44 C 102/2025-21 — Obvodní soud pro Prahu 4

1. Žalobkyně se žalobou došlou zdejšímu soudu dne , datum, domáhala zaplacení částky ve výši celkem , částka, s příslušenstvím. Svého nároku se domáhala z titulu úvěru, který poskytla společnost , Anonymizováno, , právnická osoba, . žalovanému na základě smlouvy o úvěru ze dne , datum, . Společnost , Anonymizováno, , právnická osoba, . postoupila pohledávku za žalovaným žalobkyni dne , datum, . Žalobkyně uvedla, že poskytla žalovanému úvěr ve výši , částka, , který měl být splacen dne , datum, . Předmětem žalobního návrhu je pohledávka ve výši , částka, , poplatek z poskytnutí úvěru ve výši , částka, a úrok dle čl. II.2.b. smlouvy o úvěru ve výši , částka, . Původní věřitel poskytoval úvěr prostřednictvím své webové stránky, přičemž žalovaný odsouhlasil znění smlouvy verifikačním kódem ve formě , Anonymizováno, , Anonymizováno, . Úvěr byl žalovanému prokazatelně poskytnut, což žalobkyně dokládá výpisem z bankovního účtu žalobce. Žalovaný do dnešního dne ničeho neuhradil, přestože mu byla dne , datum, zaslána upomínka. Žalobkyně dále uvedla, že posuzovala úvěryschopnost žalovaného lustrováním dostupných databází, přičemž k tomu nenavrhla další důkazy.2. Žalovaný se k věci nijak nevyjádřil. Jelikož účastníci řízení souhlasili, aby ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání, soud postupem podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) a § 101 odst. 4 o. s. ř. ústní jednání ve věci nenařídil, neboť měl za to, že bylo možné rozhodnout jen na základě listinných důkazů.3. Soud posoudil předložené listinné důkazy jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti a dospěl k následujícím skutkovým zjištěním.4. Dne , datum, uzavřela předchůdkyně žalobkyně s žalovaným smlouvu o úvěru, kterou žalobkyně poskytla žalovanému půjčku ve výši , částka, . Žalovaný se zavázal uhradit žalobkyni za tuto půjčku celkovou částku , částka, při splacení do , datum, , při překročení doby splatnosti celkovou částku ve výši , částka, . RPSN činilo , Anonymizováno, ,, Anonymizováno, % při splacení do termínu splatnosti, , Anonymizováno, , Anonymizováno, ,, Anonymizováno, % při překročení doby splatnosti. Úroková sazba byla stanovena na , Anonymizováno, % ročně. (zjištěno ze smlouvy o spotřebitelském úvěru z , datum, ).5. Žalobkyně nedoložila žádné informace o tom, že by posuzovala úvěryschopnost žalovaného, přičemž s ohledem na její tvrzení v žalobě, že další důkazy nenavrhuje, ji soud již nevyzýval dle § 118a o.s.ř.6. Žalobkyně dne , datum, vyplatila žalovanému na jeho bankovní účet částku , částka, (zjištěno z potvrzení , Anonymizováno, o provedení transakce ze dne , datum, a z potvrzení , Anonymizováno, bank ze dne , datum, o tom, že majitelem účtu č. , č. účtu, byl žalovaný).7. Před podáním žaloby žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky ve lhůtě do 3 dnů a upozornila ho na možnost podání žaloby (zjištěno z dopisu z , datum, včetně poštovního podacího lístku).8. Z dalších provedených důkazů soud nezjistil skutečnosti relevantní pro rozhodnutí ve věci.9. Soud dospěl ke skutkovému závěru, že žalobkyně dne , datum, poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši , částka, na základě smlouvy o úvěru, v níž se žalovaný zavázala úvěr splatit do , datum, v celkové výši , částka, , při RPSN , Anonymizováno, ,, Anonymizováno, %.10. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:11. Podle § 1 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona; zakázána jsou ujednání porušující dobré mravy, veřejný pořádek nebo právo týkající se postavení osob, včetně práva na ochranu osobnosti.12. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Soud se musel nejprve zabývat otázkou platnosti uzavřené smlouvy o úvěru a jejího souladu s dobrými mravy. V tomto směru pak soud dospěl k závěru, že smlouva se svými podmínkami, které lze označit jako lichevní, dobrým mravům zjevně příčí, a z toho důvodu je absolutně neplatná ve smyslu § 588 zákona č. 89/2012 Sb.13. Rozhodovací praxe Nejvyššího soudu i Ústavního soudu již v minulosti opakovaně dovodila, že s přihlédnutím k dalším okolnostem případu je obvykle v rozporu s dobrými mravy výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Zjištění o nemravné výši úroků pak vede k závěru o absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy, který se ostatně za splnění dalších podmínek může promítnout nejen do nalézacího, ale dokonce i do exekučního řízení srov. např. nález Ústavního soudu z , datum, , sp. zn. I. ÚS 3308/16, usnesení Nejvyššího soudu z , datum, , sp. zn. , spisová značka, , rozsudek Nejvyššího soudu z , datum, , sp. zn. , spisová značka, , a tam citovaná rozhodnutí).14. Jak vyplývá z databáze ARAD vedené Českou národní bankou, v říjnu , Anonymizováno, byly bankami úvěry na spotřebu domácnostem poskytovány s průměrným RPSN , Anonymizováno, ,, Anonymizováno, % a s průměrnou úrokovou sazbou , Anonymizováno, ,, Anonymizováno, % ročně[, Anonymizováno, :1]. V případě smlouvy uzavřené žalobkyní a žalovaným tedy přesahovala RPSN (, Anonymizováno, ,, Anonymizováno, %) stopadesátinásobek průměrné RPSN a i sjednaná úroková sazba (, Anonymizováno, %) dosahovala čtyřnásobku bankovního průměru. Rozpor úvěrové smlouvy s dobrými mravy za těchto okolností soud považuje za zcela očividný. [1: Dostupné z: https://, Anonymizováno, ., Anonymizováno, ., Anonymizováno, /, Anonymizováno, /#/, Anonymizováno, /, Anonymizováno, .]15. Neplatné ujednání o úroku v tomto případě nebylo možné moderovat ve smyslu § 577 o. z., neboť by tím nedošlo ke spravedlivému uspořádání práv a povinností stran. Nahrazování neplatně sjednaného úroku zásahem soudu by totiž bylo v rozporu s účelem a smyslem § 577 o. z., kterým je mimo jiné i preventivní (odrazující) účinek neplatnosti nemravných ujednání. Shodně judikatura Soudního dvora EU zdůrazňuje, že je třeba zabránit používání nemravných klauzulí ve smlouvách uzavíraných se spotřebiteli. Nelze připustit, aby poskytovatelé nabyli dojmu, že sice bude rozhodnuto o neplatnosti takových klauzulí, ale vnitrostátní soud může smlouvu v nezbytném rozsahu doplnit. To by totiž vedlo k tomu, že by poskytovatelé takové klauzule nadále využívali (viz rozsudek SDEU ze , datum, , Banco Español de Crédito , jméno FO, proti , jméno FO, , C-618/10 nebo rozsudek SDEU ze , datum, , , Anonymizováno, , jméno FO, a Deroga, C-349/18 – C-351/18).16. Absolutní neplatnost se v tomto případě týká celé smlouvy, neboť nelze ve smyslu § 576 a § 577 o. z. předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas. Jednotlivá ujednání smlouvy o úvěru tvořila jeden celek. Dle soudu je zřejmé, že by žalobkyně bez ujednání o neobvykle vysokých úrocích smlouvu o úvěru s žalovaným neuzavřela, neboť právě na sjednávání nepřiměřeně vysokých úroků je založen její obchodní model (srov. např. rozsudky odvolacího soudu v Praze z , datum, , č. j. , spisová značka, , či z , datum, , č. j. , spisová značka, ).17. Soud tak uzavírá, že uzavřená smlouva o úvěru je z důvodu sjednání zjevně nemravného úroku absolutně neplatná podle § 588 o. z. jako celek. K neplatnosti podle § 588 o. z. je přitom soud povinen přihlédnout i bez návrhu. Rovněž dle ustálené judikatury Soudního dvora má vnitrostátní soud „z úřední povinnosti posoudit zneužívající charakter smluvní klauzule, pokud má k dispozici informace o právním a skutkovém stavu, které jsou pro tyto účely nezbytné“ (rozsudek ze dne , datum, , Pannon GSM, C-243/08, bod 32; také viz rozsudek z , datum, , Mostaza Claro, C-168/05, bod 38).18. Tento závěr soud učinil i s vědomím principů smluvní autonomie a pacta sunt servanda, jakož i zásady, že na právní jednání je třeba spíše hledět jako na platné než jako neplatné (§ 574 o. z.). V daném případě je nepoměr vzájemného plnění smluvních stran z důvodu nemravně vysokého úroku z úvěru natolik závažný, že je třeba princip autonomie vůle smluvních stran korigovat zásadou ochrany dobrých mravů a ochranou spotřebitele.19. Kromě výše uvedeného soud shledal, že žalobkyně neposuzovala úvěryschopnost žalovaného, jak jí ukládá § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. V návaznosti na výše uvedené tak soud úvěrovou smlouvu rovněž posoudil jako neplatnou ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně před poskytnutím úvěru nezkoumala úvěruschopnost žalovaného (k této problematice srov. také např. rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 a Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, ).20. Z tohoto důvodu soud nárok žalobkyně posoudil jako nárok z bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 a § 2993 o. z