ECLI: ECLI:CZ:OSPH05:2025:10.C.2.2025.1 Datum: 2025-01-28 Předmět: o zaplacení 58 575 Kč s příslušenstvím Ustanovení: ["§ 2 nař. vl. č. 351/2013 Sb.", "§ 101 z. č. 99/1963 Sb.", "§ 115a z. č. 99/1963 Sb.", "§ 142 z. č. 99/1963 Sb.", "§ 1746 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 1799 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 2018 z. č. 89/2012 Sb."] ["pojištění majetku""ručení"]
O co šlo: o zaplacení 58 575 Kč s příslušenstvím (["§ 2 nař. vl. č. 351/2013 Sb.", "§ 101 z. č. 99/1963 Sb.", "§ 115a z. č. 99/1963 Sb.", "§ 142 z. č. 99/1963 Sb.", "§ 1746 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 1799 z. č. 89/)
Žalobou podanou k soudu dne 20.8.2024 se žalobkyně domáhala zaplacení částky 58 575 Kč s příslušenstvím s tvrzením, že uzavřela dne 2.5.2018 se společností , právnická osoba, , IČO , IČO, leasingovou smlouvu. Předmětem leasingu byla kamerová technika, sjednaná doba leasingu byla 72 měsíců. Měsíční splátka činila 19 632 Kč bez DPH. Závazek společnosti byl zajištěn ručitelským prohlášením žalovaného a pana , jméno FO, . Společnost nehradila leasingové splátky řádně a včas, v důsledku čehož jí vznikl dluh ve výši 58 575 Kč, který neuhradila ani na základě upomínky, stejně tak ručitelé.Žalovaný nárok žalobkyně zcela neuznal. Uvedl, že prohlášení o ručitelském závazku je neplatným právním jednáním pro absenci podstatných náležitostí a neurčitost. I pokud by šlo o platné jednání, neručí žalovaný za částku 9 855 Kč s příslušenstvím, neboť toto není předmětem ručení. Z předložených důkazů, zejména leasingové smlouvy, pak neplyne právo žalobkyně požadovat předmětnou úplatu. Žalovanému jako slabší straně sporu dále nebyl znám odkaz na obchodní podmínky.Žalobkyně i žalovaný byli podle § 115a o.s.ř. vyzváni, aby ve lhůtě 7 dnů ode dne doručení usnesení sdělili, zda se výslovně vzdávají práva osobní účasti na projednání věci a aby ve stejné lhůtě soudu sdělili, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, neboť soud měl za to, že v této věci lze rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů.Současně byli poučeni, že neodpoví-li na tuto výzvu, bude soud předpokládat, že nemají proti tomuto postupu námitky a rozhodne věc bez nařízení jednání. Žalobkyně s tímto postupem výslovně souhlasila, žalovaný se ve stanovené lhůtě nevyjádřil, a proto soud postupoval podle § 101 odst. 4 o.s.ř. a vynesl rozsudek bez nařízeného jednání.V řízení bylo listinnými důkazy prokázáno, že dne 2.5.2018 uzavřela žalobkyně se společností , právnická osoba, leasingovou smlouvu č. , hodnota, na základě žádosti č. , hodnota, , jejímž předmětem byl operativní leasing kamerové techniky, měsíční splátka byla stanovena na částku 7 918 Kč a pojistné a byla splatná čtvrtletně, společnost se ji zavázala hradit po dobu 72 měsíců a následně předmět leasingu vrátit žalobkyni, po skončení leasingu má nájemce nárok na koupi předmětu leasingu za 1 000 Kč + DPH (prokázáno leasingovou smlouvou, všeobecnými leasingovými podmínkami, všeobecnými podmínkami pojištění majetku, splátkovým kalendářem). Předmět financování byl společnosti předán do užívání dne 27.4.2018 (prokázáno předávacím protokolem). Závazek společnosti byl zajištěn ručitelským prohlášením žalovaného a pana , jméno FO, , kdy bylo sjednáno, že tito prohlašují, že uspokojí v plném rozsahu věřitele, pokud společnost nesplní vůči věřiteli jakýkoli svůj peněžitý dluh, který vznikne z leasingové smlouvy (prokázáno prohlášením o ručitelském závazku k žádosti č. , hodnota, ze dne 2.5.2018). Žalobkyně vyzvala společnost a oba ručitele k zaplacení částky 58 575 Kč, z toho neuhrazené faktury 2x 23 755 Kč, neuhrazené pojištění ve výši 9 855 Kč a prodejní cena 1 210 Kč (prokázáno předžalobní upomínkou, doručenkou datové zprávy, podacím archem).Z důkazů – faktur – soud nezjistil žádné informace relevantní pro toto řízení, neboť se jedná o faktury z roku 2018, tedy zcela mimo žalované období.Po právní stránce soud věc posoudil podle ust § 1746 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, podle kterého mohou strany uzavřít i takovou smlouvu, která není zvláště jako typ smlouvy upravena.Podle § 2018 odst. 1 občanského zákoníku kdo věřiteli prohlásí, že ho uspokojí, jestliže dlužník věřiteli svůj dluh nesplní, stává se dlužníkovým ručitelem. Nepřijme-li věřitel ručitele, nemůže po něm nic žádat.Podle § 2018 odst. 2 občanského zákoníku ručitelské prohlášení vyžaduje písemnou formu.Mezi žalobkyní a společností , právnická osoba, byla uzavřena leasingová smlouva, žalovaný se ručitelským prohlášením zavázal uspokojit v plném rozsahu věřitele, pokud společnost nesplní vůči věřiteli jakýkoli svůj peněžitý dluh, který vznikne z leasingové smlouvy. Žalobkyně za společností eviduje dluh 58 575 Kč, z toho neuhrazené faktury 2x 23 755 Kč, neuhrazené pojištění ve výši 9 855 Kč a prodejní cena 1 210 Kč.Žalovaný nárok žalobkyně neuznával, avšak ve zcela obecné rovině. V prvé řadě namítal neplatnost ručitelského prohlášení pro absenci podstatných náležitostí (které neuvedl) a pro neurčitost. Zákon žádné náležitosti ručitelského prohlášení kromě písemné formy nestanoví. Ze žalovaným podepsaného prohlášení plyne, za jaký dluh ručí, z jaké smlouvy, za jakého dlužníka, je zcela určité a srozumitelné. Dále žalovaný tvrdil, že neručí za částku 9 855 Kč s příslušenstvím, neboť není předmětem ručení. Jedná se o pojistné dle žádosti č. , hodnota, , tedy je součástí smlouvy č. , hodnota, , a ručitelské prohlášení se na něj vztahuje. Další obecnou námitkou žalovaného bylo, že z leasingové smlouvy neplyne právo žalobkyně na předmětnou úplatu. Ze smlouvy však plyne právo nejen na leasingové splátky, ale i na pojistné a částku odpovídající kupní ceně předmětu leasingu. Konečně pokud žalovaný tvrdí, že s doložkou – obchodními podmínkami – nebyl ve smyslu § 1799 občanského zákoníku seznámen, ani zde mu nelze přisvědčit, neboť všeobecné leasingové podmínky i všeobecné podmínky pojištění majetku osobně podepsal.Byť je soudu známo, že ručitel může v řízení vznést i námitky, které dlužník nevznesl, je třeba zmínit, že společnost i druhý ručitel (současný jednatel společnosti) nárok žalobkyně v plném rozsahu uznali, nijak proti němu nebrojili (viz rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 10.12.2024, č.j. 10 C 298/2024-26, který nabyl právní moci dne 7.1.2025). Soud vnímá, že žalovaný již není jednatelem společnosti, to jej však ručitelského závazku nezbavuje.Soud tedy shrnuje, že žalobkyně po žalovaném z titulu ručitelského prohlášení nárokuje oprávněně shora specifikovanou částku 58 575 Kč, k jejíž úhradě jej vyzvala s ohledem na to, že dlužník – společnost , právnická osoba, – ji na výzvu neuhradila. Z uvedených důvodů dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná, a proto jí vyhověl.O příslušenství bylo rozhodnuto podle ust. § 1970 o.z. ve spojení s ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., když procesně úspěšné žalobkyni žádné náklady řízení tohoto řízení (sp.zn. 10 C 2/2025) nevznikly, veškeré úkony byly učiněny v řízení sp.zn. 10 C 298/2024.