44 C 20/2025-30 — Obvodní soud pro Prahu 4

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) došlou zdejšímu soudu dne , datum, domáhala zaplacení částky ve výši celkem , částka, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky , částka, za dobu od , datum, do zaplacení. Žalobkyně uvedla, že dne , datum, uzavřela s žalovanou smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě které poskytla žalované úvěr ve výši , částka, .2. Žalovaná byla povinna úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách, jelikož nehradil sjednané splátky řádně a včas, žalobkyně tak přistoupila k zesplatnění úvěru ke dni , datum, . Žalobkyně poté podala žalobu ke zdejšímu soudu, přičemž zdejší soud vydal rozsudek dne , datum, , č.j. , spisová značka, , kterým rozhodl, že je žalovaná povinna uhradit mimo jiné částky představující smluvní pokuty dle čl. 6. 1. a 6. 5. smlouvy o úvěru, tedy částky , částka, a , částka, , tj. smluvní pokuty ve výši 0,10 % denně z dlužné „nové jistiny“, tj. z nesplacené jistiny úvěru ve výši , Anonymizováno, , Anonymizováno, , , částka, , a to za období do , datum, . Žalobkyně dále uvedla, že prodlení žalované s úhradou nové jistiny trvalo i po datu , datum, a žalobkyni tak vzniklo právo na zaplacení smluvní pokuty dle bodu 6.5. smlouvy o úvěru ve výši 0,1 % denně z dlužné nové jistiny úvěru i za následující období. Žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky výzvou ze dne , datum, , ale žalovaná ničeho neuhradila.3. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila. 4. Soud dospěl k následujícím závěrům o skutkovém stavu.5. Mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, , na jejímž základě byla žalované půjčena částka , částka, (zjištěno ze smlouvy o úvěru). Dle sjednané smlouvy měla celková částka, kterou měla žalovaná zaplatit, činit , částka, , přičemž výše RPSN činila , Anonymizováno, ,, Anonymizováno, % (zjištěno ze smlouvy o úvěru). Dle čl. 6. 5. smlouvy o úvěru, bylo stanoveno, že jestliže klient po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu úvěru v den zesplatnění úvěru, vzniká mu povinnost zaplatit poskytovateli smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou, a to ode dne následujícího po dni zesplatnění úvěru až do jejího úplného zaplacení. Dle čl. 6. 7. smlouvy o úvěru, při prodlení klienta s hrazením jakéhokoli peněžitého dluhu je na něm poskytovatel oprávněn požadovat zaplacení zákonných úroků z prodlení z dlužné částky. Dále byla v čl. 6. 1. sjednána další smluvní pokuta v případě, že se klient ocitne v prodlení s úhradou kterékoli splátky či její části o 30 dnů, vzniká mu povinnost zaplatit smluvní pokutu ve výši , částka, , a to za každou splátku, u které se ocitl v prodlení o délce 30 dnů. Souhrn veškerých smluvních pokut činí maximálně , částka, za každý kalendářní rok (zjištěno ze smlouvy o úvěru). Dopisem ze dne , datum, došlo ke zesplatnění všech závazků ze smlouvy o úvěru (zjištěno z dopisu ze dne , datum, ).6. Dále bylo zjištěno, že rozsudkem zdejšího soudu ze dne , datum, , č.j. , spisová značka, , v právní moci dne , datum, (zjištěno z rozsudku č. j. , spisová značka, ) soud uložil žalované povinnost z tohoto titulu zaplatit žalobkyni částku , částka, spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky , částka, ve výši 8,5 % ročně od , datum, do zaplacení, dále částku , částka, (představující smluvní pokutu), úrok ve výši , Anonymizováno, ,, Anonymizováno, % ročně z částky , částka, od , datum, do , datum, ve výši , částka, , úrok ve výši 8,5 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od , datum, dosáhne částky , částka, , to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Soud rozhodl o věci rozsudkem pro uznání, neboť se žalovaná nevyjádřila k podané žalobě po výzvě podle § 114b o.s.ř.7. Právní zástupkyně žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě žalované částky dopisem ze dne , datum, (prokázáno dopisem ze dne , datum, a podacím archem ze dne , datum, ).8. Po právní stránce soud věc posoudil následovně.9. Podle § 1 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona; zakázána jsou ujednání porušující dobré mravy, veřejný pořádek nebo právo týkající se postavení osob, včetně práva na ochranu osobnosti.10. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.11. Podle § 2048 odst. 1 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.12. Rozhodovací praxe Nejvyššího soudu i Ústavního soudu již v minulosti opakovaně dovodila, že s přihlédnutím k dalším okolnostem případu je obvykle v rozporu s dobrými mravy výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Zjištění o nemravné výši úroků pak vede k závěru o absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy, který se ostatně za splnění dalších podmínek může promítnout nejen do nalézacího, ale dokonce i do exekučního řízení (srov. např. nález Ústavního soudu z 19. 1. 2017, sp. zn. I. ÚS , Anonymizováno, /16, usnesení Nejvyššího soudu z 21. 7. 2020, sp. zn. , spisová značka, , rozsudek Nejvyššího soudu z 1. 6. 2021, sp. zn. , spisová značka, , a tam citovaná rozhodnutí).13. V projednávané věci byla celková částka, kterou měla žalovaná zaplatit ve výši , částka, . Pro srovnání s obvyklými podmínkami obdobných smluv je nejpřiléhavější použít ve smlouvě vyjádřený údaj o RPSN (, Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, %). Jak vyplývá z databáze ARAD vedené Českou národní bankou, v březnu 2021 byly bankami úvěry na spotřebu domácnostem poskytovány s průměrným RPSN , Anonymizováno, ,, Anonymizováno, %. V případě smlouvy uzavřené žalobkyní a žalovanou tedy přesahovala RPSN tento průměrný údaj více než desetkrát. Rozpor úvěrové smlouvy s dobrými mravy za těchto okolností soud považuje za zcela očividný. [ČNB ARAD ].14. Absolutní neplatnost se pak v daném případě týká celé smlouvy, neboť nelze předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas. Jednotlivá ujednání smlouvy o úvěru tvořila jeden celek. Dle názoru zdejšího soudu žalobkyně bez ujednání o neobvykle vysokých úrocích smlouvu o úvěru s žalovanou neuzavřela, neboť na sjednávání nepřiměřeně vysokých úroků je založen její obchodní model.15. Za této situace nelze než uzavřít, že uzavřená smlouva o úvěru je z důvodu sjednání zjevně nemravného úroku absolutně neplatná podle § 588 o. z. jako celek. Tento závěr soud učinil i s vědomím principů smluvní autonomie a pacta sunt servanda, jakož i zásady, že na právní jednání je třeba spíše hledět jako na platné než jako na neplatné. V daném případě je nepoměr vzájemného plnění smluvních stran z důvodu nemravně vysokého úroku z úvěru natolik závažný, že je třeba princip autonomie vůle smluvních stran korigovat zásadou ochrany dobrých mravů a ochranou spotřebitele.16. Kromě toho soud dodává, že i pokud by neshledal absolutní neplatnost smlouvy o úvěru, v postupu žalobkyně, která nárokuje zaplacení další smluvní pokuty, lze spatřovat výkon práva v rozporu s dobrými mravy ve smyslu § 1 odst. 2 o. z., a to z následujících důvodů.17. Soud konstatuje, že žalobkyně a žalovaná si ujednali ve smlouvě o úvěru, že žalovaná zaplatí žalobkyni po zesplatnění smluvní pokutu ve výši , Anonymizováno, ,, Anonymizováno, % denně z tzv. nové jistiny (tj. součtu nezaplacených splátek) až do úplného zaplacení. Požadavek žalobkyně na zaplacení další smluvní pokuty považuje soud za zcela v rozporu s dobrými mravy. Korektiv dobrých mravů je ustálenou judikaturou Ústavního soudu vykládán jako souhrn etických, obecně uznávaných a zachovávaných zásad, jejichž dodržování je mnohdy zajišťováno i právními normami tak, aby každé jednání bylo v souladu s obecnými morálními zásadami demokratické společnosti (například nálezy Ústavního soudu, sp.zn. II. ÚS 544/2000 a sp.zn. I. ÚS 3391/15). Zdejší soud si je vědom, že se jedná o mimořádný prostředek zasahující do zásady autonomie vůle, nicméně jeho použití je v nyní projednávané věci na místě. V této souvislosti poukazuje na nález Ústavního soudu, sp. zn. IV.ÚS 702/20, jehož právní věta zní: „Uplatnění korektivu dobrých mravů jako krajního prostředku korekce zásady autonomie vůle připadá v úvahu i v situacích, kdy se výkon práva projevuje nepřípustně v postavení některého ze subjektů závazkového vztahu navenek. Proto jsou obecné