16 C 82/2023-243 — Obvodní soud pro Prahu 5

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 29.3.2023 ve znění jejího doplnění ze dne 25.6.2023 domáhá vypořádání společného jmění účastníků s tím, že její manželství s žalovaným bylo uzavřeno dne 6.10.2005 před Úřadem Městské části , adresa, a následně rozvedeno rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 18. 2. 2020, č. j. , spisová značka, , který nabyl právní moci dne 30.3.2020. Společné jmění manželů bylo mezi účastníky vypořádáno dohodou, dle žalobkyně však neplatnou, neboť dohoda nevypořádala veškerý majetek, který byl ke dni vypořádání ve společném jmění manželů, žalobkyně byla navíc žalobkyně pod silným psychickým tlakem a jednání z její strany nebylo svobodné.2. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby v celém jejím rozsahu s tím, že v prvé řadě poukázal na Dohodu o vypořádání společného jmění manželů ze dne 5.6.2021, na základě které došlo k řádnému vypořádání společného jmění účastníků. Pokud žalobkyně tvrdí, že tato dohoda byla z její strany uzavřena pod silným psychickým talkem a její jednání tedy nebylo svobodné, toto tvrzení je dle žalovaného nepravdivé a nijak neprokázané. Žalovaný v této souvislosti poukázal na následující skutečnosti: a) dohoda byla uzavřena až cca 14 měsíců po rozvodu manželství účastníků; b) dohodu podepsali účastníci každý zvlášť den po sobě, tzn. nejprve žalovaný dne 4.6.2021 a následně žalobkyně dne 5.6.2021; c) dohodu podepsali účastníci každý samostatně a jinde, tzn. žalovaný na poště v , adresa, , oproti tomu žalobkyně na poště v , adresa, ; d) po uzavření dohody žalobkyně dohodu po dobu 18 měsíců nikdy nesporovala, nikdy žádný nátlak či nesvobodu při jejím uzavření nenamítala a žalobu podala poslední den před uplynutím tříleté lhůty od právní moci rozvodu manželství účastníků; e) žalobkyně v době uzavření dohody ani po jejím uzavření ničeho po žalovaném nepožadovala, neboť si byla vědoma, že součástí SJM je též hypoteční úvěr, který žalovaný společně s nemovitostmi převzal k doplacení a následně doplatil. Žalovaný má dále za to, že uvedenou písemnou dohodou bylo společné jmění manželů zcela a kompletně vypořádáno, když v této souvislosti poukázal zejména na zbytkové ust. čl. II. bod 6. Dohody, dle kterého bylo dohodnuto, že právní mocí rozhodnutí o rozvodu manželství účastníků dohody se každý z účastníků stal výlučným vlastníkem těch věcí, práv či jiných majetkových hodnot, které se k tomuto dni nacházely v jeho držení (dispozici). Na základě tohoto zbytkového ujednání tedy došlo dnem právní moci rozvodu k vypořádání celého SJM účastníků, tzn. včetně případných aktiv a pasiv v dohodě neuvedených.3. V řízení bylo provedeno dokazování listinnými důkazy, které navrhli a předložili účastníci řízení, případně ty, které byly k jejich návrhu vyžádány soudem (ustanovení § 120 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád – dále jen „o.s.ř.“, ve spojení s ustanovením § 129 odst. 1 o.s.ř.), dále výslechy účastníků a svědka – syna účastníků , jméno FO, (ustanovení § 126 a ustanovení § 131 o.s.ř.). Navrhovala-li žalobkyně doplnit dokazování vyhotovení znaleckého posudku z oboru psychologie k posouzení té skutečnosti, zda její jednání mohlo být svobodné a vážné, tomuto důkaznímu návrhu soud nevyhověl, neboť má za to, že závěr lze v dané věci ze strany soudu učinit již na základě doposavad provedeného dle soudu dostatečného dokazování. Doplnění dokazování znaleckým posudkem proto soud vnímá jako nadbytečné a nehospodárné. Pro úplnost soud doplňuje, že dokazování bylo primárně vedeno k otázce posouzení platnosti předložené dohody o vypořádání společného jmění manželů. Vzhledem k přijatému závěru stran platnosti dané dohody (k tomu viz dále) proto soud již nepřistoupil ani k dalšímu dokazování co do jednotlivých položek navrhnutých žalobkyní k vypořádání.4. Z provedeného dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav:5. Manželství účastníků bylo uzavřeno 6.10.2005, rozvedeno bylo poté rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 18.2.2020, č.j. , spisová značka, , který nabyl právní moci dne 30.3.2020. Jak vyplývá ze spisu zdejšího soudu sp.zn. , spisová značka, , návrh na rozvod manželství byl podán dne 14.11.2019 žalobkyní, která ve svém návrhu mimo jiné uvedla, že manželství je rozvráceno delší dobu, od února 2019 není vedena společná domácnost a manželé se intimně nestýkají; žalobkyně dále poukázala v této souvislosti na velmi rozdílné povahy obou účastníků, díky kterým docházelo k častým neshodám a dlouhodobé nefunkčnosti manželství, a konečně uvedla, že ve snaze ochránit společné děti a zajistit jim klidný domov, rozhodla se ze společného bytu odstěhovat. Z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 23.5.2019, č.j. , spisová značka, , který nabyl právní moci dne 24.6.2019, bylo poté zjištěno, že před rozvodem manželství účastníků byla soudem schválena dohoda, dle které nezletilé děti účastníků , jméno FO, , narozený , datum, , a , jméno FO, , narozený , datum, , byly svěřeny pro dobu do a po rozvodu manželství rodičů do společné péče rodičů, přičemž výživné nebylo rodičům určeno. Z odůvodnění rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 23.5.2019, č.j. , spisová značka, , poté vyplývá zjištění soudu, dle kterého matka (žalobkyně) žije sama, děti zůstaly v bytě s otcem (žalovaným); matka děti navštěvuje dvakrát až třikrát týdně plus se rodiče domlouvají na víkendech. Z výpovědí obou účastníků bylo dále zjištěno, že žalobkyně skutečně opustila v únoru 2019 společnou domácnost, když synové účastníků zůstali bydlet se žalovaným, kde setrvali až do jara 2024 (mezi účastníky nesporné, dále prokázáno rozsudkem Okresního soudu v Berouně12.6.2024, č.j. , spisová značka, , ve spojení se zprávou Městského úřadu , adresa, ze dne 3.6.2024 a protokolem o jednání Okresního soudu v Berouně ze dne 3.4.2024 ve věci sp.zn. , spisová značka, ). Z výpovědi žalobkyně vyplynulo, že se ponejprve odstěhovala do blízké vzdálenosti od bydliště synů, následně poté odešla do Německa za účelem lepšího výdělku, dále s tím, že rovněž souhlasila, a to i s ohledem na přání synů, aby se tito přestěhovali se svým otcem do rodinného domu v , Anonymizováno, ; za této situace zůstala pracovat v Německu, když syny poté vídala méně často, byla s nimi však v takřka denním telefonickém kontaktu. Ke vzájemnému soužití účastníků bylo z výpovědí obou účastníků zjištěno následující: Dle soudu lze jednoznačně vyvodit vzájemný naprostý nesoulad povah obou účastníků, kdy žalovaný se v manželství projevoval značně dominantně s velkým důrazem na řád a pravidla, žalobkyně naopak přistupovala k životu „bohémštějším“ způsobem, přičemž lpění na pravidlech akcentovaných žalovaným s ohledem na svou citlivou povahu těžko snášela. Je zřejmé, že to byl žalovaný, který rodinu finančně zabezpečoval a dával jí určitý řád, přičemž tak činil i nadále po odchodu žalobkyně. Z výpovědi obou účastníků lze dovodit i ne zcela standardní nakládání s finančními prostředky ze strany žalobkyně – byť žalobkyně tyto skutečnosti původně ve své výpovědi nezmiňovala, ve své doplňující výpovědi nijak nepopřela, že čerpala značné finanční prostředky z firemního účtu svého manžela, aby je poté poskytovala cizímu muži (nelze však zcela odhlédnout od té skutečnosti, že v této věci došlo ke zmanipulování žalobkyně tímto cizím mužem, která měla za to, že se její syn nachází ve vážném zdravotním stavu; daný cizí muž byl za tuto svou trestnou činnost následně trestně stíhán a odsouzen, když žalobkyně nebyla jedinou poškozenou), či že si nechávala posílat nějaké peníze na svůj účet, přestože se jednalo o zasílání zásilek žalovaného v rámci jeho firmy (obhajoba žalobkyně, že tak činila s cílem se finančně osamostatnit, je již dle soudu méně ospravedlnitelná). Soud má však za to, že z výpovědi obou účastníků, potažmo svědka , jméno FO, , nelze dovodit, že by docházelo k nějaké intenzivní psychické manipulaci, jak uvádí žalobkyně, kdy k rozpadu manželství dle soudu přispěla již zmíněna naprostá nekompatibilita povah obou účastníků a jejich osobnostního nastavení. Je pravdou, že je možné vysledovat někdy až příliš důrazné lpění na pravidlech ze strany žalovaného, i když je pochopitelné, že tak může činit ze svého pohledu v dobré víře vycházející z důslednosti při výchově synů, nicméně pouze z tohoto faktu nelze učinit žádný kategorický závěr ohledně psychického tlaku na žalobkyni (navíc v době, kdy žalobkyně již nesdílela několik let společnou domácnost se žalovaným a převážnou dobu se zdržovala v Německu – k otázce sporné dohody o vypořádání společného jmění manželů, k tomu viz dále). Tvrzenému soustavnému psychickému nátlaku na její osobu, potažmo oba syny, nesvědčí ani faktické jednání žalobkyně, která opustila společnou domácnost, oba syny zanechala s otcem a po určitou dobu je vídala pouze sporadicky; na žalovaném pak žalobkyně nechala po dlouhou dobu výlučnou výchovu synů včetně veškeré školní přípravy, péči o ně, jejich finanční zabezpečení, na kterém se podílela jen minimálně; ještě v roce 2023 poté žalobkyně souhlasila se svěřením synů do výlučné péče žalov