39 C 36/2025-26 — Obvodní soud pro Prahu 4

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala na žalované zaplacení částky celkem , částka, sestávající se ze dvou nároků.2. První nárok představoval celkovou dlužnou částku ve výši , částka, (jistina ve výši 7.060,42 a dlužné částky poplatku ve výši , částka, ), kapitalizovaných úroků ve výši , částka, , kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši , částka, a dále úroky ve výši 18,18% ročně z dlužné jistiny ve výši , částka, od , datum, do zaplacení a úroků z prodlení v zákonné výši. Dle žalobních tvrzení právní předchůdkyně žalobkyně, společnost , právnická osoba, („společnost Provident“) poskytla žalovanému na základě smlouvy o úvěru z , datum, č. , hodnota, úvěr ve výši , částka, , který se žalovaná zavázala splatit v 52 týdenních splátkách po , částka, s tím, že poslední splátka měla být uhrazena do , datum, . Žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas. Ke dni , datum, provedla společnost Provident vyčíslení s tím, že dlužná jistina činila částku , částka, a dlužný poplatek částku , částka, . Žalovaná uhradila, ke dni podpisu smlouvy o postoupení pohledávek mezi společností Provident a žalobkyní, celkem částku ve výši , částka, . Pohledávka společnosti Provident byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, a poté již nebylo ze strany žalované ničeho hrazeno.3. Druhý nárok představoval celkovou dlužnou částku ve výši , částka, (jistina ve výši 14 138,35 a dlužné částky poplatku ve výši , částka, ), kapitalizovaných úroků ve výši , částka, , kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši , částka, a dále úroky ve výši 22,32% ročně z dlužné jistiny ve výši , částka, od , datum, do zaplacení a úroků z prodlení v zákonné výši. Dle žalobních tvrzení právní předchůdkyně žalobkyně, společnost , právnická osoba, („společnost Provident“) poskytla žalovanému na základě smlouvy o úvěru z , datum, č. , hodnota, úvěr ve výši , částka, , který se žalovaná zavázala splatit v 21 měsíčních splátkách po , částka, s tím, že poslední splátka měla být uhrazena do , datum, . Žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas. Ke dni , datum, provedla společnost Provident vyčíslení s tím, že dlužná jistina činila částku , částka, a dlužný poplatek částku , částka, . Žalovaná uhradila, ke dni podpisu smlouvy o postoupení pohledávek mezi společností Provident a žalobkyní, celkem částku ve výši , částka, . Pohledávka společnosti Provident byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, a poté již nebylo ze strany žalované ničeho hrazeno.4. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.5. Soud ve věci se souhlasem účastníků jednal dle ust. § 115a o. s. ř. a ve věci rozhodl bez nařízení jednání. S tímto postupem účastníci souhlasili, žalobkyně výslovně v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu a žalovaný konkludentně, když nesdělil nesouhlas s daným postupem k výzvě soudu obsahující doložku dle § 101 odst. 4 o. s. ř.6. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný tento skutkový stav:7. Dne , datum, uzavřeli společnost Provident a žalovaná smlouvu o úvěru č. , hodnota, , kterou se společnost Provident zavázala poskytnou žalované úvěr výši , částka, , který se žalovaná zavázala splatit společně s úrokem ve výši 88 % ročně ve 52 týdenních splátkách po , částka, . Celkem měla žalovaná na základě smlouvy uhradit společnosti Provident , částka, ; ve smlouvě byla specifikována RPSN 192,55 % (prokázáno smlouvou o úvěru z , datum, č. , hodnota, ).8. Dne , datum, uzavřeli společnost Provident a žalovaná smlouvu o úvěru č. , hodnota, , kterou se společnost Provident zavázala poskytnou žalované úvěr výši , částka, , který se žalovaná zavázala splatit společně s úrokem ve výši 68,80 % ročně ve 21 měsíčních splátkách po , částka, . Celkem měla žalovaná na základě smlouvy uhradit společnosti Provident , částka, ; ve smlouvě byla specifikována RPSN 106,63 % (prokázáno smlouvou o úvěru z , datum, č. , hodnota, ).9. Dne , datum, společnost Provident poskytla žalované částku , částka, a dne , datum, částku , částka, s tím, že žalovaná uhradila na úvěr č. , hodnota, částku celkem ve výši , částka, a na úvěr č. , hodnota, celkem částku , částka, (prokázáno přehledem plateb ke smlouvě o úvěru č. , hodnota, a č. , hodnota, ).10. S účinností ke dni , datum, společnost Providentt na základě smlouvou o postoupení pohledávek z téhož dne postoupili obě výše uvedené pohledávky za žalovanou žalobkyni (prokázáno smlouvami o postoupení pohledávek, sezname o postoupení pohledávek a potvrzení o zaplacení úplaty). Žalobkyně v zastoupení společnosti Provident oznámila žalované postoupení pohledávek dopisem z , datum, (prokázáno oznámením o postoupení pohledávky z , datum, včetně poštovního podacího lístku z , datum, a plné moci).11. Dopisem z , datum, žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě žalované částky ve lhůtě do , datum, a upozornila jej na možnost podání žaloby (prokázáno dopisem z , datum, a poštovním podacím lístkem z , datum, ).12. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:13. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně dne , datum, poskytla žalované peněžní prostředky ve výši , částka, na základě uzavřené smlouvy o úvěru, v níž se žalovaná zavázala úvěr splatit spolu s úrokem ve výši 68,80%, s RPSN 106,63 % a dále právní předchůdkyně žalobkyně dne , datum, poskytla žalované peněžní prostředky ve výši , částka, na základě uzavřené smlouvy o úvěru, v níž se žalovaná zavázala úvěr splatit spolu s úrokem ve výši 88%, s RPSN 192,55 %. Za této situace se soud musel na prvním místě zabývat otázkou platnosti uzavřených úvěrových smluv a jejich souladu s dobrými mravy. V tomto směru pak soud dospěl k závěru, že obě smlouvy se svými podmínkami, které lze označit jako lichevní, dobrým mravům zjevně příčí, a z tohoto důvodu jsou absolutně neplatné ve smyslu § 588 zákona č. 89/2012 Sb.14. Rozhodovací praxe Nejvyššího soudu i Ústavního soudu již v minulosti opakovaně dovodila, že s přihlédnutím k dalším okolnostem případu je obvykle v rozporu s dobrými mravy výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Zjištění o nemravné výši úroků pak vede k závěru o absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy, který se ostatně za splnění dalších podmínek může promítnout nejen do nalézacího, ale dokonce i do exekučního řízení (srov. např. nález Ústavního soudu z , datum, , sp. zn. I. ÚS 3308/16, usnesení Nejvyššího soudu z , datum, , sp. zn. , spisová značka, , rozsudek Nejvyššího soudu z , datum, , sp. zn. , spisová značka, , a tam citovaná rozhodnutí).15. Jak vyplývá z databáze ARAD vedené Českou národní bankou, v prosinci 2021 byly bankami úvěry na spotřebu domácnostem poskytovány s průměrným RPSN 8,28 %, a s průměrnou úrokovou sazbou 7,91 % ročně1 a v březnu 2022 byly bankami úvěry na spotřebu domácnostem poskytovány s průměrným RPSN 8,65 % a s průměrnou úrokovou sazbou 8,20 % ročně. V případě smlouvy ze dne , datum, uzavřené právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou tedy přesahovala RPSN (106,63 %) více než dvanáctinásobně průměrnou RPSN a i sjednaná úroková sazba (68,80%) dosahovala více než osminásobku bankovního průměru. V případě smlouvy ze dne , datum, uzavřené právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou tedy přesahovala RPSN (192,55 %) více než šestnáctinásobně průměrnou RPSN a i sjednaná úroková sazba (88%) dosahovala více než jedenáctinásobku bankovního průměru. Rozpor úvěrové smlouvy s dobrými mravy za těchto okolností soud považuje za zcela očividný.16. Neplatné ujednání o úroku v daném případě nebylo možné moderovat ve smyslu § 577 o. z., neboť by tím nedošlo ke spravedlivému uspořádání práv a povinností stran. Nahrazování neplatně sjednaného úroku zásahem soudu by totiž bylo v rozporu s účelem a smyslem § 577 o. z., kterým je mimo jiné i preventivní (odrazující) účinek neplatnosti nemravných ujednání. Uvedená interpretace vychází rovněž z judikatury Soudního dvora EU, která zdůrazňuje, že je třeba zabránit dalšímu používání nemravných klauzulí ve smlouvách, které uzavírají poskytovatelé se spotřebiteli. Pokud by soud mohl měnit obsah smlouvy, mohlo by to vést k eliminaci odrazujícího účinku pro poskytovatele. Nelze připustit, aby poskytovatelé nabyli dojmu, že sice bude rozhodnuto o neplatnosti takových klauzulí, nicméně vnitrostátní soud může smlouvu v nezbytném rozsahu doplnit. To by totiž nevedlo k ničemu jinému, než že by poskytovatelé byli nadále podněcováni uvedené klauzule využívat namísto toho, aby byli vedeni se takových praktik vyvarovat (viz rozsudek SDEU ze , datum, , Banco Español de Crédito , jméno FO, proti , jméno FO, , C-618/10 nebo rozsudek SDEU ze , datum, , Kanyeba , jméno FO, a Deroga, C-349/18 – C-351/18).17. Absolutní neplatnost se pak v daném případě týká celé smlouvy, neboť nelze ve smyslu § 576 a § 577 o. z. předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, ro