titulu nezaplacení poskytnutých dodávek elektřiny do odběrného místa na adrese , adresa, , , adresa, za období od , datum, do , datum, na základě smlouvy o dodávce elektřiny ze dne , datum, (dále jen „smlouva“). Za tuto dobu strana žalovaná odebrala elektrickou energii v ceně 53 792 Kč, zaplatila jen 1 422,65 Kč. Strana žalovaná svůj závazek nesplnila ani přes předžalobní upomínku.2. V této věci jde o řízení s cizím prvkem, protože strana žalovaná má ukrajinské státní občanství a pobyt na území České republiky. Pravomoc k řízení o sporu ze smluvního závazku má podle čl. 48 odst. 5 Smlouvy mezi Českou republikou a Ukrajinou o právní pomoci v občanských věcech (vyhlášené ve sbírce mezinárodních smluv pod č. 123/2002) justiční orgán té smluvní strany, na jejímž území má odpůrce bydliště, pobyt, sídlo anebo se zde nalézá sporný nemovitý majetek. S ohledem na výše uvedené dospěl soud k závěru, že v této věci je dána pravomoc českých soudů věc projednat, protože strana žalovaná má na území ČR povolen trvalý pobyt.3. Rozhodné právo pro daný závazkový vztah soud analogicky určil podle uvedené mezinárodní smlouvy, a to podle jejího čl. 48 odst. 1 a 2, dle nichž smluvní závazkové vztahy se řídí právním řádem, na němž se účastníci shodli, přičemž jestliže se účastníci na volbě práva neshodli, řídí se tyto vztahy právním řádem té smluvní strany, na jejímž území uzavřeli smlouvu tak, že je jím právo české, neboť účastníci sporu si jako rozhodné zvolili právo české v záhlaví své smlouvy.4. Ve věci je možné rozhodnout i na základě předložených listinných důkazů, soud proto podle § 115a zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.”), vyzval stranu žalovanou usnesením ke sdělení, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání, a poučil ji, že pokud se v této lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že souhlasí. Usnesení bylo žalovanému doručeno fikcí podle § 49 odst. 4 o. s. ř. Žalobkyně vyjádřila svůj souhlas v návrhu, žalovaný s rozhodnutím věci bez nařízení jednání projevil souhlas tím, že se ve stanovené lhůtě k výzvě soudu nevyjádřil (§ 101 odst. 4 o. s. ř.).5. Z listinných důkazů byl zjištěn následující skutkový stav. Mezi žalobkyní a stranou žalovanou byla smlouva o dodávce elektřiny s odběrným místem na adrese , adresa, , , adresa, . Žalobkyně se zavázala dodávat elektřinu ze zařízení distributora elektrické energie do odběrného místa strany žalované a ta se zavázala hradit za tuto dodávku sjednanou cenu. Strana žalovaná odebírala elektřinu i v období od , datum, do , datum, , přičemž za toto období mu byla vyúčtována za odběr elektřiny celková cena 53 792 Kč, z níž zaplatila pouze 1 422,65 Kč (důkaz: smlouva o sdružených službách dodávky elektřiny, faktury). Strana žalovaná žalobkyni řádně a včas dlužnou částku nezaplatila, proto mu žalobkyně zaslala předžalobní upomínku (důkaz: výzva k plnění).6. Po právní stránce posoudil soud věc následovně. Žalobkyně a strana žalovaná uzavřeli smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny, na jejímž základě žalobkyně zavázala straně žalované dodávat elektrickou energii do odběrného místa v souladu s § 50 zák. č. 458/2000 Sb., energetického zákona, dle něhož platí, že „Smlouvou o sdružených službách dodávky elektřiny se zavazuje dodavatel elektřiny dodávat výrobci elektřiny nebo provozovateli zařízení pro ukládání elektřiny, jehož zařízení je připojeno k distribuční soustavě na hladině nízkého napětí, nebo zákazníkovi elektřinu a zajistit na vlastní jméno a na vlastní účet související službu v elektroenergetice, a výrobce elektřiny, provozovatel zařízení pro ukládání elektřiny nebo zákazník se zavazuje zaplatit dodavateli elektřiny cenu za dodanou elektřinu a cenu související služby v elektroenergetice. Smlouva o sdružených službách dodávky elektřiny musí obsahovat údaje o rezervovaném příkonu nebo výkonu a typu měření. Součástí smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny musí být ujednání o přenesení odpovědnosti za odchylku. Je-li tato smlouva sjednána se spotřebitelem, musí mít písemnou formu.“ Strana žalovaná měla naopak povinnost za dodanou energii zaplatit cenu vyúčtovanou žalobkyní.7. Strana žalovaná tak dosud žalobkyni za spotřebu elektřiny dluží 52 369 Kč. Tím, že strana žalovaná tuto částku neuhradila, dostala se dle § 1968 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“) do prodlení, čímž žalobkyni vznikl nárok na úrok z prodlení podle § 1970 obč. zák. ve výši stanovené nař. č. 351/2013 Sb. Soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl, a to včetně příslušenství v podobě zákonného úroku z prodlení.8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 695 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 095 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhl. č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 600 Kč představující 300 Kč za každý ze dvou úkonů (žaloba, výzva k plnění) dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky.