ECLI: ECLI:CZ:OSPH05:2025:17.C.149.2025.1 Datum: 2025-07-18 Předmět: o zaplacení 30 766 Kč s příslušenstvím Ustanovení: ["§ 2 nař. vl. č. 351/2013 Sb.", "§ 6 vyhl. č. 177/1996 Sb.", "§ 14b vyhl. č. 177/1996 Sb.", "§ 101 z. č. 99/1963 Sb.", "§ 118a z. č. 99/1963 Sb.", "§ 142 z. č. 99/1963 Sb.", "§ 149 z. č. 99/1963 Sb." ["insolvence""smlouva o úvěru"]
O co šlo: o zaplacení 30 766 Kč s příslušenstvím (["§ 2 nař. vl. č. 351/2013 Sb.", "§ 6 vyhl. č. 177/1996 Sb.", "§ 14b vyhl. č. 177/1996 Sb.", "§ 101 z. č. 99/1963 Sb.", "§ 118a z. č. 99/1963 Sb.", "§ 142 z. č.)
1. Žalobkyně se podanou žalobou po žalovaném domáhala zaplacení žalované částky s příslušenstvím. Svůj nárok odůvodnila tím, že žalovaný dne 20. 5. 2024 s žalobkyní uzavřel úvěrovou smlouvu. K uzavření úvěrové smlouvy došlo prostřednictvím internetových stránek žalobkyně, www. kamali.cz v chráněném internetovém prostředí, které je přístupné jen na základě zvoleného hesla, případně v mobilní aplikaci žalobkyně k tomu určené. Žalobkyně zároveň vždy při uzavírání smlouvy, hodnotí schopnost žadatele splácet. Žalobkyně v tomto případě zkoumá, zda žadatel o úvěr má u dalších společností jiné úvěry a zda tyto platí, to prostřednictvím registrů NRKI a BRKI. Dále zjišťuje, zda v případě, že již nějaké jiné závazky má, zda tyto hradí a to prostřednictvím registru SOLUS a dále v Centrální evidenci exekucí a insolvenčním rejstříku. Na základě úvěrové smlouvy byla žalovanému poskytnuta částka ve výši 20 000 Kč. Žalovaný se ve smlouvě zavázal k úhradě celé dlužné částky a poplatku za poskytnutí ve výši 660 Kč. Úvěr byl sjednán na 24 měsíců. Schválená výše úvěru byla odeslána z účtu žalobkyně na účet žalovaného, v tomto případě byla částka 20 000 Kč zaslána dne 20. 5. 2024 na číslo účtu uvedené ve smlouvě. Dále byly sjednány poplatek za expres výplatu, poplatek za bezpečnou splátku, a poplatek za SMS servis. Žalovaný za trvání smlouvy uhradil 1 843 Kč. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou dlužné částky, načež byl žalobcem informován o výši dluhu a vyzýván prostřednictvím SMS a e-mailu, které zadal při uzavírání první smlouvy, k jeho úhradě. S ohledem na skutečnost, že se žalovaný dostal do prodlení s úhradou dluhu, byla mu účtována smluvní pokuta. Úvěr byl ke dni 13. 12. 2024 zesplatněn a žalovaný byl vyzván k zaplacení celého úvěru včetně smluvní pokuty, a to ve sjednané lhůtě. Žalobkyně za žalovaným eviduje pohledávku v celkové výši 30 766 Kč skládající se z neuhrazené jistiny ve výši 29 164 Kč, poplatku za bezpečnou splátku ve výši 396 Kč, poplatků za SMS servis v celkové výši 196 Kč, poplatků za prodloužení splatnosti „korunovým odkladem“ v celkové výši 3 960 Kč, úroků v celkové výši 3 920 Kč, účelně vynaložených nákladů v celkové výši 1 630 Kč a smluvních pokut v celkové výši 1 500 Kč s příslušenstvím.2. K výzvě soudu, jak žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného a doložení důkazů prokazujících tyto skutečnosti, žalobkyně ve vyjádření ze dne 19. 3. 2025 uvedla, že veškerá tvrzení jsou obsažena v přílohách žalobní návrhu, tj. v kartě klienta a metodiky posouzení úvěruschopnosti.3. Ačkoliv soud na základě listinných důkazů založených žalobkyní neměl za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně ověřoval měsíční příjmy a výdaje žalovaného, žalobkyně se z ústního jednání konaného dne 18. 7. 2025 omluvila, soud proto neposkytl poučení dle § 118a o. s. ř.4. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k nařízenému jednání soudu se nedostavil, z jednání se neomluvil, soud proto postupoval podle § 101 odst. 3 o. s. ř., když jednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti.5. Soud v řízení zjistil následující skutkový stav.6. Dne 20. 5. 