16 C 41/2025-46 — Obvodní soud pro Prahu 5

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 4.2.2025 domáhala po žalované zaplacení částky 59 519,12 Kč s příslušenstvím s tím, že žalobkyně uzavřela se žalovanou dne 11.5.2024 smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě poskytla žalovaném spotřebitelský úvěr jiný než na bydlení až do výše 78 200 Kč s možností postupného čerpání. První splátka byla splatná dne 16.6.2024, konec úvěrového rámce měl poté nastat dne 1.11.2025. Žalované byl úvěr vyplacen prostřednictvím bezhotovostního převodu z bankovního účtu žalobkyně takto: dne 18.3.2024 v částce 718 Kč, dne 11.5.2024 v částce 14 500 Kč, dne 16.6.2024 v částce 10 600 Kč a dne 17.6.2024 v částce 2 200 Kč. Žalovaná splatila na jistinu celkem 22 639,88 Kč. Předmětem žalobního návrhu je pohledávka skládající se z nesplacené jistiny úvěru ve výši 27 972,03 Kč, dále z nesplaceného poplatku za vyplacení tranší úvěru ve výši 541,04 Kč, smluvního úroku ve výši 28 775,95 Kč a rovněž sjednaných poplatků za službu „Klidné spaní“ ve výši 65,88 Kč a za službu „Presto“ ve výši 494,04 Kč. Žalobkyně dále požaduje zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné částky za období od 19.7.2024 do 17.10.2024, a to dle čl. VIII odst. 1 uzavřené Smlouvy. Žalobkyně dále uvedla, že pokud by soud neuznal nárok žalobkyně na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru, požaduje žalobkyně, aby soud tento nárok v části jistiny žalované částky posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalované.2. Žalovaná se k podané žalobě nijak nevyjádřila.3. Vzhledem k tomu, že v projednávané věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, jednal soud v souladu s ustanovení § 115a zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), a ve věci rozhodl bez nařízení jednání, když účastníci s tímto postupem souhlasili.4. Soud proto věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků, přičemž vycházel z obsahu spisu (ustanovení § 101 odst. 3 o.s.ř.) i z provedených listinných důkazů (ustanovení § 120 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s ustanovení § 129 odst. 1 o.s.ř.). Po provedeném dokazování soud učinil za použití ustanovení § 132 o.s.ř. tento závěr o skutkovém stavu.5. Z provedeného dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav: Mezi žalobkyní jako „Věřitelem“ na straně jedné a žalovanou jako „Klientem“ na straně druhé byla dne 11.5.2024 uzavřena prostřednictvím internetových stránek www., Anonymizováno, .cz Smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr až do výše 78 200 Kč s možností postupného i opakovaného čerpání a žalovaná se zavázal vrátit tento úvěr spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 6 250 Kč, dále sjednanými poplatky za službu „Klidné spaní“ a za službu „Presto“, a to v pravidelných denních splátkách, ve výši určené dle čl. 5 Všeobecných obchodních podmínek žalobkyně, dále s tím, že splatnost první denní splátky nastává 30. den následující po dni, v němž byla vyplacena příslušná tranše úvěru; RPSN byla mezi účastníky sjednána ve výši 1277,21 %, pevná úroková sazba poté ve výši 0,866 % denně; uvedené skutečnosti má soud za prokázané označenou smlouvou ve spojení s Všeobecnými obchodními podmínkami žalobkyně a kopií občanského průkazu žalované. Byť žalobkyně do spisu založila Výpis o posouzení úvěruschopnosti u společnosti , Jméno žalobkyně, ., dále pak své prohlášení, že „v souladu s pravidly společnosti , Jméno žalobkyně, . a zákonnými požadavky pro posuzování úvěruschopnosti byl na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací ověřen čistý měsíční příjem spotřebitele. Příjem byl spotřebitelem doložen prostřednictvím bankovního výpisu, který obsahoval příjmové transakce. Případné další příjmy byly spotřebitelem doloženy jiným způsobem. Výše ověřeného čistého měsíčního příjmu: 35 933 Kč.“, z těchto listin není nadále dostatečně zřejmé, potažmo není nijak doloženo, jakým způsobem byla žalobkyní ověřována před uzavřením samotné smlouvy schopnost žalované úvěr splácet tak, jak má na mysli ustanovení § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“). Žalobkyně v tomto směru do spisu nezaložila žádné listiny (např. výpisy z účtu žalovaného, potvrzení o pobírané mzdě apod.), ze kterých by bylo možné tyto skutečnosti jakkoli zjistit či ověřit. Samotná deklarace zjištěných údajů, žalovanou nijak nepotvrzena a nepodepsána (viz výše označené listiny), dle soudu v tomto směru neobstojí. Žalobkyni však nebylo poskytováno soudem poučení dle ustanovení § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. k dotvrzení a doložení těchto skutečností, neboť soud posoudil uzavřenou Smlouvu jako neplatně uzavřenou rovněž z jiných důvodů (k tomu viz dále). Výpisem z účtu žalované má soud za prokázané, že žalobkyně na účet ve vlastnictví žalované poukázala dne 18.3.2024 částku 718 Kč, dne 24.5.2024 částku 14 500 Kč, dne 16.6.2024 částku 10 600 Kč a dne 17.6.2024 částku 2 200 Kč, tj. celkem 28 018 Kč. Předžalobní výzvou ze dne 20.1.2025 ve spojení s podacím lístkem z téhož dne pak bylo prokázáno, že žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce vyzvala žalovanou k úhradě částky v celkové výši 60 289,12 Kč. Mezi účastníky není sporu o tom, že žalovaná žalobkyni dosud ničeho neuhradila.6. Podle ustanovení § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.7. Podle ustanovení § 2398 odst. 1 o.z. poskytne úvěrující úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu.8. Podle ustanovení § 2399 odst. 1 o.z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.9. Podle ustanovení § 2 odst. 3 o.z. výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění.10. Podle ustanovení § 6 odst. 1 o.z. každý má povinnost jednat v právním styku poctivě. Podle odst. 2 uvedeného ustanovení nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu. Nikdo nesmí těžit ani z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu.11. Podle ustanovení § 8 o.z. zjevné zneužití práva nepožívá právní ochrany.12. Podle ustanovení § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.13. Podle ustanovení § 2991 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 uvedeného ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.14. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 označeného ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.15. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.16.