30 C 324/2024-16 — Obvodní soud pro Prahu 4

1. Žalobkyně se žalobou, doručenou soudu dne , datum, , domáhala proti žalovanému zaplacení shora uvedené částky spolu s příslušenstvím z titulu nesplacení úvěru poskytnutého na základě smlouvy o revolvingovém úvěru, uzavřené dne , datum, s právní předchůdkyní žalobkyně, společností , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, ., Anonymizováno, ., Anonymizováno, ., reg. č. , Anonymizováno, , Anonymizováno, prostřednictvím internetové stránky www., Anonymizováno, .cz. Žalovaný celkem načerpal po zohlednění dílčích plateb částku , částka, nejpozději splatných dne , datum, . Žalovaný poskytnutý úvěr spolu se sjednaným úrokem a poplatky nesplatil a svůj dluh neuhradil dosud, ačkoliv byl k jeho úhradě vyzván. Nebude-li uznán nárok z titulu uzavřené smlouvy, požaduje žalobkyně posoudit nárok na vydání bezdůvodného obohacení. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne , datum, nabyla pohledávku za žalovaným žalobkyně.2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil3. Studiem spisu soud zjistil, že ve věci je možné rozhodnout i na základě předložených listinných důkazů, proto dle ustanovení § 115a občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.) žalobkyni a žalovaného, aby se ve lhůtě 7 dnů vyjádřili, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání a poučil je, že pokud se v této lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí.4. Výzva byla žalovanému doručena fikcí, 10. dnem uložení na poště, dne , datum, a dne , datum, byla vložena do jeho domovní schránky. Žalovaný na tuto výzvu do současné doby nereagoval. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání v žalobním návrhu. Soud tedy uzavřel, že oba účastníci souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání a tímto způsobem pak ve věci rozhodl.5. Z provedených důkazů:- úvěrová smlouva ze dne , datum, ,- standardní informace o spotřebitelském úvěru,- úvěrové podmínky vztahující se na klienty v České republice (, Anonymizováno, ),- informace o žádosti o půjčku a žadateli – interní,- platební informace k , datum, ,- účetní data – čerpání, platby, poplatky, úroky,- doklad o platbě dne , datum, a dne , datum, – interní,- smlouva o opakovaném postoupení pohledávek ze dne , datum, včetně dodatku č. , hodnota, ze dne , datum, a včetně přílohy – seznamu postoupených pohledávek (ref č. , hodnota, ),- oznámení o postoupení pohledávky ze dne , datum, a výzva k úhradě před podáním žaloby ze dne , datum, včetně podacího lístku,soud zjistil tento skutkový stav věci v rozsahu nezbytném pro rozhodnutí.6. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, ., Anonymizováno, ., Anonymizováno, ., reg. č. , Anonymizováno, , Anonymizováno, , jako věřitelem a žalovaným jako klientem byla dne , datum, uzavřena smlouva o úvěru, a to prostřednictvím webové stránky www., Anonymizováno, .cz, na které se žalovaný nejprve zaregistroval zadáním svých osobních údajů včetně svého rodného čísla, telefonního čísla a emailové adresy a následně byla mezi stranami uzavřena příslušná smlouva o úvěru. Na základě uzavřené žalobkyně poskytla žalovanému úvěrový limit do částky , částka, s výpůjční úrokovou sazbou 146,949 % ročně z nesplacené částky úvěru na období jednoho roku a žalovaný se zavázal vrátit celkem částku , částka, v měsíčních splátkách ve stanovené minimální částce počínaje měsícem následujícím po dni prvního čerpání. Žalovaný čerpal dne , datum, částku ve výši , částka, a dále dne , datum, částku , částka, . Žalovaný svůj dluh vůči žalobkyni nesplácel, když zaplatil pouze částku celkem , částka, . Na základě smlouvy ze dne , datum, ve znění dodatku č. , hodnota, , kterým byla smlouva prodloužena, byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno. K úhradě dlužné částky byl žalovaný vyzván prokazatelně odeslanou předžalobní upomínkou ze dne , datum, . Žalovaný celkem zaplatil částku , částka, , která byla připsána z části , částka, na jistinu a z části , částka, na úroky. Pohledávka žalobkyně v celkové výši , částka, sestává z jistiny ve výši , částka, , úroku ve výši , částka, a ze sjednaných poplatků v celkové výši , částka, . Z důkazů nebylo zjištěno, že by žalovaný předložil právní předchůdkyni žalobkyně jakékoliv doklady osvědčující jeho schopnost poskytnutý úvěr splácet, ani že by právní předchůdkyně žalobkyně schopnost žalovaného poskytnutý úvěr splatit jakkoliv posuzovala a ověřovala.7. Žaloba je z části důvodná.8. V řízení bylo prokázáno, že mezi původním věřitelem a žalovaným byla adhezním způsobem dle § 1798 a násl. občanského zákoníku (o. z.) uzavřena smlouva, jejímž předmětem byly odložené platby do určitého limitu. Tuto smlouvu soud kvalifikuje jako smlouvu o spotřebitelském úvěru dle § 1810 a § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (o. z.), ve spojení s § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném znění, podle něhož je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.9. Podle § 75 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v rozhodném znění (dále též jen „z.s.ú.“), je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.10. Podle § 84 odst. 2 z.s.ú. spotřebitel poskytne poskytovateli nebo zprostředkovateli úplné a pravdivé informace. Pokud je to k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nezbytné, poskytnuté informace je spotřebitel povinen poskytovateli nebo zprostředkovateli na jeho žádost vysvětlit, popřípadě doplnit. Tyto informace je za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel a zprostředkovatel povinen ověřit způsobem přiměřeným dané situaci, je-li to nutné, též použitím nezávisle ověřitelných údajů.11. Podle § 86 z.s.ú., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, pokud je to nezbytné z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěru splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen mínusem za prodej majetku spotřebitele, nikoliv pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.12. Podle § 87 odst. 1 z.s.ú., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.13. Soud vycházel nejen ze znění výše citovaných právních předpisů, ale i z relevantní judikatury, a to z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, který mj. konstatoval, že „povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve.“, na jehož závěry navázal i Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, v něm rovněž Ústavní soud shrnul podobné závěry obsažené v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39, či Soudního dvora Evropské unie (např. v rozsudku ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13, Consumer Finance SA v. Ingrid Bakkaus a další), podle nichž součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení. Poskytovatel úvěru má tudíž „povinnost posoudit úvěruschopnost dlužníka (spotřebitele) na základě dostatečných informací (na informace podané jen spotřebitelem může poskytovatel úvěru