11 C 218/2025-35 — Obvodní soud pro Prahu 5

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 5. 11. 2024 domáhala po žalovaném uhrazení shora uvedené částky představující regres za způsobenou dopravní nehodu. Žalovaný je provozovatelem vozidla tov. zn. Volkswagen, reg. zn. , SPZ, , které řídil dne 20. 8. 2023 a způsobil dopravní nehodu, na základě které bylo poškozeno vozidlo tov. zn. Citroen, reg. zn. , SPZ, (dále jen jako ,,poškozené vozidlo‘‘), jehož vlastníkem je , jméno FO, , nar. 27. 2. 1988, bytem , adresa, . Žalovaný, coby vlastník a provozovatel vozidla měl povinnost uzavřít pojistnou smlouvu o pojištění za škodu způsobenou vozidlem. Žalovaný takovou povinnost nesplnil, a tak žalobkyně byla povinna poskytnout plnění za vzniklou škodu na poškozeném vozidle. Žalobkyně tak uhradila vzniklou škodu ve výši 93 746 Kč (částku 83 098 Kč jako náhradu nákladů za opravu poškozeného vozidla a částku 10 648 Kč jako náhradu nákladů za zapůjčení náhradního vozidla po dobu opravy). Žalobkyni dále vznikly náklady na vymáhání pohledávky externí společností , právnická osoba, . ve výši 3 025 Kč. Celkem tak žalobkyně poskytla plnění ve výši 96 771 Kč. Zákonné ustanovení umožňuje požadovat náhradu ve výši 1/3 poskytnutého plnění, a tak žalobkyně požaduje po žalovaných úhradu ve výši 32 257 Kč. Žalovaný neuhradil ničeho.2. Žalovaný se ve věci nevyjádřili.3. Ve věci je přítomen cizí prvek daný státní příslušností žalovaného, soud se proto nejdříve zabýval svojí mezinárodní příslušností a rozhodným právem. S odkazem na ust. 2 zákona č. 91/2012 Sb. o mezinárodním právu soukromém (dále jen z.m.p.s.) aplikoval dvoustrannou mezinárodní smlouvu uveřejněnou vyhláškou ministra zahraničních věcí pod č. 123/2002 Sb. uzavřenou mezi Českou republikou a Ukrajinou o právní pomoci v občanských věcech ze dne 28. 5. 2001 (dále jen „mezinárodní smlouva“). Mezinárodní smlouva sice spory z porušení povinnosti uzavřít povinné ručení výslovně neřeší, nicméně lze aplikovat úpravu povaze řešeného sporu nejbližší, konkrétně čl. 49 mezinárodní smlouvy o náhradě škody, podle něhož se věc řídí právním řádem státu smluvní strany, kde došlo ke skutečnosti zakládající právo na náhradu škody a příslušný soud je ten soud státu, jehož právní předpisy se použijí jako právo rozhodné. Na základě uvedeného je mezinárodně příslušný český soud a rozhodné právo je české.4. Jelikož v řízení bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci řízení s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasili, postupoval soud podle ust. § 115a o.s.ř. ve spojení s ust. § 101 odst. 4 o.s.ř. a věc rozhodl bez nařízení jednání.5. Z listinných důkazů založených ve spise vyplývá následující skutkový stav. Dne 20. 8. 2023 došlo k dopravní nehodě, kdy žalovaný způsobil přední částí vozidla tov. zn. Volkswagen, reg. zn. , SPZ, náraz do zadní části vozidla tov. zn. Citroen, reg. zn. , SPZ, (zjištěno ze záznamu dopravní nehody). Žalobkyně uhradila dne 24. 10. 2023 příjemci , jméno FO, částky ve výši 83 098 Kč a 10 648 Kč (zjištěno z detailů transakce). Cena za opravu vozidla tov. zn. Citroen, reg. zn. , SPZ, činila 83 098,44 Kč (zjištěno z faktury), cena za zapůjčení náhradního vozidla po dobu opravy činila 10 648 Kč (zjištěno z protokolu stanovení výše škody – náhradní vozidlo po dobu opravy). Pojistné plnění tak bylo v celkové 93 746 Kč. Žalobkyně uhradila dne 1. 11 2023 příjemci , právnická osoba, . částku ve výši 3 025 Kč (zjištěno z detailu transakce). Z doložené fotodokumentace bylo zjištěno poškození vozidla tov. zn. Citroen, reg. zn. , SPZ, (zjištěno z fotodokumentace). Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky do 26. 12. 2023 (zjištěno z uplatnění práva na náhradu plnění ze dne 26. 11. 2023). Žalovaný byl vyzván předžalobní výzvou k úhradě dlužné částky (zjištěno z předžalobní výzvy ze dne 31. 