24 C 272/2024-22 — Obvodní soud pro Prahu 5

1. Žalobce se žalobou podanou dne 7.6.2024 domáhá po žalovaném zaplacení částky 23 269,27 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 7.6.2024 do zaplacení s odůvodněním, že mezi žalobcem a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru č. , hodnota, (dále jen „Smlouva“), na základě které žalobce poskytl žalovanému úvěr ve výši 75 000 Kč. Žalovaný poskytnutý úvěr řádně nesplácel, došlo tak k jeho zesplatnění v celkové dlužné částce nové jistiny 68 632,06 Kč, kterou však žalovaný nezaplatil. Žalovaný se Smlouvou zavázal v případě prodlení se zaplacením dluhů dle Smlouvy zaplatit žalobci též smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné nové jistiny úvěru (max. ve výši součinu 0,5 a celkové výše poskytnuté finanční částky, max. 200 000 Kč). Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 č.j. 26 C 281/2022-50 bylo z titulu dluhů dle Smlouvy rozhodnuto o tom, že žalovaný je mimo jiné povinen zaplatit žalobci částku 11 735,73 Kč představující smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru ve výši 68 632,06 Kč, a to za období prodlení žalovaného s úhradou této nové jistiny úvěru do 8.8.2022. S ohledem na skutečnost, že prodlení žalovaného trvalo i po datu 8.8.2022 vzniklo žalobci právo na zaplacení smluvní pokuty i za následující období. Žalobce proto požaduje po žalovaném částku 23 269,27 Kč představující smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky 68 632,06 Kč od 9.8.2022 do 19.6.2023 a ve výši 0,1 % denně z částky 67 923,06 Kč od 20.6.2023 do 21.5.2024. Žalovaný tuto smluvní pokutu přes předžalobní upomínku nezaplatil.2. Žalovaný se k podané žalobě nijak nevyjádřil.3. Soud věc za splnění podmínek ust. § 101 odst. 3 o.s.ř. projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného a po provedeném dokazování má za prokázaný následující skutkový stav:4. Žalobce a žalovaný uzavřeli dne 3.3.2021 Smlouvu, na základě které se žalobce zavázal žalovanému poskytnout na účet č. , č. účtu, úvěr ve výši 75 000 Kč, který se žalovaný zavázal splatit v 24 měsíčních splátkách po 5 630 Kč, splatnými vždy do 14. dne každého kalendářního měsíce, a to počínaje kalendářním měsícem následujícím po měsíci, ve kterém byl úvěr vyplacen. Základní úroková sazba činila 64,38 % ročně, při odstoupení od Smlouvy činila částka úroku splatná za 1 kalendářní den 134,13 Kč. Pro případ prodlení žalovaného se splátkou o délce 65 dnů bylo sjednáno automatické zesplatnění úvěru. Pro případ prodlení žalovaného se zaplacením nové jistiny úvěru po jeho zesplatnění byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou, a to ode dne následujícího po dni zesplatnění úvěru až do jejího úplného zaplacení s tím, že souhrn všech ze strany žalobce uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše úvěru, nejvýše však 200 000 Kč (prokázáno návrhem na uzavření smlouvy o úvěru/smlouva o úvěru č. , hodnota, ).5. Ohledně posouzení úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením Smlouvy soud zjistil, že ve Smlouvě bylo pouze bez dalšího uvedeno, že žalobce před uzavřením Smlouvy „provedl posouzení úvěruschopnosti žalovaného, který mu v této souvislosti předložil originály platných osobních dokladů, dokladů o příjmu a další doklady a informace požadované žalobcem nezbytné pro posouzení úvěruschopnosti“ (prokázáno návrhem na uzavření smlouvy o úvěru/smlouva o úvěru č. , hodnota, ). Žalovaný měl v období 11/2020-02/2021 měsíční příjem od , právnická osoba, v průměrné výši 30 833,50 Kč (viz přehled transakcí na účtu žalovaného za období 11/2020-02/2021), na běžném účtu měl žalovaný v květnu 2020 zůstatek 2 909 Kč, jeho výdaje za daný měsíc činily 33 135,86 Kč (viz výpis z účtu žalovaného za květen 2020), žalovaný byl žalobcem vyhodnocen jako klient s nízkým rizikem (viz osobní karta žalovaného); žalovaný neprocházel ke dni 2.3.2021 registrem SOLUS (viz výpis z registru SOLUS).6. Žalovanému bylo žalobcem oznámeno, že z důvodu, že se ocitl v prodlení s úhradou splátky úvěru o délce 65 dnů, došlo tímto dnem k okamžitému zesplatnění všech závazků vyplývajících ze Smlouvy. Žalovaný byl vyzván k úhradě (zaokrouhlené) částky 72 727 Kč (viz oznámení o zesplatnění úvěru z 17.2.2022).7. K zaplacení dlužné částky byl žalovaný před podáním žaloby vyzván (viz předžalobní upomínka z 21.5.2024 včetně poštovního podacího archu).8. Žalobci byly přisouzeny dlužné částky dle Smlouvy včetně smluvní pokuty do dne 8.8.2022 Rozsudkem pro zmeškání zdejšího soudu ze dne 19.10.2022, č.j. 26 C 281/2022-50.9. Z dalších provedených důkazů soud nezjistil žádné informace relevantní pro toto řízení. Soud dalšími důkazy řízení nedoplňoval, když žádné nebyly účastníky dále ani navrhovány. Provedené důkazy soud považoval za věrohodné a dostatečné k náležitému zjištění skutkového stavu potřebného pro řádné rozhodnutí ve věci. Po takovém dokazování a zhodnocení všech důkazů jednotlivě a zejména v jejich vzájemné souvislosti dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná.10. Po právní stránce soud věc posoudil dle ust. § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), dle něhož se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.11. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále též jen „zákon“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (odst. 2 věta první).12. Podle § 87 zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.13. Podle § 1796 o.z. je neplatná smlouva, při jejímž uzavírání někdo zneužije tísně, nezkušenosti, rozumové slabosti, rozrušení nebo lehkomyslnosti druhé strany a dá sobě nebo jinému slíbit či poskytnout plnění, jehož majetková hodnota je k vzájemnému plnění v hrubém nepoměru.14. V řízení bylo prokázáno (Smlouvou), že žalobce s žalovaným uzavřel ve smyslu § 2395 o.z. a násl. Smlouvu, dle níž žalobce žalovanému poskytl spotřebitelský úvěr ve výši 75 000 Kč, který se žalovaný zavázal splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve stanovené výši, přičemž sjednaná pevná úroková sazba úvěru činila 64,38 % ročně; dále má soud za prokázané, že žalovaný poskytnutý úvěr dosud nesplatil (uvedené žalovaný ani v řízení nesporoval).15. Soud se v daném případě dále s ohledem na znění ust. § 87 zákona zabýval tím, zda žalobce před poskytnutím úvěru dostatečným způsobem zkoumal úvěruschopnost žalovaného, a dospěl k závěru, že tomu tak nebylo. Soud zejména v daném rozsahu uzavřel, že žalobce přes výslovnou výzvu dle ust. § 118a odst. 1, odst. 3 o.s.ř. neunesl břemeno tvrzení a břemeno důkazní ohledně toho, jakým faktickým způsobem (z jakých zdrojů, informací a zejména jak doložených) byla před poskytnutím úvěru zkoumána úvěruschopnost žalovaného (vyjma jeho lustrací v příslušných evidencí dlužníků a vyjma doložení jeho faktických příjmů), tj. zejména nezkoumal žádným způsobem skutečné výdaje žalovaného, když se spokojil (jak plyne z karty klienta a hodnocení klienta) pouze z nijak neověřenými tvrzeními žalovaného, že je schopen úvěr splácet. Žalobce však netvrdil a neprokázal, jaké byly skutečné výdaje žalovaného, resp. jak byly v rozsahu úvěruschopnosti žalovaného vůbec zkoumána jeho výdajová stránka, když z jediného doloženého výpisu z účtu žalovaného naopak zjevně plyne, že jeho měsíční výdaje převyšovaly jeho doložené příjmy (a to ještě bez započtení sjednané splátky úvěru dle Smlouvy). Soud tak Smlouvu posoudil jako absolutně neplatnou, neboť při jejím uzavírání bylo postupováno v rozporu s ust. § 86 odst. 1 zákona, neboť úvěruschopnost žalovaného (co do její výdajové stránky) před uzavřením Smlouvy nebyla dostatečným (a věrohodným) způsobem zkoumána, resp. žalobcem ověřena.16. Kromě toho i s ohledem na výši poskytnutého plnění (tj. 75 000 Kč) a sjednané protiplnění (zejména výši smluvního úroků 64,38 % ročně) soud Smlouvu dále shledal jako zjevně lichevní dle ust. 1796 o.z., když hodnota plnění žalovaného je v hrubém nepoměru k plnění žalovanému poskytnutým. Sjednaná výše úroků mnohonásobněkrát překračuje běžnou úrokovou sazbu v dané době poskytovan