16 C 124/2025-19 — Obvodní soud pro Prahu 5

1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu dne 3. 3. 2025 po žalovaném domáhala zaplacení částky 16 200 Kč s příslušenstvím s tím, že nabyla pohledávku za žalovaným na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19. 12. 2023, uzavřené se společností , právnická osoba, , IČO , IČO, , a tato společnost nabyla pohledávku na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2023 od společnosti , právnická osoba, ., IČO , IČO, (dále také jen „původní věřitel“). Původní věřitel uzavřel se žalovaným dne 14. 1. 2022 Smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě poskytl žalovanému celkem 24 000 Kč v platbách po 20 000 Kč (dne 14. 1. 2022), 2 000 Kč (dne 22. 2. 2022) a 2 000 Kč (dne 28. 3. 2022), a to převodem na bankovní účet žalovaného č. , č. účtu, . Žalovaný měl poskytnutý úvěr splatit nejpozději do 14. 1. 2024, poskytnuté peněžní prostředky však nevrátil a dostal se do prodlení s jejich úhradou. O úhradu byl žalovaný právním předchůdcem žalobkyně opakovaně upomenut, přičemž výzvou ze dne 8. 6. 2022 byl poté žalovaný informován o zesplatnění celého úvěru a vyzván k jeho okamžité úhradě. Ke dni podání žaloby zaplatil žalovaný částku 7 800 Kč. Předmětem žaloby je pohledávka skládající se z nesplacené jistiny úvěru ve výši 16 200 Kč spolu s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení ode dne následujícího po dni splatnosti úvěru.2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.3. Vzhledem k tomu, že v projednávané věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, jednal soud v souladu s ustanovením § 115a zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), a ve věci rozhodl bez nařízení jednání, když účastníci s tímto postupem souhlasili.4. Soud proto věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků, přičemž vycházel z obsahu spisu (ustanovení § 101 odst. 3 o.s.ř.) i z provedených listinných důkazů (ustanovení § 120 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s ustanovením § 129 odst. 1 o.s.ř.). Po provedeném dokazování učinil soud za použití ustanovení § 132 o.s.ř. tento závěr o skutkovém stavu.5. Právní předchůdce žalobkyně společnost , právnická osoba, (následně pod názvem , právnická osoba, .) jako „Věřitel“ a žalovaný jako „Klient“ uzavřeli dne 14. 1. 2022 Smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, (dále rovněž jako „Smlouva“), jejímž předmětem byl spotřebitelský úvěr s úvěrovým limitem 20 000 Kč. Žalovaný se zavázal splatit tento úvěr do 14. 1. 2024, a to rovněž navýšený o úrok ve výši 1,25 % denně, potažmo 457,50 % ročně (celková výše úroku 67 769,64 Kč, celková částka splatná žalovaným 87 769,64 Kč); roční procentní sazba nákladů (RPSN) byla sjednána ve výši 4697,48 %. Uvedené skutečnosti má soud za prokázané Smlouvou o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 14. 1. 2022. V souvislosti s uzavřenou Smlouvou poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému dne 14. 1. 2022 částku 20 000 Kč, dne 22. 2. 2022 částku 2 000 Kč a dne 28. 3. 2022 rovněž částku 2 000 Kč; uvedené skutečnosti byly prokázány potvrzeními o provedených platbách ve spojení s výpisem z účtu žalovaného a zprávou , právnická osoba, ., ze dne 29. 5. 2025. Mezi účastníky nebylo sporováno, že na takto poskytnutý úvěr žalovaný uhradil doposavad částku ve výši 7 800 Kč; následně již neuhradil ničeho, přestože byl o úhradu dluhu žalovaný žalobkyní upomenut (prokázáno předžalobní upomínkou ze dne 11. 1. 2024 ve spojení s podacím lístkem z téhož dne). Společnost , právnická osoba, . postoupila pohledávku na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2023 na společnost , právnická osoba, , přičemž tato následně postoupila pohledávku na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19. 12. 2023 na žalobkyni, což bylo žalovanému řádně oznámeno (prokázáno Smlouvami o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2023 a ze dne 19. 12. 2023 ve spojení se seznamem postoupených pohledávek a Oznámením o postoupení pohledávky ze dne 11. 1. 2024). Co do případného ověřování a doložení úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením dané úvěrové smlouvy nebylo žalobkyní tvrzeno a ni dokládáno ničeho. K poučovací povinnosti soudu však nebylo soudem pro zjevnou nadbytečnost přistoupeno, neboť Smlouva byla jakožto absolutně neplatná posouzena již pro svůj rozpor s ustanovením § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“) – k tomu viz dále.6. Podle ustanovení § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.7. Podle ustanovení § 2398 odst. 1 o.z. poskytne úvěrující úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu.8. Podle ustanovení § 2399 odst. 1 o.z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.9. Podle ustanovení § 2 odst. 3 o.z. výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění.10. Podle ustanovení § 6 odst. 1 o.z. každý má povinnost jednat v právním styku poctivě. Podle odst. 2 uvedeného ustanovení nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu. Nikdo nesmí těžit ani z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu.11. Podle ustanovení § 8 o.z. zjevné zneužití práva nepožívá právní ochrany.12. Podle ustanovení § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.13. Podle ustanovení § 2991 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 uvedeného ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.14. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 označeného ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.15. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.16. V řízení bylo prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným bylo dne 14. 1. 2022 přistoupeno k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru dle ustanovení § 2395 a násl. o.z. Na základě této smlouvy se právní předchůdce žalobkyně zavázal poskytnout žalovanému úvěr se sjednaným úvěrovým rámcem 20 000 Kč a žalovaný se zavázal splácet úvěr navýšený o úrok ve výši 1,25 % denně, potažmo 457,50 % ročně. Jak dále vzešlo z provedeného dokazování najevo, právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému následně částku v souhrnné výši 24 000 Kč, žalovaný pak z této částky vrátil toliko 7 800 Kč; nelze pak přehlédnout, že žalobkyně požaduje po žalovaném zaplacení právě rozdílu těchto částek, tj. částku ve výši 16 200 Kč. Soud se nicméně i přesto v prvé řadě zabýval platností dané uzavřené smlouvy, když tuto hodnotil zejména stran posouzení, zda žalobkyně řádně posoudila před uzavřením dané smlouvy úvěruschopnost žalovaného ve smyslu ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, dále pak co do souladu dané smlouvy s dobrými mravy, a to s ohledem na poso