13 C 429/2024-68 — Obvodní soud pro Prahu 5

1. Žalobkyně se podanou žalobou po žalovaném domáhala zaplacení žalované částky s příslušenstvím. Svůj nárok odůvodnila tím, že mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností , právnická osoba, , IČO: , IČO, , (dále jen „právní předchůdce žalobkyně), a žalovaným byla dne 20. 12. 2022 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. 5593248, na základě které byla žalovanému poskytnuta možnost čerpat bezúčelový úvěr až výše 100 000 Kč, který se žalovaný zavázal hradit v měsíčních platbách spolu s příslušenstvím. Před uzavřením smlouvy právní předchůdce žalobkyně ověřoval úvěruschopnost žalovaného. Žalovaný však neplnil smluvní podmínky řádně a včas, načež právní předchůdce žalobkyně úvěr ke dni 18. 6. 2023 zesplatnil a vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky. Žalovaný od uzavření smlouvy do podpisu smlouvy o postoupení pohledávek uhradil celkem částku 10 865,15 Kč, přičemž celkem načerpal částku 103 757,70 Kč. Pohledávka právního předchůdce žalobkyně za žalovaným byla na žalobkyni postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 1. 2024 , což bylo žalovanému oznámeno. Žalovaný však žalobkyni ničeho neuhradil, ač byl i předžalobně upomenut.2. K výzvě soudu, jak žalobkyně, resp. její právní předchůdce, zkoumala úvěruschopnost žalovaného a aby k tomuto doložila důkazy, žalobkyně uvedla, že právní předchůdce žalobkyně posoudil úvěruschopnost žalovaného na základě interních databází a externích registrů a dále na základě podkladů získaných od žalovaného, zejména pak z doloženého výpisu z bankovního účtu žalovaného nebo zpřístupněním náhledu do bankovního účtu žalovaného, přičemž právní předchůdce žalobkyně zkoumal a vyhodnocoval transakce na běžném účtu žalovaného za období od 1. 6. 2022 do 16. 12. 2022, přičemž shledal, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet.3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k nařízenému jednání soudu se nedostavil, z jednání se neomluvil, soud proto postupoval podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), když jednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti.4. Soud v řízení zjistil následující skutkový stav.5. Právní předchůdce žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 20. 12. 2022 smlouvu o úvěru, na základě které byla žalovanému poskytnuta možnost čerpat bezúčelový úvěr až výše 100 000 Kč, který se žalovaný zavázal hradit formou měsíčních splátek spolu s příslušenstvím, přičemž celkem měl žalovaný uhradit částku 124 693,42 Kč (osobní podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru, standardní informace o spotřebitelském úvěru). Právní předchůdce žalobkyně před uzavřením smlouvy zkoumal úvěruschopnost žalovaného, přičemž dospěl k závěru o úvěruschopnosti žalovaného (občanský průkaz žalovaného, přehled plateb na účtu, přehled výdajů na účtu). Žalovaný celkem na poskytnutý úvěr načerpal částku 103 757,70 Kč a na tuto částku uhradil pouze 10 865,15 Kč (historie čerpání a splácení úvěru, potvrzení o provedené transakci ze dne 20. 12. 2022, potvrzení o provedené transakci ze dne 23. 1. 2023, potvrzení o provedené transakci ze dne 25. 1. 2023, potvrzení o provedení transakce ze dne 27. 2. 2023). Právní předchůdce žalobkyně vzhledem ke skutečnosti, že žalovaný nehradil sjednané platby řádně a včas, jej vyzýval ke splácení (výzva před zesplatněním dluhu ze dne 14. 5. 2023). Právní předchůdce žalobkyně a žalobkyně dne 29. 1. 2024 uzavřeli smlouvu o postoupení pohledávek, na základě které byla na žalobkyni postoupena pohledávka právního předchůdce žalobkyně za žalovaným (smlouva o postoupení pohledávek ze dne 29. 1. 2024 včetně seznamu postoupených pohledávek, výpis z obchodního rejstříku žalobkyně), což bylo žalovanému písemně oznámeno (oznámení právního předchůdce žalobkyně a postoupení pohledávek ze dne 29. 1. 2024 včetně podacího lístku). Žalobkyně dále vyzývala žalovaného k úhradě dlužné částky (výzva k plnění ze dne 30. 4. 2024 včetně podacího archu).6. S ohledem na shora uvedené soud dospěl k závěru o skutkovém stavu. Právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému na základě uzavřené smlouvy celkem částku 103 757,70 Kč, kterou měl žalovaný dle smlouvy vrátit spolu s příslušenstvím, kdy žalovaný celkem uhradil částku 10 865,15 Kč. Úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy nebyla ze strany právního předchůdce žalobkyně řádně prověřována tak, aby právní předchůdce žalobkyně mohl učinit závěr o úvěruschopnosti žalovaného, kdy sice právní předchůdce žalobkyně prověřoval příjmy a výdaje žalovaného, nicméně na základě těchto zjištění měl mít důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného poskytnuté prostředky splácet.7. Zjištěný skutkový děj soud posoudil s ohledem na datum uzavření smlouvy podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění účinném od 29. 5. 2022 do 31. 12. 2023 (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), neboť v daném případě se jedná o vztah mezi podnikatelem a spotřebitelem ve smyslu § 420 a § 1810 a násl. o. z.8. Dle § 3 odst. 1 písm. c) zákona o spotřebitelském úvěru se posouzením úvěruschopnosti spotřebitele rozumí posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.9. Dle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.10. Dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.11. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.12. Dle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).13. Dle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.14. Aktivní legitimace žalobkyně vychází ze smlouvy o postoupení pohledávek dle § 1879 o. z.15. Povinnost věřitele zkoumat schopnost spotřebitele splácet sjednávaný úvěr byla zakotvena do právního řádu na základě směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, podle které věřitel před uzavřením smlouvy musí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr.16. Jak konstatoval Nejvyšší soud ve svém rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, uložením a řádným splněním této povinnosti není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková, neboť důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli, aby dlužníka - spotřebitele náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva neplatná (shodně viz nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18).17. Součástí odborné péče poskytovatelů úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od žadatele doložit (srovnej rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č