13 C 454/2024-25 — Obvodní soud pro Prahu 5

1. Žalobkyně se podanou žalobou po žalovaném domáhala zaplacení žalované částky s příslušenstvím. Svůj nárok odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel dne 3. 1. 2023 se společností , Anonymizováno, , IČO: , IČO, (dále jen „právní předchůdce žalobkyně“), smlouvu o úvěru č. 489082, na základě které byla žalovanému poskytnuta částka 10 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal splatit spolu s příslušenstvím do 2. 2. 2023. Žalovaný se však dostal do prodlení, kdy ničeho neuhradil, pročež mu vznikla i povinnost zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je žalovaný v prodlení. Před uzavřením smlouvy o úvěru právní předchůdce žalobkyně ověřoval úvěruschopnost žalovaného. Pohledávka právního předchůdce žalobkyně za žalovaným přešla na žalobkyni na základě rámcové smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 7. 2022 a dále dílčí smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 22. 2. 2024, což bylo žalovanému oznámeno. Žalovaný však žalobkyni ničeho nezaplatil, ačkoli byl i předžalobně upomenut.2. K výzvě soudu, jak žalobkyně, resp. její právní předchůdce, zkoumala úvěruschopnost žalovaného a aby k tomuto doložila důkazy, žalobkyně uvedla, že právní předchůdce žalobkyně posoudil úvěruschopnost žalovaného na základě žalovaným vyplněné žádosti o úvěr, v níž mimo jiné uvedl své příjmy a výdaje, kdy žalovanému pravidelně měsíčně zbývalo k úhradě ostatních závazků cca 16 600 Kč, dále jej právní předchůdce žalobkyně prověřoval za pomocí bankovních a nebankovních registrů a v centrální evidenci exekucí, kdy tak právní předchůdce žalobkyně vyhodnotil žalovaného jako úvěruschopného, přičemž žalovaný neměl jediný záznam v insolvenčním rejstříku.3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k nařízenému jednání soudu se nedostavil, z jednání se neomluvil, soud proto postupoval podle § 101 odst. 3 o. s. ř., když jednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti, přičemž žalobkyně, která se z jednání omluvila, souhlasila, aby soud jednal a rozhodl bez její přítomnosti.4. Soud v řízení zjistil následující skutkový stav.5. Právní předchůdce žalobkyně se žalovaným uzavřel dne 3. 1. 2023 smlouvu o úvěru č. 489082, na základě které byla žalovanému dne 3. 1. 2023 poskytnuta částka 10 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal splatit spolu s příslušenstvím v celkové výši 12 292,95 Kč do 30 dnů od odeslání finančních prostředků, při překročení doby splatnosti se pak žalovaný zavázal uhradit částku v celkové výši 14 290 Kč (žádost o spotřebitelském úvěru, potvrzení o platbě ze dne 15. 12. 2022, smlouva o úvěru č. 77D39/489082 ze dne 3. 1. 2023, potvrzení o provedené transakci ze dne 3. 1. 2023). Právní předchůdce žalobkyně před uzavřením smlouvy zkoumal úvěruschopnost žalovaného, přičemž dospěl k závěru o úvěruschopnosti žalovaného (žádost o spotřebitelském úvěru, formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, úvěruschopnost klienta k půjčce). Žalovaný se však dostal do prodlení s úhradou sjednané částky, pročež jej právní předchůdce žalobkyně opakovaně vyzýval k úhradě dlužné částky (výzva k úhradě dlužné částky ze dne 7. 2. 2023, výzva k úhradě dlužné částky ze dne 12. 2. 2023, výzva k úhradě dlužné částky ze dne 22. 2. 2023, výzva k úhradě dlužné částky ze dne 4. 3. 2023). Pohledávka právního předchůdce žalobkyně za žalovaným byla postoupena na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávky, což bylo žalovanému písemně oznámeno (rámcová smlouva o postupování pohledávek ze dne 18. 7. 2022, výpis z obchodního rejstříku na žalobkyni, dílčí smlouva o postoupení pohledávek, potvrzení o provedené transakci ze dne 22. 2. 2024, oznámení o postoupení pohledávky včetně podacího archu ze dne 29. 2. 2024). Žalovaný žalobkyni na dlužnou částku ničeho neuhradil, ačkoli byl ze strany žalobkyně vyzýván (výzva k úhradě ze dne 17. 3. 2024, výzva k úhradě ze dne 4. 4. 2024, výpis úkonů mimosoudního vymáhání pohledávky, výzva před podáním žaloby ze dne 10. 6. 2024 včetně podacího archu).6. S ohledem na shora uvedené soud dospěl k závěru o skutkovém stavu. Právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému částku 10 000 Kč, kterou měl žalovaný vrátit spolu se sjednaným příslušenstvím. Soud vzal za zjištěné, že žalovaný právnímu předchůdci žalobkyně ničeho neuhradil. Úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy nebyla ze strany právního předchůdce žalobkyně řádně prověřována, kdy byla posuzována bez ověřování příjmů a výdajů žalovaného.7. Zjištěný skutkový děj soud posoudil s ohledem na datum uzavření smlouvy o úvěru podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění účinném od 29. 5. 2022 do 31. 12. 2023 (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), neboť v daném případě se jedná o vztah mezi podnikatelem a spotřebitelem ve smyslu § 420 a § 1810 a násl. o. z. a dále dle § 2662 a násl. o. z.8. Dle § 3 odst. 1 písm. c) zákona o spotřebitelském úvěru se posouzením úvěruschopnosti spotřebitele rozumí posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.9. Dle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.10. Dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.11. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.12. Dle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).13. Dle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.14. Aktivní legitimace žalobkyně vychází ze smlouvy o postoupení pohledávek dle § 1879 o. z.15. Povinnost věřitele zkoumat schopnost spotřebitele splácet sjednávaný úvěr byla zakotvena do právního řádu na základě směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, podle které věřitel před uzavřením smlouvy musí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr.16. Jak konstatoval Nejvyšší soud ve svém rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, uložením a řádným splněním této povinnosti není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková, neboť důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli, aby dlužníka - spotřebitele náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva neplatná (shodně viz nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18).17. Součástí odborné péče poskytovatelů úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od žadatele doložit (srovnej rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39). Jak dovodil Nejvyšší soud v již výše citovaném rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, dostatečnými informacemi nejsou míněny infor