5. 2024).6. Soud učinil skutkový závěr, že dne 20. 8. 2023 došlo k havárii dvou vozidel, kterou způsobilo vozidlo žalovaného. Žalovaný neměl uzavřené povinné ručení, a tak plnění poskytnula žalobkyně, která regresně požaduje částečnou úhradu plnění po žalovaném.7. Za užití následujících ustanovení:8. Podle § 3 odst. 2 zák. č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla ve spojení s přechodnými ustanoveními zákona č. 30/2024 Sb. zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (dále jen „zákon“), Uzavřít pojistnou smlouvu o pojištění odpovědnosti je povinen vlastník tuzemského vozidla nebo řidič cizozemského vozidla, nestanoví-li tento zákon jinak. Tím není dotčeno právo uzavřít takovou smlouvu jako pojištění cizího pojistného rizika. Jednou pojistnou smlouvou o pojištění odpovědnosti lze pojistit odpovědnost z provozu více vozidel, mají-li téhož vlastníka, nebo téhož provozovatele, nebo pokud má pojistník na uzavření smlouvy pojistný zájem založený poskytnutím úvěru nebo jiné obdobné finanční služby, jejímž účelem je nabytí vlastnického práva k vozidlu, nebo, jsou-li vlastník nebo provozovatel vozidla a pojistník součástí stejného koncernu.9. Podle § 24 odst. 2 písm. b) zákona, Kancelář poskytuje z garančního fondu poškozenému plnění za újmu způsobenou provozem vozidla, kterou je povinna nahradit osoba bez pojištění odpovědnosti, byl-li provoz tohoto vozidla podmíněn pojištěním odpovědnosti podle tohoto zákona.10. Podle § 24 odst. 9 věta prvá a druhá zákona, Výplatou plnění z garančního fondu vzniká Kanceláři nárok na náhradu jedné třetiny toho, co plnila poškozenému podle odstavce 2 písm. a), b) a g) včetně nákladů na jinou osobu pověřenou Kanceláří vyřízením případu a poskytnutím plnění poškozenému nebo uplatněním tohoto práva, nejvýše však 300 000 Kč. Vůči pohledávce Kanceláře na náhradu podle věty prvé jsou solidárními dlužníky provozovatel a řidič vozidla, jehož provozem byla způsobena újma; řidič pouze tehdy, pokud má povinnost újmu nahradit.11. Po právní stránce soud věc posoudil za použití výše uvedených ustanovení tak, že žalovaný měl povinnost uzavřít pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, což neučinil. Dne 20. 8. 2023 žalovaný způsobil dopravní nehodu. S ohledem na nehrazení povinného ručení žalovaným tak vznikla žalobkyni povinnost hradit škodu na poškozeném vozidle. Škoda byla vyčíslena ve výši 96 771 Kč (včetně nákladů spojených s vymáháním pohledávky). Žalovaný tak byl povinen uhradit 1/3 plnění žalobkyně, tedy částku ve výši 32 257 Kč.12. Jelikož žalovaný žalobkyni částku ve shora uvedené výši nezaplatili, což v řízení nijak nesporovali, soud jim tuto povinnost uložil. O příslušenství soud rozhodl podle ust. § 1970 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve spojení s ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Povinnost platit zákonný úrok z prodlení z dlužné částky byla žalovanému uložena počínaje dnem následujícím po splatnosti příspěvku a trvá až do jejího úplného uhrazení s tím, že splatnost byla stanovena ke dni 26. 12. 2022.13. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 7 873,40 Kč. Tyto náklady se sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 291 Kč, odměny advokáta za 2 úkony právní služby po 2 420 Kč (§ 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění účinném do 31. 12. 2024, dále jen „vyhláška“, a to písm. a) převzetí a příprava zastoupení, písm. d) písemné podání, když jejich výše je dána § 7 ve spojení s ust. § 8 odst. 1 této vyhlášky) a 2 náhrad hotových výdajů po 300 Kč (ust. § 13 odst. 4 uvedené vyhlášky) a s odkazem na ust. § 137 odst. 3 o.s.ř. daň z přidané hodnoty ve výši 1 142,40 Kč (počítáno z částky 5 440 Kč v sazbě 21 %).14. Lhůty ke splnění povinnosti byly stanoveny dle § 160 o.s.ř. a na zákonné platební místo dle § 149 odst. 1 o. s. ř..