29 C 74/2025-36 — Obvodní soud pro Prahu 4

1. Žalobce se na žalovaném domáhala uložení povinnosti vydat plynoměr typu A022, výrobního čísla , hodnota, , které je umístěno na adrese odběrného místa , adresa, , Česká republika v místě spotřeby (EIC) č.: , Anonymizováno, , a to z toho důvodu, že žalobce je provozovatelkou distribuční soustavy plynu a žalovaný byl na základě uzavřené smlouvy odběratelem plynu na uvedeném odběrném místě. Ke dni , datum, byla distribuce plynu ukončena. Žalovaný na výzvy k zpřístupnění výše uvedeného měřidla na adrese odběrného místa nijak nereagoval a do dnešního dne nebylo zařízení demontováno.2. Opatrovník navrhl zamítnutí žaloby, neboť žalobkyně neprokázala vlastnictví plynoměru, že žalovaný nepobývá v ČR a že není prokázáno, že by žalovaný v bytě plynoměr měl.3. V této věci jde o řízení s cizím prvkem, protože žalovaný je státním příslušníkem cizího státu. Soud proto zkoumal pravomoc českých soudů věc projednat a rozhodnout. Soud postupoval dle nařízení Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech a posuzoval svou pravomoc podle citovaného nařízení, které se vzhledem k zásadě přednostní aplikace unijního práva má aplikovat přednostně před ustanovením § 6 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém a procesním, ve znění pozdějších předpisů. Podle Článku 7 citovaného nařízení je dána pravomoc českých soudů věc projednat a rozhodnout, neboť ČR je místem splnění závazku. Jelikož předmětem řízení je nárok vyplývající ze závazkového vztahu, aplikoval soud pro určení rozhodného práva nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. 6. 2008, o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I), přičemž rozhodným právem je právo české.4. Soud po provedeném dokazování učinil následující skutková zjištění a tento závěru o skutkovém stavu. Žalobce je právnickou osobou zapsanou v obchodním rejstříku (prokázáno výpisem z obchodního rejstříku). Žalovaný byl odběratelem plynu na odběrném místě , adresa, , Česká republika. Žalovanému bylo na adrese odběrného místa, v místě spotřeby EIC) č.: , Anonymizováno, osazeno měřící zařízení (plynoměr) typu A022, výrobního čísla , hodnota, (prokázáno smlouvou o sdružených službách dodávky zemního plynu, smlouvou o připojení k distribuční soustavě vč. příloh, interním výpisem žalobce). Jelikož smluvní vztah mezi účastníky byl ukončen a distribuce plynu byla ukončena, byl žalovaný vyzván ke zpřístupnění výše specifikovaného plynoměru, který je ve vlastnictví žalobce, a to též předžalobní upomínkou (prokázáno interním výpisem žalobce, žádostmi o provedení práce, žádostmi o zpřístupnění měřidla, dodejkami, výpisem z katastru nemovitostí, předžalobní výzvou, podacím archem).5. Po právní stránce posoudil soud věc následovně.6. Žalovaný byl ve smyslu zákona č. 458/2000 Sb., energetický zákon, odběratelem zemního plynu a zákazníkem žalobce, jež je provozovatelem distribuční soustavy. Podle § 71 odst. 6 věty prvé tohoto zákona je žalovaný povinen umožnit žalobci přístup k měřícímu zařízení za účelem provedení jeho kontroly, odečtu, údržby, výměny či odebrání. Žalovaný nesplnil svou zákonnou povinnost, přestože k tomu byl žalobcem vyzván.7. Žalobce svůj nárok prokázal, žaloba je důvodná, a soud mu proto vyhověl, přičemž z výše uvedených důvodů nepovažoval námitky opatrovníka za relevantní.8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jež byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 15 224,73 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 1, § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu v rozhodném znění (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 10 000 Kč sestávající z částky 1 500 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t. a z částky 750 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. včetně dvou paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t. a odměna stanovená dle § 9 odst. 1, § 6 odst. 1 a § 7 a. t. z tarifní hodnoty ve výši 30 000 Kč sestávající z částky 2 300 Kč za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně dvou paušálních náhrad výdajů po , jméno FO2 649,99 Kč za 180 ujetých km v částce 1 449,99 Kč (34,70 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 475/2024 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 6,5 l/100 km a 5,80 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 475/2024 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 8 × 30 minut v částce 1 200 Kč podle § 14 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 10 594 Kč (vyjma nákladů vynaložených na PHM, které již DPH obsahuje) ve výši 2 224,74 Kč.9. Soud přiznal ustanovenému opatrovníkovi žalovaného za poskytnuté právní služby odměnu ve výši 9 982,50 Kč, která se skládá z následujících úkonů podle § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava zastoupení, vyjádření a účast na jednání soudu dne , datum, ). Opatrovníkovi náleží podle § 7 a. t. odměna za zastupování žalovaného stanovená z tarifní hodnoty stanovené podle § 9 odst. 1 a. t. (30 000 Kč) ve výši 2 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby. Opatrovníkovi dále náleží částka 1 350 Kč jako náhrada hotových výdajů podle § 13 odst. 4 a. t. (3 x režijní paušál à 450 Kč). Opatrovník žalovaného je plátcem DPH, proto mu soud přiznal dále DPH.