2024 byla mezi žalobkyní a žalovaným uzavřena úvěrová smlouva na poskytnutí částky 20 000 Kč, a to převodem na bankovní účet. Sjednány byly rovněž i doplňkové služby, a to korunový odklad, poplatek za korunový odklad, služba expres výplata, bezpečná splátka, SMS servis (úvěrová smlouva ze dne 20. 5. 2024, ID žádosti 1314333, včetně splátkového kalendáře, formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, ID žádosti 1314333, sazebníku poplatků platný od 4. 1. 2019). Dne 20. 5. 2024 žalobkyně poukázala částku 20 000 Kč na účet žalovaného (Opis k proplacení smlouvy ze dne 20. 5. 2024, výpis z účtu žalobkyně). Žalovaný na poskytnutou částku uhradil 1 843 Kč (výpis čerpání, splátek a úhrad). Dne 28. 10. 2024 byl žalovaný vyzván k zaplacení částky 9 784 Kč před zahájením vymáhání celého úvěru (výzva před zahájením vymáhání celého úvěru ze dne 28. 10. 2024 včetně podacího archu). Dne 13. 12. 2024 byl žalovaný vyzván k okamžité úhradě částky 30 766 Kč (výzva ke splacení celé půjčky ze dne 13. 12. 2024). Dne 20. 1. 2025 byla žalovanému zaslána předžalobní výzva k úhradě částky 30 766 Kč, a to do 31. 1. 2025 (Předžalobní výzva k plnění ze dne 17. 1. 2024 včetně podacího lístku ze dne 20. 1. 2025). Z karty klienta ze dne 21. 2. 2025 se podává, v tomto dokumentu jsou uvedeny údaje tak, jak byly sděleny žalobkyni žalovaným (Karta klienta ze dne 25. 2. 2025). Žalobkyně má nastavena interní postupy pro posuzování úvěruschopnosti, a to především zjišťováním credit scoringu klientů (Metodika žalobkyně k posouzení úvěruschopnosti). Z úvěrové zprávy žalovaného vedeného žalobkyní se pak podává, že žalovaný o úvěry u žalobkyně žádal opakovaně, přičemž 7 žádostí bylo odmítnuto, 11 jich bylo odvoláno, 6 jich je vedeno jako existující a ukončeno bylo 13 (úvěrová zpráva žalovaného). Z výpisu z účtu žalovaného za období od 19. 2. 2024 do 17. 5. 2024 se podává, že žalovanému byly na účet opakovaně (20. 5. 2024, třikrát dne 23. 4. 2024, 19. 4. 2024, 1. 4. 2024, 22. 3. 2024) připisovány platby od nebankovních společností poskytujících úvěry (výpis z bankovního účtu žalovaného).7. S ohledem na shora uvedené soud dospěl k závěru o skutkovém stavu. Žalobkyně poskytla žalovanému částku 20 000 Kč, kterou měl žalovaný vrátit spolu se sjednaným příslušenstvím. Soud vzal za zjištěné, že žalovaný žalobkyni uhradil 1 843 Kč. Úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy nebyla ze strany žalobkyně řádně prověřována, kdy žalobkyně vycházela toliko z údajů obsažených ve veřejně dostupných databázích, z údajů sdělených žalovaným, potažmo z výpisu z bankovního účtu žalovaného avšak výdaje žalovaného žádným způsobem neověřovala.8. Zjištěný skutkový děj soud posoudil s ohledem na datum uzavření smlouvy o úvěru podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění účinném od 1. 4. 2024 (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), neboť v daném případě se jedná o vztah mezi podnikatelem a spotřebitelem ve smyslu § 420 a § 1810 a násl. o. z.9. Dle § 3 odst. 1 písm. c) zákona o spotřebitelském úvěru se posouzením úvěruschopnosti spotřebitele rozumí posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.10. Dle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.11. Dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.12. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.13. Povinnost věřitele zkoumat schopnost spotřebitele splácet sjednávaný úvěr byla zakotvena do právního řádu na základě směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, podle které věřitel před uzavřením smlouvy musí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr.14. Jak konstatoval Nejvyšší soud ve svém rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, uložením a řádným splněním této povinnosti není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková, neboť důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova p