10 C 27/2025-45 — Obvodní soud pro Prahu 5

1. Žalobce se žalobou podanou k soudu dne 23.1.2025 domáhal po žalované uveřejnění odpovědi podle tiskového zákona. Tvrdil, že žalovaná uveřejnila dne 23.12.2024 ve svém internetovém zpravodajství článek s názvem „, jméno FO, “, který obsahoval následující výroky: a) , Jméno žalobce, , b) , Jméno žalobce, , c) , Jméno žalobce, , d) , právnická osoba, , e) , jméno FO, .2. Žalobce měl za to, že uvedené výroky jsou nepravdivé, proto se obrátil na žalovanou se žádostí o uveřejnění odpovědi, které nebylo vyhověno. Dále žalobce v žalobě brojil proti způsobu uveřejnění omluvy žalovanou.3. Žalobce se tedy domáhal po žalované uveřejnění odpovědí v navrhovaném znění podle ustanovení § 14 tiskového zákona.4. Žalovaná v následném vyjádření nárok žalobce neuznala. Uvedla, že se na ni povinnost uveřejnění odpovědi stanovená tiskovým zákonem nevztahuje, neboť není vydavatelem periodického tisku. Dále uvedla, že požadované znění odpovědi pak nevyhovuje formálním požadavkům tiskového zákona, protiřečí si a zamlčuje podstatné informace.5. Ze všech uvedených důvodů navrhla žalovaná zamítnutí žaloby.6. Soud provedl dokazování listinami, které navrhli a předložili účastníci (ustanovení § 120 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s ustanovením § 129 odst. 1 o. s. ř.). Potřeba provedení důkazů dalších v řízení najevo nevyšla (ustanovení § 120 odst. 3 věta prvá o. s. ř.), na základě provedených důkazů měl soud dostatek podkladů pro rozhodnutí.7. V řízení byl prokázán následující skutkový děj:8. Dne 23.12.2024 byl na serveru www., Anonymizováno, .cz uveřejněn článek s nadpisem „, jméno FO, “, který mimo jiné obsahoval následující výroky, který žalobce učinil předmětem řízení: a) , Jméno žalobce, , b) , Jméno žalobce, , c) , Jméno žalobce, , d) , právnická osoba, , e) , jméno FO, . Dále bylo v článku uvedeno: „, Jméno žalobce, . (prokázáno citovaným článkem).9. Dne 27.12.2024 zaslal žalobce žalované výzvu k uveřejnění odpovědi podle ust. § 10 tiskového zákona (prokázáno výzvou ze dne 27.12.2024, doručenkou). Žalovaná žádosti nevyhověla (prokázáno odpovědí žalované ze dne 6.1.2025).10. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 25.1.2024, č.j. 22 Co 186/2023-126 bylo žalované uloženo uveřejnit žalobci omluvu, dovolání žalované bylo usnesením Nejvyššího soudu ze dne 26.11.2024, č.j. 25 Cdo 1011/2024-170 odmítnuto (prokázáno citovanými rozhodnutími).11. Přípisem ze dne 10.5.2022 adresovaným předsedovy Kontrolní rady ČAK bylo sděleno, že byly podány tři stížnosti na žalobce jako advokáta, předmětem stížnosti vedené pod , Anonymizováno, je zpráva zveřejněná dne 21.3.2022 na serveru seznam zprávy: https://www., Anonymizováno, .cz/clanek/, Anonymizováno, , z níž stěžovatel cituje a dovozuje, že advokát … své služby vyúčtoval jako advokátní službu obcím … podle stěžovatele nebyla uzavřena smlouva s obcemi v písemném formě, odměna byla dohodnuta až následně (prokázáno přípisem ze dne 10.5.2022).12. Veškeré provedené důkazy je třeba odpovídajícím způsobem zhodnotit. Po zhodnocení provedených důkazů podle ustanovení § 132 o. s. ř., kdy soud hodnotil každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy potom v jejich vzájemné souvislosti, dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.13. Při posuzování merita věci soud postupoval podle zákona č. 46/2000 Sb., o právech a povinnostech při vydávání periodického tisku a o změně některých dalších zákonů (tiskový zákon).14. Podle ustanovení § 3 písm. a) tiskového zákona jsou periodickým tiskem noviny, časopisy a jiné tiskoviny vydávané pod stejným názvem, se stejným obsahovým zaměřením a v jednotné grafické úpravě nejméně dvakrát v kalendářním roce, podle písm. b) je vydavatelem fyzická osoba nebo právnická osoba, která vydává periodický tisk.15. Podle ustanovení § 4 tiskového zákona za obsah periodického tisku odpovídá vydavatel.16. Podle ustanovení § 10 odst. 1 tiskového zákona jestliže bylo v periodickém tisku uveřejněno sdělení obsahující skutkové tvrzení, které se dotýká cti, důstojnosti nebo soukromí určité fyzické osoby, anebo jména nebo dobré pověsti určité právnické osoby, má tato osoba právo požadovat na vydavateli uveřejnění odpovědi. Vydavatel je povinen na žádost této osoby odpověď uveřejnit.17. Podle ustanovení § 10 odst. 2 tiskového zákona se odpověď se musí omezit pouze na skutkové tvrzení, kterým se tvrzení podle odstavce 1 uvádí na pravou míru nebo neúplné či jinak pravdu zkreslující tvrzení se doplňuje nebo zpřesňuje. Odpověď musí být přiměřená rozsahu napadeného sdělení, a je-li napadána jen jeho část, pak této části; z odpovědi musí být patrno, kdo ji činí.18. Podle ustanovení § 12 odst. 1 tiskového zákona žádost o uveřejnění odpovědi musí mít písemnou formu.19. Podle ustanovení § 12 odst. 2 tiskového zákona ze žádosti o uveřejnění odpovědi musí být zřejmé, v čem se skutkové tvrzení, obsažené v uveřejněném sdělení, dotýká cti, důstojnosti nebo soukromí fyzické osoby, anebo jména nebo dobré pověsti právnické osoby. Součástí žádosti musí být též návrh znění odpovědi.20. Podle ustanovení § 12 odst. 3 tiskového zákona žádost o uveřejnění odpovědi musí být vydavateli doručena nejpozději do 30 dnů ode dne uveřejnění napadeného sdělení v periodickém tisku, jinak právo na uveřejnění odpovědi zaniká.21. Podle ustanovení § 13 tiskového zákona odpověď je vydavatel povinen uveřejnit a) ve stejném periodickém tisku, v němž bylo uveřejněno napadené sdělení, a to takovým způsobem, aby nové sdělení bylo umístěním a formou rovnocenné a rozsahem přiměřené napadenému sdělení, a je-li napadena pouze jeho část, této jeho části, b) s výslovným označením "odpověď", c) na vlastní náklady, d) v témže jazyce, ve kterém bylo uveřejněno napadené sdělení, e) s uvedením jména a příjmení nebo názvu osoby, která o uveřejnění odpovědi žádá. Vydavatel je povinen uveřejnit odpověď nebo dodatečné sdělení do 8 dnů ode dne doručení žádosti o uveřejnění odpovědi nebo dodatečného sdělení a není-li možné odpověď uveřejnit v uvedené lhůtě, pak vydavatel je povinen tak učinit v nejbližším následujícím vydání stejného periodického tisku. Vydavatel je povinen o tomto postupu do 8 dnů ode dne doručení žádosti o uveřejnění odpovědi písemně informovat osobu, která žádost podala, a v této informaci označit vydání periodického tisku, v němž dojde k uveřejnění odpovědi.22. Podle ustanovení § 14 tiskového zákona neuveřejní-li vydavatel odpověď nebo nedodrží-li podmínky pro uveřejnění odpovědi stanovené v § 13 odst. 1 až 3, rozhodne o povinnosti uveřejnit odpověď na návrh osoby, která o jejich uveřejnění žádala, soud. Návrh musí být podán soudu do 15 dnů po uplynutí lhůty stanovené pro uveřejnění odpovědi, jinak právo domáhat se uveřejnění odpovědi u soudu zaniká.23. Žalobce se podanou žalobou po žalované domáhal uveřejnění odpovědí podle ustanovení § 14 odst. 1 tiskového zákona v reakci na článek uveřejněný na internetových stránkách provozovaných žalovanou www., Anonymizováno, .cz. Soud se tedy v prvé řadě zabýval otázkou, zda je vůbec možné proti žalované uplatnit v tomto případě právo na uveřejnění odpovědi podle tiskového zákona, a dospěl k závěru, že nikoliv.24. Tiskový zákon upravuje vybraná práva a povinnosti při vydávání periodického tisku vydávaného nebo šířeného na území České republiky. Vydavatel je pro účely tohoto zákona definován jako fyzická či právnická osoba, která vydává periodický tisk. Periodickým tiskem pak tiskový zákon rozumí noviny, časopisy a jiné tiskoviny vydávané pod stejným názvem, se stejným obsahovým zaměřením a v jednotné grafické úpravě nejméně dvakrát v kalendářním roce.25. Otázkou, zda lze provozovatele internetového zpravodajství podřadit pod pojem vydavatel periodického tisku, se již v minulosti zabýval Nejvyšší soud ČR ve svém rozhodnutí ze dne 21.3.2018, sp. zn. 30 Cdo 1870/2017, kde upozornil na úvodní ustanovení tiskového zákona, zabývající se vymezením pojmů vydavatele periodického tisku a jeho specifických povinností v souvislosti s vydávaným periodickým tiskem. V tomto rozsudku Nejvyšší soud zcela jasně konstatuje, že: „Lze uzavřít, že ustanovení tiskového zákona nedopadají na zpravodajství přinášené internetem (a proto nepostihuje ani případný institut „dodatečného sdělení“). Tiskový zákon s takovouto případnou alternativou sám především expressis verbis vůbec nepočítá, přičemž internetové zpravodajství nelze ani extenzivním výkladem podřadit pod kategorii tisku ve smyslu tiskového zákona.“26. V určitém směru bylo shora citované rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR překonáno nálezem Ústavního soudu ze dne 23. 6. 2020, sp. zn. IV. ÚS 2257/18, na který odkazuje ve své žalobě i žalobce. Ústavní soud v něm dospěl k závěru, že by bylo ústavně nepřijatelné, kdyby v některých situacích mediální právo ochranu poskytovalo a v jiných srovnatelných (obdobných) situacích, s ještě závažnějšími důsledky pro dotčené nositele základních práv a svobod, nikoli. Ústavní soud uzavřel, že neexistuje-li dosud v mediálním právu výslovná konkrétní úprava chránící tato práva a svobody v prostředí internetu, lze analogicky využít právních institutů, které mají obecnou